Velká a důležitá práce drobných lodí: Malá plavidla u Dunkerku (1)

S  plánováním evakuace svého expedičního sboru zpět do vlasti začali Britové již 20. května 1940 bez vědomí svých spojenců a také veřejnosti. Především obavy o morálku obyvatelstva vedly k tomu, že lidé na ostrovech dlouho přesně nevěděli, co se na kontinentě děje. Šeptandou se ale šířily zprávy o porážkách a katastrofální situaci, v níž se britští hoši nalézají. Když pak arcibiskup z Canterbury vyhlásil 26. květen za národní den modlitby „za naše vojáky v hrozném nebezpečí ve Francii“, nikdo o vážnosti situace nepochyboval. Téhož dne se pak oficiálně rozjela masová evakuace, známá též pod krycím názvem operace Dynamo.

Příliš malý přístav,...

V Dunkerku a jeho okolí se na konci května nacházelo téměř 380 000 britských a francouzských vojáků. Původní plán předpokládal, že se Královskému námořnictvu podaří během prvních dvou dní transportovat z kontinentu na ostrovy 45 000 mužů. Střet s realitou ale prokázal značné nadhodnocení tohoto čísla, které převyšovalo skutečné možnosti námořnictva téměř dvojnásobně.

První den se z Dunkerku dokonce podařilo vyzvednout jen 7 800 mužů. Operace vázla hned na několika faktorech – především samotný přístav nestačil pro vyzvednutí takové masy vojska a téměř sto tisíc vojáků se muselo evakuovat z okolních pláží. Ty se svažovaly do moře pouze pozvolna a neumožňovaly přiblížení větších plavidel. Královské námořnictvo ale nedisponovalo dostatkem menších lodí a člunů, a proto nedovedlo vojáky dostatečně rychle přepravit z pevniny na velké transportní lodě a torpédoborce vyčkávající v hlubších vodách.

...příliš málo času

Další problém představovaly především časté útoky Luftwaffe, které poškodily přístavní molo a pravidelně ztrpčovaly život plavidlům určeným pro evakuaci. Britové navíc kvůli špatně pochopenému rozkazu zničili většinu svých protiletadlových děl v Dunkerku a sami se tak připravili o možnost efektivní obrany. 

V neposlední řadě celá operace Dynamo představovala velký závod s časem. Německé jednotky sice 23. května zastavily svůj postup, aby stabilizovaly frontu a doplnily zásoby, o tři dny později ale svůj tlak obnovily, a pokud by se jim podařilo prolomit obranu v okolí Dunkerku, hrozilo vojákům čekajícím na evakuaci zajetí. K tomu nakonec došlo až 4. června, kdy se již většina mužů nacházela za průlivem. I přesto Němcům padlo do rukou asi 40 000 obránců, zejména Francouzů.

Civilní lodě do akce

Vědomo si obtížnosti situace rezignovalo námořnictvo na tutlání problému a 27. května zahájilo konfiskace všech rybářských, výletních či sportovních lodí s nízkým ponorem. Vznikla tak nesourodá flotila, v níž se nacházely jak velké dopravní parníky, které pojaly i několik tisíc lidí, tak jen pár metrů dlouhé rybářské čluny. Do akce se také zapojilo několik desítek civilních lodí uprchlých z nizozemských a belgických přístavů, jejichž roli nelze v žádném případě podceňovat. Nizozemci totiž uvádějí, že jejich civilní flotila pomohla zachránit z Dunkerku přes 22 000 vojáků.

Část plavidel se měla zapojit do operace i s jejich vlastními majiteli a členy posádky, pokud s tím souhlasili a měli dostatečnou kvalifikaci – ve skutečnosti se jednalo spíše o výjimečné případy. Většinu lodí obsadili vojáci, nejčastěji záložníci Royal Navy. Ti poté odpluli do přístavu Ramsgate, odkud měla nová flotila vyplout. Plavidla tam prošla důkladnou kontrolou a doplnila pohonné hmoty. Proběhl také nábor dobrovolníků, kteří ovládali základní námořnické dovednosti jako navigaci, obsluhu a servis lodních motorů nebo jen některé pomocné práce. Během několika dní se v Doveru a Ramsgate přihlásily tisíce rybářů a sportovních jachtařů z širokého okolí.