Festival krásy v Údolí růží: Národní květina si v Bulharsku vysloužila vlastní festival

Bulharsko si vysloužilo přízvisko „země růží“ a nádhernou květinu považuje za svůj národní symbol. Nezvolilo si ji přitom náhodně: Jihoevropský stát představuje největšího světového producenta růžového oleje, jenž se po kapkách lisuje z miliard okvětních lístků. Na jediný kilogram vzácné tekutiny padnou tři až čtyři tuny květů, přičemž jí Bulharsko ročně vyprodukuje asi dvě tuny a drtivou většinu vyveze do zahraničí. Na konci 19. a začátkem 20. století objevily kouzlo oleje parfumerie a kosmetický i farmaceutický průmysl. Ačkoliv o tom tedy nejspíš nevíte, kapku máte možná právě teď na těle…

Věčně kvetoucí láska 

Existuje přes dvě stě druhů růží a dělí se do tisíců odrůd. Na výrobu speciálního oleje se však v Bulharsku využívají růže damašské, které pěstitelé po staletí šlechtili a přizpůsobovali lokálním podmínkám. Teorií, jak se zmíněná odrůda do země dostala, známe hned několik: Podle jedné ji s sebou přinesli vojáci Alexandra Makedonského, když se z Persie vraceli přes Damašek. Dle jiného zdroje sahají kořeny odrůdy přímo do hlavního města dnešní Sýrie, kam ji dovezli turečtí kupci v 17. století, kdy tvořilo Bulharsko součást Osmanské říše. Třetí verze hovoří o pěstování okrasných květin již od roku 1420 a o jistém tureckém soudci, který je přivezl z afrického Tunisu.  

Existuje dokonce i legenda, podle níž se krásná dcera bohatého kupce z Damašku zamilovala do mladého obchodníka z Bulharska. Coby výraz lásky mu na rozloučenou věnovala růži a řekla, že květina stejně jako její cit nikdy nezhyne a každé jaro vykvete. Mladík si růži ponechal a po návratu do města Kazanlak ji zasadil, načež skutečně rozkvetla. 

V zákrytu hor 

Vzácné květy se v Bulharsku pěstují na jediném místě: Říká se mu Údolí růží a jeho voňavým srdcem se stalo zmíněné městečko Kazanlak. Nachází se přesně ve středu země, východně od metropole Sofie, a leží mezi dvěma pásy hor – Sredna gora a Stara planina ho chrání před studenými zimními větry a vytvářejí ideální podmínky pro pěstování. Nejde však o jediný důvod, proč se květinám v oblasti tolik daří. Významnou roli hraje také písčito-jílovitá půda, adekvátní mírné počasí, postupný přechod ze zimy do jara, ideální vlhkost vzduchu, nezbytný sluneční svit a občasné srážky. 

V Kazanlaku se nachází i jediné muzeum růží v Bulharsku: Se svými více než patnácti tisíci exponáty – zobrazujícími vše týkající se těchto okrasných květin, jejich sklizně a produkce oleje – rozhodně nemá o zájem turistů nouzi. Kromě Kazanlaku se nejvýraznější růžová tradice udržuje v okolních vesničkách Karlovo, Kančevo, Rozovo, Ražena a Pavel Banja, mezi nimiž se rozkládají nekonečná pole ceněných květin.

Než uschne rosa 

S růžemi se v zemi pojí rovněž řada tradic v čele s populárním festivalem, který se už od roku 1903 odehrává vždy první červnový víkend. Za více než století se z něj stala natolik věhlasná slavnost, že láká nejen Bulhary, ale také zájemce z celé Evropy, a dokonce i z jiných kontinentů. Třídenní „šílenství“ v Kazanlaku zahrnuje trhy, koncerty, folklorní vystoupení, výstavy, ochutnávky vína i místní gastronomie či slavnostní průvod – to vše s jediným cílem: oslavit dary unikátních růží.

Mezi první ranní aktivity festivalového dne patří rituální sběr okvětních plátků, jemuž Bulhaři říkají „rosober“: Barevné výšivky krojových sukní a košil se při něm prolínají s pestrými keři, zatímco se pod jasnou oblohou rozléhají lidové písně a pískot. Bulharky si dají jednu růžičku za ucho a za zpěvu trhají okvětní lístky. Přes den je pak rozhazují po ulicích města, kam se dění festivalu přesouvá. Sklizeň si však může vyzkoušet kdokoliv a nejšikovnější účastník dostane odměnu přímo od majitelů polí.

Od květů k alkoholu 

Druhý velký rituál představuje „rosovarene“, kdy se z okvětních lístků připravují rozličné nápoje. Nejznámější je „gjulovica“, specifická rakije typická pro daný region: Vyrábí se zpracováním růžového oleje v jednoduchém lihovaru zvaném „gulpan“, který kdysi na území dnešního Bulharska používaly kočovné kmeny. 

Přes den pak hlavní ulicí Kazanlaku projde průvod více než pěti tisíc účastníků, v němž se prezentují obyvatelé města i celé země. Nekonečné veselé zástupy vede „královna růží“, v doprovodu družiny malých princezen, v závěsu pak nechybějí ani kovbojové na koních, starodávné kočáry, motorkáři, mažoretky, folklorní soubory či studenti z různých škol. Nejen podél trasy průvodu předvádějí řemeslníci a umělci svá díla a zájemci mohou ochutnat i zakoupit veškeré produkty, jež se v Bulharsku z růží vyrábějí: například džemy, med, čokoládu, čaje, sirupy, džusy, víno, likéry či brandy.

Růžová carevna

Samotná královna, které Bulhaři říkají doslova „růžová carevna“, se volí pro každý rok a její vyhlášení patří k nejoblíbenějším událostem festivalu. Volba je naoko naaranžovaná jako soutěž, v níž se utkají nejkrásnější a nejšarmantnější absolventky středních škol v Kazanlaku. Vítězku však odborná komise vybírá už před festivalem během castingu. První „panovnice“ usedla na sladce vonící trůn v roce 1968 a od té doby se tradice nepřerušila. Vybraná dívka pak město reprezentuje na různých vystoupeních, přehlídkách či setkáních.

TIP: Vůně rudých tulipánů: Pravá kolínská pochází pouze z Kolína nad Rýnem

Festival růží představuje jedinou folklorní událost svého druhu na světě, a pokud máte možnost, určitě si jej nenechte ujít. Až pak večer po všem tom voňavém veselí ulehnete ke spánku, bude se vám o cenných okvětních lístcích a oleji i zdát.