Vánoce na bitevním poli: Svátky klidu a míru na frontě během světové války

Když vypukla válka, noviny obou znesvářených stran psaly o rychlé porážce protivníka a „návratu domů do švestek“. S podobným vývojem počítali i samotní generálové. Po počáteční snaze rozhodnout konflikt manévrovým bojem však západní frontu přeryly stovky kilometrů zákopů. Konflikt se změnil ve statický poziční pat a už během podzimu začalo být zjevné, že vánoční svátky roku 1914 zastihnou statisíce mužů na bojišti. 

Postupné tání 

Zásobovači v týlu začali pro vojáky připravovat různá přilepšení. Britové dostávali Princess Mary Christmas Box – plechovou krabičku s čokoládou, karamelkami, tabákem, cigaretami a obrázkem královské rodiny s přáním šťastného návratu domů. Němečtí bojovníci se mohli těšit na dýmku, důstojníci na doutníky. Provianťáci směli vydávat větší příděly, aby alespoň na Vánoce vojáci obdrželi kvalitnější stravu. Na přilepšeních se podílela i řada civilních organizací všech zúčastněných zemí.

Povzbuzení bylo skutečně třeba, protože vývoj bojů ani počasí vojákům na náladě nepřidával. Podzim roku 1914 byl nevlídný, zima tuhá a muži na frontě měli k dispozici jen to, co si sami udělali. Na výdřevu zákopů a palivo padly celé lesy v okolí frontových linií. Vzhledem k blízkosti svých postavení bojovníci obou stran viděli, že protivník trpí stejně jako oni. A protože se fronta nehýbala, mnohdy dobře znali i konkrétní osoby za ostnatými dráty. Slýchali stále tytéž hlasy, vídali povědomé postavy.

Postupně se rodil jistý pocit sounáležitosti a pochopení – přestože vojáci věděli, že jednou budou muset stisknout spoušť, nebo sami zahynou. Někde mezi nepřáteli dokonce existovala nepsaná pravidla umožňující v klidu provést základní lidské potřeby. Například v době jídla se vyvěšovaly signály jako kus látky či prkno na předprsni zákopů. Obě strany znamení respektovaly, nicméně po jejich stažení se bez skrupulí bojovalo dále. 

Jistý vliv na nálady vojáků měl i relativně poklidný život civilistů, který mohli pozorovat ve svém okolí. Venkovanům ostatně nezbývalo než zkusit přežít tak, že zachovají každodenní rutinu. Dál chodili do práce a obdělávali pole – a v době Vánoc se někteří snažili vojákům „za humny“ přilepšit drobným dárkem z vlastního skrovného majetku. 

Vánoční zázrak 

Rozpoložení pěšáků ovlivňovaly rovněž mírové iniciativy organizací v zázemí nebo papeže Benedikta XV., který začátkem prosince oslovil bojující strany na západní frontě s přáním, aby mezi 24. až 26. prosincem uctily Vánoce jako svátky dobré vůle, pokoje, míru, soucitu, naděje, lásky a víry v rodinu. Svatý otec se přimlouval za „klid zbraní alespoň pro noc, kdy zpívají andělé,“ a jeho slova na mnoho pobožných mužů v zákopech zapůsobila.

Právě náboženství vojáky na západní frontě spojovalo a navyšovalo pocit sounáležitosti – přece jen tu proti sobě stály dvě armády vyznávající stejný svátek. To třeba během rusko-tureckých bojů nepřipadalo něco podobného v úvahu – převážně pravoslavní Rusové a Bulhaři slavili Vánoce podle jiného kalendáře a osmanská armáda je nevyznávala vůbec.

Jak se svátky blížily, vojáci se připravovali na oslavu. Dávali si vlastnoručně vyráběná přání nebo drobné dárky, tu a tam se na předprsních zákopů objevily svíčky a stromky. Muži zpívali koledy, které nemohla neslyšet ani druhá strana – zákopy od sebe mnohdy dělilo sotva 100 metrů. Napětí mezi oběma tábory dočasně polevilo, leckde slábla kanonáda a na některých úsecích fronty se objevily návrhy na úplné zastavení palby. 

Následnou událost, která vstoupila do dějin jako „vánoční zázrak“, zřejmě odstartovaly právě koledy linoucí se z britských linií. Němce oslovily natolik, že jich několik opustilo své kryty a vydali se do země nikoho vstříc nepříteli. Královští vojáci je následovali a dosavadní protivníci se dali do družného hovoru. Muži se objímali a třásli si rukama, mluvili a pokuřovali. Vyměňovali si suvenýry od whisky a cigaret přes ponožky, pohlednice a konzervy až po knoflíky z uniforem, jídlo nebo tabák.

Skupinky britských a německých vojáků během „Vánočního příměří“. (foto: Wikimedia Commons, Imperial War Museums, CC0)

Došlo i na směnný obchod a nabídku služeb. Je doložen přinejmenším jeden případ, kdy si britský kulometčík – v civilu příležitostný holič – otevřel mezi zákopy stánek a obsluhoval zarostlé zákazníky bez ohledu na uniformu. V dopisech se dochovalo též svědectví o vystoupení varietního umělce improvizujícího mezi ostnatými dráty. 

