Velká a důležitá práce drobných lodí: Zázračná zachránkyně a nejmenší bojovnice (4)

Nákladní plachetnice Ena vyplula na moře již v roce 1906. Zboží z Británie na kontinent převážela už za první světové války, kdy těžila ze svého nízkého ponoru i z toho, že německé ponorky na dřevěné plachetnice odmítaly plýtvat torpédy.

Během operace Dynamo se Ena stala součástí flotily plující k Dunkerku, jenže již po cestě přes průliv se dostala do vážných potíží. Kvůli neustálým leteckým útokům i potížím s manévrováním nakonec posádka loď opustila a vrátila se do Británie na přispěchavší minolovce. O něco později opuštěné plavidlo objevila na jedné dunkerské pláži skupina asi 30 britských vojáků.

Nemohli uvěřit svému štěstí, a ačkoliv nikdo z nich neměl s plachtěním mnoho zkušeností, spustili zašlou loď na vodu. Následovala podivuhodná plavba přes La Manche, při které na loď několikrát zaútočila německá letadla. Plavidlu se ale podařilo přežít, a dokonce doplout až k britským břehům, kde jej našel a odtáhl pomocný remorkér. Po válce se Ena vrátila zpět do služby a po jejím konci se účastnila jako uznávaná veteránka plachetnicových závodů. V současnosti je v soukromých rukou v nepříliš dobrém stavu.

Malá, ale šikovná

Příběh lodi Tamzine se podobal většině podobných plavidel – zkonfiskovalo ji námořnictvo bez vědomí jejího majitele Ralpha Bennetta, kterého se nepodařilo zastihnout. Následně ji čekalo odvlečení do Dunkerku, kde sloužila k přemísťování vojáků z pláží na větší transportní plavidla. To, co loď proslavilo, byla jednoznačně její velikost. Tamzine totiž měří pouze 4,5 metru na délku, což z ní dělá nejmenší známou loď, která se zúčastnila operace Dynamo.

TIP: Potopeni ve službách Jeho Veličenstva: Ztráty Royal Navy za 2. světové války

Zda jí patří tento primát, ale nelze s jistotou říci, protože většinu takto malých plavidel ponechalo námořnictvo po opuštění přístavu jejich osudu. Ačkoliv byla loď v závěru operace údajně neskutečně špinavá a zcela nasáklá krví, dopravilo ji námořnictvo zpět do Británie, kde se o ni záhy přihlásil její majitel. Tamzine se následně dostalo nejlepší možné péče a potomci Ralpha Bennetta ji věnovali Imperiálnímu válečnému muzeu, kde si ji návštěvníci mohou prohlédnout dodnes.