Válečník s dlouhým životem: Legendární stíhačka MiG-19 (2)

Během služby se MiG-19 dostaly i do několika vážných incidentů – například když 12. října 1959 odstartoval poručík italského letectva Ernesto Di Maio k přeletu z italské základny Ghedi do západního Německa. Pilotoval přitom Republic F-84F Thunderstreak. Během letu ztratil orientaci a přelétl nad čs. území, načež protivzdušná obrana státu okamžitě reagovala a v Žatci se rozdrnčel zvonek v ostré hotovosti.

Předchozí část: Válečník s dlouhým životem: Legendární stíhačka MiG-19 (1)

Ital na mušce

Na stíhání narušitele se podílelo celkem 10 letounů. Poručíka Di Maio nakonec dostihla jižně od Krkonoš dvojice stíhačů – kapitán Jaroslav Bureš na MiGu-17PF a kapitán Josef Faix na MiGu-19P. Po krátké honičce bez použití zbraní jej oba piloti donutili k následování na letiště v Hradci Králové, kde přistáli ve 12.35. Dušan Schneider, očitý svědek celé události, na to vzpomínal:

„Ital stál, ale nijak se nechystal vypnout motor. Viděl neznámé uniformy, neznámá letadla a zřejmě tušil, že je zle. Mávali jsme na něho, naznačovali zastavení motoru a teprve po chvíli rezignovaně poslechl. Nějakou dobu ještě seděl v zavřené kabině, pak ji otevřel a po delším váhání vystoupil. Stál naproti naší skupince, pozoroval nás, my nic neříkali a on také ne. Pak někdo prohodil anglicky ‚Czechoslovakia‘. V tom okamžiku se pilot chytil za hlavu, opřel se o křídlo a my slyšeli, jak polohlasně opakuje: ‚Madonna mia, madonna mia!‘ Jeho první prosba byla, aby mohl poslat telegram matce, že je v pořádku, živý a zdravý.“ 

Štvanice na sportovní cessnu 

Naše hranice občas narušil i civilní letoun ze západu, který pouze zabloudil z důvodů ztráty orientace či nezkušenosti posádky. Na všechny tyto průniky však protivzdušná obrana reagovala s veškerou tvrdostí. Ve čtvrtek 3. října 1963 odstartoval z letiště aeroklubu Bruck, asi 30 km od bavorského města Řezno, sportovní pilot George Nusser k cvičnému letu v kabině letounu Cessna L-19 a zřejmě vinou navigační chyby se dostal až nad naše území.

Proti němu vzlétly tři hotovostní stroje – ze základny Dobřany se zvedl stíhací letoun MiG-19S, v jehož kabině seděl kapitán Jan Foks, důstojník 5. stíhacího leteckého pluku. Z letiště v Českých Budějovicích vzlétl MiG-15bis s úkolem přehradit narušiteli cestu z jižního směru. A nakonec se z žateckého letiště zvedl třetí hotovostní stroj MiG-19PM s úkolem zablokovat severní směr na Karlovy Vary. Nejdřív se k německému stroji dostal Foks, který na něj provedl celkem tři nálety. S odůvodněním, že německý pilot nereagoval ani na výstražnou střelbu a dál se snažil uniknout směrem ke státní hranici, vypálil dávku přímo do trupu neozbrojené cessny, která se zřítila z výšky 800 metrů nedaleko Boru u Tachova. Pilot nepřežil.

Devatenáctky se těšily velké oblibě a jeden ze zalétávacích pilotů Aera Vodochody na ně vzpomínal: ,,Opravdu pěkné polétání bylo na devatenáctce těsně pod rychlostí zvuku. Měla totiž velký přebytek tahu motoru, a tak s forsáží se s ní daly dělat zázraky. Na konci dráhy dlouhé 2 500 metrů jsme dosahovali výšky přibližně 2 500 metrů. Byl to opravdový stoupák do nebe a s žádným modernějším letadlem jsem již takový start nedokázal.“ Pozemní personál si však MiG-19 tolik nepochvaloval pro jejich značnou komplikovanost a náročnost obsluhy. Měly navíc velmi nešikovně umístěné montážní otvory, a tak když mechanik do trupu upustil nějaké nářadí, musela se rozebrat celá zadní část trupu. 

Nové verze pro nové úkoly 

Na odstranění vad se pracovalo. Už roku 1956 vznikla vylepšená verze SF se silnějším motorem RD-9BF. Mnohem většího rozšíření se dočkala přepadová varianta P a pak ještě lépe vybavené MiGy-19PF. Sovětské velení těžce neslo jakékoliv narušení svého vzdušného prostoru a přeletům amerických průzkumných strojů chtělo zabránit za jakoukoliv cenu. Právě proto vznikla tato verze s přepracovanou přídí, ukrývající radiolokátor místo příďového kanonu. Měla lepší přístrojové vybavení a mohla operovat i v noci a za ztížených meteorologických podmínek.

Dokončení: Válečník s dlouhým životem: Legendární stíhačka MiG-19 (3)

Sověti také zavedli do výzbroje tepelně naváděné rakety R-3 a ,,péčka” dostala dva křídlové závěsy pro tyto střely. Devatenáctky se už na podzim 1957 účastnily několika neúspěšných pokusů o sestřelení špionážních U-2. Při známém incidentu s U-2 Francise Powerse 1. května 1960 zasáhla střela pozemního protiletadlového komplexu S-75 Dvina i jeden Powerse stíhající MiG-19P a jeho pilot zahynul. O dva měsíce později pak nad polárním kruhem sestřelila devatenáctka průzkumný RB-47H. V SSSR vzniklo v letech 1954–1960 celkem 1 891 letounů řady MiG-19. Už roku 1959 ale začala výroba mnohem modernějšího MiG-21, který začal devatenáctky v sovětském letectvu rychle nahrazovat. Typ ale čekal ještě dlouhý „druhý život“ v Číně.