Velký útěk britských vojáků z Kréty: Záchrana přichází z moře

Hrdí Kréťané si na svou situaci nikdy nestěžovali, ale s přibývajícími týdny bylo stále více zřejmé, že péče o spojenecké vojáky napíná jejich možnosti na neúnosnou míru. Zejména zásobování potravinami bylo kritické, protože Kréta měla za sebou kromě bojových operací velmi neúrodný rok. Na rozdíl od měst byla sice na venkově situace o něco lepší, ale i tak zůstávala dlouhodobě neudržitelná.

Předchozí část: Velký útěk britských vojáků z Kréty: Past, která sklapla naprázdno

Smyčka se utahuje

Nevyhnutelně se rovněž utahovala smyčka kolem kláštera. Němcům nemohly podezřelé aktivity místních mnichů zůstat dlouho utajeny, a proto jejich hlídky či agenti kolem kláštera kroužili stále častěji. Řada německých, anglicky plynně mluvících agentů v ukořistěných battledressech, vystupujících v roli unikajících vojáků, měla za úkol penetrovat místní podpůrné struktury, aby mohly být posléze zlikvidovány. Až na výjimky však tato taktika naprosto selhala.

Místní, využívající tipy skutečných Spojenců, provokatéry většinou odhalili; v takových případech je obvykle s gustem zbili, nahlas deklarujíc věrnost Velkoněmecké říši, a poctivě je odváděli na místní německé posádky.

Hledání cesty ven

Kvůli narůstajícímu nebezpečí proto opat Agathangelos rozdělil mezi okolní vesnice i onu hrstku vojáků, doposud umístěných v klášteře, a hledal pro všechny ukryté možnost úniku z okupovaného ostrova. Nebylo to vůbec snadné, protože i v rybářských vesnicích na pobřeží, které byly nejpravděpodobnějším místem možného úniku, působila řada agentů německých bezpečnostních sil. Ti byli bohužel mnohem méně nápadní než jejich nešťastní kolegové v horách – riziko prozrazení tak bylo obrovské. 

Řešení nakonec přinesl jeden nápad skupiny britských vojáků, jakkoli mohl nejprve vypadat šíleně: po mnoho nocí (pravděpodobně několik týdnů!) vysílali z kopců poblíž kláštera směrem k moři morseovkou světelné signály žádající o pomoc. V sobotu 26. července 1941 se pak téměř nemožné stalo realitou – zprávu zachytila britská ponorka HMS Thrasher. Její velitel, Commander Francis „Skipper“ Pool, se rozhodl volání vyslyšet, a přestože jeho úkoly na teprve druhé bojové plavbě byly jiné, nařídil na signál odpovědět. Vzápětí se pak osobně vydal ve člunu na břeh, aby zjistil situaci.

Odvážná mise kapitána Poola

Dosáhnout krétských břehů nebylo vůbec jednoduché. Silný vítr ho přinejmenším jednou donutil vrátit se na ponorku, a teprve když vichr ustal, podařilo se Cmdr. Poolovi v doprovodu jednoho příslušníka Commandos doveslovat na pláž. Přes veškerá bezpečnostní opatření neměl nejmenší šanci své přistání utajit – krétské podzemí mělo skvěle vystavěnou informační službu (Britové sami rychle překřtili schopnost krétských venkovanů předávat si informace napříč ostrovem pouhým vyprávěním neuvěřitelnou rychlostí jako „krétská vysílačka“). Aniž by Pool byť jen tušil, do jakých podmínek vstupuje, byl záhy uveden k opatu Agathangelovi, který ho seznámil se situací. Kapitán Pool nemusel přemýšlet dlouho. Rozhodl se, že následující noci vezme na palubu své lodi všechny muže, které se mu podaří soustředit.

Když se kolem půlnoci ponorka znovu přiblížila ke břehu, vyrazilo k ní celkem 62 britských vojáků, pět námořníků a – k překvapení posádky ponorky – také jedenáct řeckých civilistů. Pool ovšem nezaváhal ani tentokrát. Jak potvrdilo následné vyšetřování (koneckonců s tolika uprchlíky na palubě bylo nemožné pokračovat v bojové hlídce v Egejském moři, na kterou byl Thrasher vyslán – Pool tedy porušil uložený rozkaz), rozhodnutí odvézt Řeky spolu s ostatními do Egypta bylo správné, protože „vyselektovat je ze skupiny nahých plavců bylo v daných podmínkách nemožné“.

TIP: Krví zkropený ostrov: Německá operace Merkur 1941

I celkově dalo vyšetřování Poolovi za pravdu v jeho postupu, i když bylo konstatováno, že nejprve měl absolvovat naplánovanou hlídku a teprve poté vyzvednout uprchlíky; právo kapitána lodi rozhodnout se v mimořádné situaci svobodně však nebylo zpochybněno. HMS Thrasher se 78 novými cestujícími dorazil bez dalších potíží 31. července 1941 do Alexandrie.