Čad: Země na pokraji kolapsu
Vlajka Čadu je nesmírně podobná standartě Andorry a Rumunska, od níž se liší jen jiným odstínem modré. Čadská modrá má symbolizovat naději, nebe a vodu, žlutá slunce a poušť a červená je znamením pokroku, jednoty a obětování se
Americká organizace Fund for Peace (FFP) zařadila Čad do seznamu „selhávajících států“. V každoročním žebříčku, který FFP zveřejňuje, figuroval stát v letech 2005–2012 vždy mezi 2. a 7. místem, přičemž jeho umístění se s postupujícími roky spíš horší, než lepší.
S válečným zločincem v čele
Prakticky od získání samostatnosti nezažili Čaďané delší období bezpečí, míru a prosperity. Dlouhou občanskou válku vystřídal režim prezidenta Hissène Habrého, za jehož vlády bylo zabito odhadem čtyřicet tisíc lidí. V roce 2013 byl Habré oficiálně obžalován z válečných zločinů. Po něm se chopil moci Idriss Déby, který zavedl systém více politických stran. Na základě ústavy z roku 1996 mohl jako prezident zůstat v úřadu pouze dvě funkční období. Déby dal ovšem příslušnou klauzuli změnit a nechal se ve fraškovitých volbách roku 2006 zvolit potřetí.
Opoziční rebelské jednotky se snažily současného prezidenta už dvakrát svrhnout, ale oba pokusy (v letech 2006 a 2008) skončily neúspěchem. Potlačení rebelie hodně napomohli francouzští vojáci, kteří jsou v zemi trvale přítomni. Francie čadskou armádu podporuje ze strachu před totálním kolapsem celého regionu.
Napětí stále trvá
Obavy o stabilitu v regionu jsou zcela namístě – vždyť západním sousedem Čadu je snad ještě o něco nestálejší Súdán. Občanská válka v Čadu a dlouhotrvající konflikt v súdánském Dárfúru velmi narušily vztahy mezi těmito zeměmi. Oba státy dokonce po dobu pěti let setrvávaly ve válečném stavu, jenž byl oficiálně ukončen na začátku roku 2010.
Dárfúrská krize se na území Čadu projevila i přílivem uprchlíků: od roku 2003 jich do země přišlo zhruba čtvrt milionu. Etnické násilí ve východním Čadu narůstá a vysoký komisař OSN pro politické uprchlíky upozornil, že by zde mohlo dojít k podobné genocidě jako v Dárfúru.
Riziková investice
Ekonomiku Čadu dlouhodobě brzdí poloha ve středu kontinentu, vysoké ceny energie a zejména nestabilita. Pro více než 80 % populace je živobytím primitivní zemědělství. Dříve představovalo dominantní odvětví pěstování bavlny, dnes má stále větší váhu ropný průmysl. V roce 2000 investovalo konsorcium vedené dvěma americkými společnostmi 3,7 miliardy dolarů, aby získalo přístup k ropným rezervám v zemi, jejichž zásoby se odhadují na 1,5 miliardy barelů. Stát je ovšem pořád zcela závislý na zahraniční pomoci a cizím kapitálu. Kvůli občanské válce většina investorů ze země utekla a ani novým se do Čadu stále nechce.
Větší než Kaspické moře
Čad získal jméno podle jezera, které leží v západní části země na hranici s Nigerem, Nigérií a Kamerunem. Jezero Čad tvoří pozůstatek obrovské vodní nádrže, která před sedmi tisíci lety pokrývala oblast o rozloze 400 000 km², tedy více, než činí dnešní plocha Kaspického moře.
Od 60. let minulého století se však jezero stále zmenšuje kvůli rostoucím nárokům okolních obyvatel a jeho plocha dnes činí asi jen 1 500 km². Ačkoliv některé studie naznačily, že se jeho hladina opět stabilizuje, převažuje spíše názor, že v průběhu 21. století zmizí jezero Čad úplně.
Etnické násilí narůstá a OSN upozorňuje, že by v zemi mohlo dojít ke genocidě
Víte, že?
