Walther P.38: Pistole pro Wehrmacht

Úspěch modelů PP (Polizei Pistole) a PPK (Polizei Pistole Kriminalmodell) a poptávka po nové armádní pistoli motivovaly firmu Walther k zahájení vývojových prací. Její prototypy nesly souhrnné označení MP (Militärpistole, vojenská pistole) a vznikly na počátku 30. let. Všechny jsou zařízené na náboj 9 mm Luger a mají zásobník na osm ran. Zprvu se jednalo jen o příslušně zvětšené pistole Walther PP a konstruktéři na nich prověřovali funkci závěru bez uzamčení a závěru s odpruženou hlavní. Pistole měly stejně jako modely PP a PPK dvojčinné bicí ústrojí s vnějším kohoutem. Tato cesta však kýžený výsledek nepřinesla.

Na následujících pokusných modelech prověřovalo vývojové oddělení firmy Walther spolehlivý a výrobně jednoduchý systém uzamčení závěru. V letech 1935–37 probíhal paralelně vývoj pistole AP (Armeepistole, armádní pistole), na niž navázal model HP, který je přímým předchůdcem pistole P.38.

V létě roku 1939 byla ještě na provizorním výrobním zařízení zahájena sériová výroba modelu HP a pistole zaznamenala první komerční úspěch: 1 500 kusů bylo vyvezeno do Švédska. V letech 1940–41 vznikly pistole s tělem z duralu. Kromě obvyklých pistolí v ráži 9 mm Luger byly vyrobeny pistole v rážích .22 LR, .38 Super a .45 ACP. Označení model HP zůstalo civilním pistolím, jichž v letech 1941–45 firma Walther vyrobila okolo 26 000 kusů.

P.38 v ozbrojených silách třetí říše

První vzorky pistole model HP byly říšské branné moci dodány již v roce 1938. V únoru 1939 jich bylo pro vševojskové zkoušky objednáno tisíc kusů. V srpnu téhož roku byla zahájena výroba nulté série, která probíhala částečně v provizorních podmínkách, neboť výrobní linka byla dokončena až koncem roku 1939. Zkoušky proběhly úspěšně, ale jejich vyhodnocení se kvůli vypuknutí války protáhlo až do dubna roku 1940. Pistole byla 26. dubna 1940 zavedena do výzbroje pod označením P.38. Plné měsíční výrobní kapacity 10 000 kusů dosáhla firma Walther teprve na přelomu července a srpna 1940.

První armádní pistole P.38 se nepokrytě hlásily ke svému výrobci: závěr byl označen ochrannou známkou firmy Walther. Změna přišla v roce 1940, kdy bylo zavedeno kódové značení výrobců a firmě Walther byl přidělen číselný kód 480. Ještě téhož roku byl systém kódů změněn a firma dostala písmenný kód ac, který užívala až do konce války. V roce 1940 bylo rovněž zavedeno označování zbraní rokem výroby, který je vyznačen poblíž kódu výrobce. Do konce války vyrobil Walther okolo 583 000 pistolí P.38.

Od zahájení výroby pistole P.38 bylo zřejmé, že firma Walther nedokáže vyzbrojit všechny ozbrojené složky. Současně se zavedením pistole P.38 do výzbroje rozhodl armádní výzbrojní úřad (Heereswaff enamt), že do její výroby budou zapojeny i další firmy. 

Výroba v Hrádku nad Nisou

Druhým výrobcem se stala firma Spreewerk GmbH. Výroba kompletních pistolí probíhala v pobočce v Hrádku nad Nisou, v bývalé textilce Cosmanos. Příprava výroby probíhala již od konce roku 1940, vlastní výroba byla zahájena na jaře roku 1942 a první kusy byly smontovány v červnu téhož roku. Mnohdy bývá závod Spreewerk ve výčtu výrobců uváděn až jako třetí v pořadí.

Skutečností však zůstává, že výrobu pistolí P.38 zvládl dříve než Mauser. Většina zaměstnanců továrny se rekrutovala z nuceně nasazených a značná část dělníků pocházela z protektorátu. Nejen že se nejednalo o odborníky, ale často nebyli ani vyučení v některém z technických oborů, což se silně podepsalo na kvalitě produkce. Ta se nikdy nevyrovnala kvalitě výrobků zavedených zbrojovek Walther a Mauser.

