Voda v srdci pouště: Soustava sladkovodních jezer ve vyprahlé Sahaře

Slaná, hyperslaná a sladkovodní čadská jezera zásobuje podzemní voda a utvářejí dvě skupiny, vzdálené od sebe 40 km. První z nich, Ounianga Kebir, zahrnuje čtyři rezervoáry, přičemž největší Yoan zaujímá 3,58 km² a je 27 metrů hluboký. V jeho extrémně slaných vodách přežívají pouze některé řasy a mikroorganismy.

Rákosí a ryby

Čtrnáct „členů“ druhé skupiny Ounianga Serir pak navzájem oddělují písečné duny. Odpařování brání rákosí plovoucí na hladině, jež pokrývá téměř polovinu jezerní plochy. Z uvedené „čtrnáctky“ je největší Teli s rozlohou 4,36 km² a hloubkou necelých 10 metrů. Sladkovodní jezera přitom mohou na rozdíl od těch slaných oplývat bohatou faunou, zejména různými druhy ryb.

Rozsáhlé vodní plochy představují pozůstatek oblasti, kterou ještě před deseti tisíci lety pokrývala životodárná tekutina, načež před pěti tisíciletími začala vysychat. Nejchladnějším měsícem v lokalitě je dnes leden s průměrnou teplotou 30 °C, zatímco v létě rtuť stoupá až k 47 °C. Pouštní klima se vyznačuje ročními srážkami nižšími než 2 mm. A přestože se soustava nachází na jednom z nejsušších míst světa, její existenci zajišťuje jedinečný hydrologický systém podzemních vod, jež do jezer neustále proudí.

Všechny barvy duhy

Za unikátní krásu okolí jezer vděčíme dramatickým písečným dunám i vyprahlým pískovcům, stejně jako tvaru a poloze samotných vodních ploch. Místní krajina navíc hýří barvami, od žlutooranžové až po modrozelenou. V mokřadech pak rostou palmy a domorodci tam obhospodařují malá políčka.

TIP: Rybolov uprostřed Sahary? Ještě před 5 tisíci lety to nebylo nic zvláštního

I když kolem jezer žije poměrně hodně lidí, jejich krásu se daří uchovávat – zejména díky lokálním iniciativám, které se snaží, aby se z nádherné přírody mohly těšit i další generace. Navíc tamní vyhláška zaručuje používání tradičních postupů místo intenzivního zemědělství, jež by mohlo krajinu snadno zničit.