Stručné dějiny
Podle posledních výzkumů je Čad jednou z možných kolébek lidského rodu. Právě tady totiž byla nalezena sedm milionů let stará lebka vůbec nejstaršího humanoida, dnes známého jako Sahelský člověk (Sahelanthropus).
Dávná historie Čadu je zahalena tajemstvím. V prvním tisíciletí našeho letopočtu zde žili Saové – zemědělci zběhlí ve výrobě keramiky. Tento kmen byl později pohlcen královstvími Kamen-Bornu a Baguirmi a region se stal křižovatkou obchodních cest skrz Saharu. Islám sem s Araby dorazil v roce 1085. Francouzi do této části Afriky poprvé přišli v roce 1891 a po bitvě u Kousséri v roce 1900 si oblast vojensky podmanili.
Čad se stal roku 1905 součástí Francouzské rovníkové Afriky, ale až v roce 1914 ovládla francouzská armáda i sever státu. V roce 1960 vznikl nezávislý Čad, jehož prvním prezidentem se stal François Tombalbaye. S jeho vládou je spojováno období občanské války mezi muslimským severem a animisticko-křesťanským jihem. Tombalbaye byl roku 1975 svržen vojenským pučem a na jeho místo nastoupil generál Felix Malloum. V roce 1990 se pomyslného trůnu ujal Idriss Déby, který vládne dodnes.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: asi 15,5 milionu
Očekávaná doba dožití: 49,07 let
Prům. počet dětí: 4,8 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 91,94 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 45,2 % dětí do 15 let, jen 2,9 % obyv. starších 65 let, polovina obyv. mladších 17 let
Městské obyvatelstvo: pouze 21,8 %
Etnické složení: Sara 27,7 %, Arabové 12,3 %, Mayo-Kebbi 11,5 %, Kanem-Bornou 9 %, Ouaddai 8,7 %, Hadjari 6,7 %, Tandjile 6,5 %, Gorane 6,3 %, Fitri-Batha 4,7 %, ostatní 6,4 %, nespecifikováno 0,3 %
Náboženství: muslimové 53,1 %, katolíci 20,1 %, protestanti 14,2 %, animisté, ostatní 0,5 %, nespecifikované 1,7 %, ateisté 3,1 %
Jazyky: úřední: francouzština a arabština, na jihu se hojně používá jazyk sara; v zemi se mluví 120 dalšími jazyky a dialekty
Obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 47 %
Gramotnost: 34,5 %
Politika
Typ vlády: republika s prezidentským systémem moci
Samostatnost: od 11. srpna 1960 (dříve součást Francouzské rovníkové Afriky)
Hlava státu: prezident generálporučík Idriss Déby Itno (již od 2. prosince 1990), prezident také stojí v čele vlády
Volby: prezident je všelidovým hlasováním volen na pětileté období; prezident jmenuje ministerského předsedu, s nímž sdílí některé výkonné pravomoci
Ekonomika
HDP na hlavu: 730 USD (2018; ČR – 23 000 USD)
Měna: středoafrický CFA frank (XAF), pevně vázaný na euro v kurzu 1 EUR = 656 XAF.
Geografie
Rozloha: 1 284 000 km², dvojnásobek velikosti Francie
Hranice: 5 968 km (se Súdánem, Středoafrickou republikou, s Nigerem, Kamerunem, Libyí a s Nigerií)
Charakter území: široké suché planiny v centrální části, na severu poušť, hory na severozápadě a nížiny na jihu
Podnebí: na jihu tropické, na severu pouštní
Min. noční / max. denní teploty (°C) v N’Djameně: leden–březen 14–22/33–40, duben–červen 25–23/41–35, červenec–září 23–21/35–31–35, říjen–prosinec 21–15/36–34
Nejnižší a nejvyšší bod: Djourab (160 m) / Emi Koussi (3 415 m)
-
Zdroj textu100+1 zahraniční zajímavost
-
Zdroj fotografiíShutterstock