Modlitby i fotbal 

Německý poručík Kurt Zehmisch později vzpomínal: „Večer na Štědrý den roku 1914 najednou přestala střelba. Vojáci z mého saského pluku pak začali pískat na dva prsty. Angličané okamžitě pískání opětovali. Vojín Mockel z mé jednotky, který žil dlouhá léta v Anglii, zavolal na Brity anglicky a brzo se mezi námi vyvinul živý rozhovor. Pak vylezli ze zákopů na obou stranách dva vojáci, podali si ruce a popřáli si veselé Vánoce. Dohodli se, že na Boží hod nebudou střílet.“ 

Kolem zákopů se rozsvítily lucerny, objevily se ručně psané transparenty s nápisy Merry Christmas a Frohe Weihnachten. Sedmnáctiletý německý dobrovolník si zapsal: „Napřed jsme stromky ostýchavě rozsvítili v krytech, pak v zákopech a nakonec na předprsni. Všude byly vidět planoucí stromečky, což v nás budilo zvláštní slavnostní náladu, kterou ještě umocňovala úchvatně se třpytící jinovatka.“

Někde spolu vojáci zpívali a modlili se, jinde se pustili do sportovních aktivit, aby si protáhli těla zdřevěnělá zimou i dlouhým vartováním. Hned na několika místech se objevily podomácku vyrobené míče, s nimiž si vilémovské a anglické týmy buď jen tak zakopaly, nebo sehrály regulérní fotbalové zápasy. Jeden z nich zaznamenal pěšák Johannes Niemann: „Náhle se objevil Anglán s míčem. Kopal si s ním a žertoval. Branky jsme označili čepicemi. Rychle jsme vytvořili družstva, na zamrzlém blátě začal zápas a porazili jsme Anglány 3:2.“ Utkání prý skončilo prokopnutím míče, který nakonec uvízl v ostnatém drátě.

Zdrženliví velitelé 

Dočasné příměří rozhodně nebylo obecným pravidlem – šlo spíš o spontánní reakci na aktuální situaci. Podle odhadů historiků se do něj zapojilo několik tisíc mužů. K nejrozsáhlejším kontaktům došlo v sektoru Saint-Yves–Neuve Chapelle, na úseku dlouhém asi 4 000 metrů. Styky mezi protivníky byly u Yper nejužší mimo jiné proto, že část německých vojáků z tamních bavorských a saských pluků mluvila obstojně anglicky, neboť před rokem 1914 pracovali na ostrovech jako taxikáři či holiči. 

Na jiných úsecích se dočasné příměří omezilo na oboustrannou možnost evakuace raněných ze země nikoho, dohledání a pohřbení padlých, případně společné mše za jejich duše. Někde vojáci raději neopustili své zákopy a klid zbraní využili jen k oslavám na „vlastním území“. Odpočívali, případně se věnovali osobní hygieně, na kterou jindy neměli čas. Stejná nebyla ani délka dočasného přerušení palby. Někde trvalo jedinou noc, jinde celé svátky a v některých sektorech se nestřílelo až do Nového roku.

Velitelé měli oproti řadovým vojákům složitější situaci, protože vyšší hodnost s sebou nesla též vyšší odpovědnost. Důstojníci si uvědomovali, že právě oni mají dbát na disciplínu – a v případě exemplárních trestů budou obviněni jako první. K masovým trestům za bratříčkování s nepřítelem nedošlo, nicméně oficíři u nižších jednotek dostali nařízeno obnovit disciplínu a podobné výstřelky zatrhnout.

Velitelé na úrovni divizí a sborů zůstali převážně zdrženliví, posléze však přistoupili k preventivním opatřením. Jednalo se o rotaci jednotek v rámci fronty, aby se vojáci nestihli s nepřítelem sblížit. Na německé straně došlo dokonce k přeložení některých „zhřešivších“ jednotek na východní frontu.

Poprvé a naposled

Přestože šlo v dlouhém válečném konfliktu jen o epizodní událost, dostalo se jí široké publicity. Lednová vydání anglických a občas i německých novin popisovala s údivem společné oslavy Vánoc s nepřítelem, o nichž se žurnalisté dozvěděli z frontových dopisů. O „vánočním zázraku“ se s nostalgií hovořilo ještě dlouho po roce 1918 a několikrát se stal námětem válečných filmů. 

TIP: Jaké byly Vánoce na frontě? Šťastné a veselé?

Po Novém roce se vojáci opět vrátili ke své krvavé rutině. Válka postupně nabrala na intenzitě a počty mrtvých rychle rostly. Zlom nastal v dubnu 1915, kdy Němci – shodou okolností právě nedaleko Yper – poprvé bojově nasadili otravné plyny. Po této děsivé události už nikdo na bratříčkování s protivníkem neměl náladu a pokusy zopakovat lokální příměří o Velikonocích selhaly. V následujících letech se ojedinělé případy zastavení palby během Vánoc objevily, avšak už nikdy nedosáhly takového rozsahu jako v prvním roce konfliktu.