Atomová hrozba visící nad světem: Jaderný arzenál v Koreji (3)

KLDR se začala o atomové zbraně zajímat už krátce po korejské válce. SSSR zajistil vzdělání severokorejských vědců, ovšem když Pchjongjang v roce 1962 požádal o pomoc s programem „Bomby“, dočkal se od Moskvy odmítnutí. Stejně na podobnou žádost zareagovala i Čína, ale obě velmoci stále zemi pomáhaly s civilním atomovým programem a KLDR v roce 1965 zahájila provoz prvního jaderného reaktoru. V roce 1985 sice podepsala Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT), avšak množila se podezření, že přesto o tento arzenál usiluje.

V roce 1994 uzavřela Severní Korea s USA smlouvu, v níž přislíbila svůj nukleární program „zmrazit“, kdežto USA jí měly dodat dva lehkovodní reaktory k produkci elektřiny. Vše ale nasvědčuje tomu, že KLDR nikdy neměla v úmyslu dohodu dodržet a v utajení nadále pracovala na zbraních. Na konci 90. let se dostavil průlom v podobě pomoci od Pákistánu, jenž předal Pchjongjangu jaderné technologie výměnou za technologie balistických raket. 

Na vlastní pěst

Severní Korea v roce 2003 oznámila, že odstupuje od NPT, a 9. října 2006 provedla svůj první pokusný jaderný výbuch. Posléze uskutečnila dalších pět zkoušek (poslední 3. září 2017), které prokazovaly zlepšující se technickou úroveň i zvyšující se výbušnou sílu hlavic. KLDR už dokázala zhotovit rovněž termonukleární zbraně a dnes vlastní zřejmě desítky hlavic různých typů. Její arzenál se průběžně rozšiřuje z hlediska kvality i kvantity, protože země disponuje též vlastními ložisky uranu.

Stále se však diskutuje o tom, zda již zvládla vyrobit hlavice natolik malé, lehké a odolné, aby jim dokázala vybavit rovněž své rakety, kterých také vlastní působivé spektrum. Nejvýkonnější balistické rakety řady Hwasong patrně mají schopnost dosáhnout území USA a střely kratších dosahů mohou ohrožovat celou Jižní Koreu a Japonsko. Navzdory snahám několika amerických prezidentů je evidentní, že se KLDR jaderných zbraní nehodlá vzdát.

Záměry Korejské republiky

Právě tento tristní závěr tedy zákonitě představuje i jeden z hlavních důvodů, proč o jaderných zbraních delší dobu uvažuje i Jižní Korea. První konkrétní kroky provedla v 70. letech, jelikož tímto reagovala na záměr USA výrazně zredukovat americké síly na poloostrově. V roce 1975 (krátce po zhroucení Jižního Vietnamu) připustil tehdejší jihokorejský prezident Pak Čong-hi možnost, že by Korejská republika mohla sama vyvinout jaderné zbraně, ovšem americký tlak přiměl Soul, aby v témže roce podepsal dohodu o nešíření jaderných zbraní (NPT).

Navzdory tomu však jihokorejští vědci nadále prováděli (v utajení) kroky, které lze interpretovat coby možnou přípravu na výrobu nukleárních zbraní – mimo jiné šlo o experimenty se zpracováním plutonia. Nepochybné však je, že Jižní Korea poté zahájila raketový program, z něhož vzešly především vyspělé zbraně série Hyunmoo. Nyní se ve výzbroji nalézají balistické rakety Hyunmoo-2 a střely s plochou dráhou letu Hyunmoo-3, které představují produkty tajné technologické spolupráce s Ruskem, jelikož jde o deriváty ruských zbraní Iskander a Kalibr.

Lepší a silnější

Jižní Korea stále zvyšuje nosnost a dolet svých raket, takže nejnovější balistická střela Hyunmoo-4 nabízí dosah 800 km s hlavicí o váze 2 000 kg. Střela s plochou dráhou letu Hyunmoo-3C zasáhne cíl vzdálený 1 500 km a pracuje se na verzi Hyunmoo-3D s dvojnásobným dosahem. Jižní Korea již vyzkoušela také ponorkovou balistickou raketu Hyunmoo-4-4 a mnoho jiných vyspělých raketových zbraní.

TIP: Jaderné krize v historii: Kdy byl svět blízko nukleární válce?

Stále častěji se hovoří o scénáři, že by mohla obnovit i svůj jaderný program. V současnosti jde o zcela běžné téma veřejných politických diskusí a dle průzkumů podporují tento krok již zhruba dvě třetiny obyvatel země. Alternativou by se mohlo stát opětovné umístění amerických jaderných zbraní na poloostrově. Oba scénáře by však jistě vyvolaly ráznou reakci Číny a zřejmě i Japonska, protože jde o politicky nesmírně citlivou otázku.