Pistole Walther P.38 z továrny Spreewerk GmbH. (foto: Wikimedia Commons, Askild Antonsen, CC BY 2.0)

Firma Spreewerk dodávala pistole výhradně pro potřeby Wehrmachtu. Po celou dobu války měl Spreewerk přidělen krycí kód cyq. Otisky cvq jsou raženy poškozenou raznicí. Charakteristickým znakem hrádeckých pistolí je absence roku výroby. Hrádecký Spreewerk pracoval pro říši až do konce války a byl posledním dodavatelem pistolí P.38 pro Wehrmacht. Celkem jich bylo v Hrádku vyrobeno okolo 286 000 kusů.

Mauser, FN a ČZ

Firma Mauser v Oberndorfu byla třetím výrobcem pistolí P.38, které v jejím výrobním programu nahradily zastaralé P.08. Na sklonku roku 1940 byla firmě Mauser dodána výkresová dokumentace a speciální nářadí. Výroba dílů pistolí se rozbíhala od jara 1942 a do konce téhož roku Wehrmacht převzal 700 kusů této zbraně. Firma Mauser, která dodávala pistole výhradně pro Wehrmacht a policii, měla přidělen krycí kód byf a od přelomu let 1944–45 pak SVW. V obou případech byl krycí kód doplněn rokem výroby.

Walther P.38 vyrobený firmou Mauser. (foto: Wikimedia Commons, Bruce C. Cooper, CC BY-SA 4.0)

Do konce války vyrobila firma Mauser okolo 323 000 pistolí. Dne 20. dubna 1945 byly její výrobní linky obsazeny Francouzi a výroba pistolí pokračovala v jejich režii až do května roku 1946. Do tohoto data bylo vyrobeno asi 70 000 pistolí. Kromě dvou zmíněných zbrojovek dodávajících kompletní pistole byly výrobou dílů pověřeny další závody. Po obsazení Belgie v květnu roku 1940 padly do rukou německých ozbrojených sil tovární objekty zbrojovky Fabrique Nationale d‘Armes de Guerre (FN) v Lutychu. 

Na podzim roku 1943 zahájila FN výrobu těl, závěrů a závor pistolí P.38. Jelikož si díly v Belgii objednala firma Walther, jsou závěry označeny krycím kódem ac. O tom, že by se v FN plánovala výroba kompletů, neexistuje žádný doklad. Firma Walther přenechala z neznámých důvodů část dodaných dílů ostatním dvěma výrobcům: firmám Spree-werk a Mauser.

Výroba dílů P.38 v FN byla ukončena ještě před zahájením evakuace závodu počátkem května 1944. Celkem bylo v Belgii vyrobeno okolo 10 000 závěrů a 12 000 těl pistolí P.38. V dubnu 1943 zahájila firma Walther jednání s Českou zbrojovkou ohledně výroby těl a hlavní P.38. V červenci 1943 byla dohodnuta výroba 7 500  kusů hlavní měsíčně. Do konce války bylo dodáno 31 010 hlavní. Poznáme je podle kódu fnh, který byl přidělen strakonické zbrojovce a který je vyražen na spodní straně bloku hlavně. Jiné součásti pro pistole P.38 zbrojovka nevyráběla.

Neopomenutelnou součástí každé samonabíjecí zbraně je zásobník. Jejich výroba byla zavedena v První severočeské továrně na kovové zboží (Erste Nordböhmische Metallwarenfabrik) v Dolní Poustevně. Továrna patřila Adolfu Rösslerovi, který zde již před první světovou válkou vyráběl kovové lisované nádobí. Strojní vybavení vyhovovalo a zbrojní výroba byla snem každého fabrikanta. Zásobníky jsou značené kódem jvd, který byl firmě přidělen v září roku 1941.

Pohrobci slavné pistole

Příběh P.38 však rokem 1945 nekončí. V roce 1946 proběhla v České zbrojovce montáž 3 000 pistolí, určených pro československou armádu. Byly sestaveny z dílů nejrůznějšího původu. Patřily k nim díly z hrádeckého Spreewerku, náhradní díly po německých zbrojířích a použitelné díly z poškozených pistolí.

TIP: Tokarev TT-33: Legendární služební pistole

Firma Walther po válce přesídlila do Ulmu nad Dunajem a v roce 1957 znovu zavedla výrobu P.38. Ta prošla omlazovací kúrou a její ocelové tělo bylo nahrazeno tělem z duralu. Pistole byla zavedena do výzbroje Bundeswehru a dostala označení P 1. Její výroba definitivně skončila v roce 1992. Pistole P.38 znamenala mezník ve vývoji armádních pistolí a dodnes je vítanou ozdobou každé sbírky.