Sedmdesát let v boji proti přesile: Taktika izraelských stíhačů (4)

Začátkem 80. let se pozornost izraelských stíhačů přesunula nad Libanon, na jehož jihu se usídlili palestinští teroristé. S novou technikou nyní dokázali chystat účinnější léčky. Dne 13. února 1981 napadly dva stroje MiG-25 pár průzkumných kurnassů, které by proti nim neměly šanci – pokud by nešlo o pečlivě naplánovanou past. Piloty „ef čtyřek“ včas varovalo létající středisko řízení a uvědomování E-2C, takže se stočili nad Středozemní moře. Zde na pronásledující migy čekaly letouny F-15, z nichž jeden vypálil raketu AIM-7F a přesně zasáhl. Šlo o první potvrzený sestřel třímachového MiGu-25. 

Horké libanonské nebe 

Mnohem intenzivnější nasazení čekalo Chejl ha-avir roku 1982, kdy izraelská armáda v reakci na palestinské atentáty zahájila invazi do Libanonu. Když se židovskému letectvu postavili do cesty Syřané, rozpoutaly se největší vzdušné boje od roku 1945. K většině docházelo při izraelských pokusech zničit nepřátelské protiletadlové baterie. Vyznamenali se piloti „ef šestnáctek“, kteří po svržení pum zahajovali pronásledování protivníka nejčastěji představovaného MiGy-23.

Takovou situaci zaznamenal i major s krycím označením R: „Ve středu zaměřovače se objevila baterie a já stiskl tlačítko pro uvolnění pum. (…) Záhy jsem spatřil dvojici strojů, z nichž jeden letěl k nám a druhý už nasazoval k útoku. Zapnul jsem hledáček rakety a manévrem se dostal za nepřítele. Signál mi napověděl, že střela se zaměřila na motor migu. Úhel činil asi 90° a stříbřitý trup rostl v zaměřovači. Stisk spouště, raketa vyklouzla zpod levého křídla a já připravil do pohotovosti druhou záložní. (…) Zásah! Mig ještě chvilku držel ve vzduchu, pak se odtrhlo pravé křídlo.“ Syřané nad Libanonem odepsali přes 80 strojů výměnou za jediný letoun Izraele. 

Vyzrát na přesilu

Izraelské letectvo bylo vždy v početní nevýhodě, takže muselo kvantitu vyrovnávat kvalitou. Nešlo ani tak o kvalitu techniky, jako spíše samotného létajícího personálu. Židovští stíhači se mohli pochlubit vysokou morálkou, silnou motivací (bránili svůj mladý stát, který by v případě porážky zřejmě zanikl) i výjimečnou úrovní výcviku. Velitelé se snažili přejímat nejmodernější poznatky z oblasti vzdušného boje a obratem je zakomponovat do tréninkových plánů. Ne náhodou analýzy střetů z 60. a 70. let ukázaly, že výsledek by byl podobný, i kdyby si znepřátelené strany vyměnily letouny. 

Mezi další způsoby, jimiž se Izraelci snažili eliminovat svou početní slabost, se zařadily diverzní akce. Když se roku 1956 schylovalo ke střetu britsko-francouzsko-izraelské koalice s Egyptem o kontrolu Suezského průlivu, rozhodli se představitelé letectva oslabit protivníka ještě před zahájením bojů. Tajné služby zjistily, že 28. října v noci se z Damašku do Káhiry bude vracet transportní Il-14 s 16 důstojníky egyptského generálního štábu. Padlo rozhodnutí kořist ulovit za každou cenu a do tmy odstartoval Jehoaš Cidon v kokpitu Meteoru NF Mk.13 – jediné stíhačky Chejl ha-aviru schopné operovat v noci. Měl číhat nad Středozemním mořem a radarem nalézt cíl co nejdále od izraelských břehů, aby nedošlo k prozrazení. Cidon vypátral iljušin jižně od Kypru a poslal ho do vln dávkou 121 granátů.

Neusnout na vavřínech 

Přestože dnes v okolí Izraele nezuří regulérní válka, eskalace napětí a přepady teroristů jsou takřka na denním pořádku. I proto si Chejl ha-avir udržuje mimo jiné flotilu F-15 i F-16 modernizovaných verzí, které se nebojí používat k dalším preventivním úderům. Typickým příkladem může být operace Ovocný sad, při níž v září 2007 kombinovaná formace osmi letadel vybombardovala v Sýrii tajný jaderný reaktor budovaný se severokorejskou pomocí. 

TIP: Stíhací operace Rimon 20: Dokonalá izraelská letecká past

Velitelé izraelského letectva po trpkých zkušenostech vědí, že nesmějí usnout na vavřínech a musejí myslet do budoucna. Jedním z projevů těchto tendencí je snaha o technologický náskok před potenciálními protivníky – nejnověji vyjádřená nákupem stíhaček F-35 Lightning II páté generace. Davidův národ si jich zatím pořídil tucet, do roku 2024 by se jejich počet měl zaokrouhlit na padesát. Podle některých zdrojů už „pětatřicítky“ na Blízkém východě roku 2018 absolvovaly první dvě bojové mise. Je tak možné, že se jejich piloti záhy dočkají též prvních sestřelů.