Turecký İzmir: Moderní metropole, která vstala z popela

Třetí nejlidnatější město Turecka je mnohem starší, než byste na první pohled odhadovali. Milovníci dějin se však nenechají moderním metropolitním zevnějškem ošálit a dobře vědí, že vyrostl na základech starověké Smyrny, jejíž dějiny se začaly psát zhruba před 3 000 lety. Oblast však byla osídlena mnohem dřív, podle některých odhadů již před 8 500 lety. O původních obyvatelích pobřežního Turecka ovšem mnoho nevíme.   

Zrození Smyrny se pojí s příchodem řeckých kolonistů a traduje se, že v ní žil i samotný Homér. Krásou se jí vyrovnalo jen málo měst na území současné Anatolie, a navštívil ji dokonce legendární král Alexandr Veliký. Z ruin, které po dávném sídle zbyly, je navíc zřejmé, že jeho nádheru po ničivém zemětřesení ve 2. století dotvářeli rovněž Římané.  

Zbyly jen ruiny

O starověkých troskách v místě dnešního İzmiru se již ve 14. století zmiňoval slavný arabský cestovatel a kartograf Abú Abdallah ibn Battúta. A všimli si jich nepochybně také rytíři maltézského řádu, kteří se vydali město vymanit z rukou muslimů. Roku 1402 však na scénu vtrhnul turkický dobyvatel Tamerlán se svou armádou a rytíře porazil, přičemž ovšem zničil i zbytky starověké zástavby. Nakonec se vlády nad ruinami ujali Osmani…  

Pozůstatků starověkého města nenajdete v dnešním İzmiru mnoho a většinou vás k nim nezavede ani turistické značení. O to větší však budete mít radost, až na konci ulice s ošuntělými domy narazíte například na zástup štíhlých korintských sloupů, v jejichž blízkosti se nacházelo řecké shromaždiště agora, a o pár kroků dál spatříte ruiny baziliky. Mramorovou podlahou pod kamennými oblouky už prorůstají trsy trávy a přírodě nikdo nebrání, aby pohltila zbytky architektury, kterou nechal vybudovat Marcus Aurelius. Turistů přitom potkáte jen málo a místní téměř žádné. Může za to mimo jiné fakt, že se na Smyrnu v minulosti takřka zapomnělo poté, co s nástupem Byzantské říše ztratila na významu. 

Pahorek nad mraveništěm

Pokud se do İzmiru vydáte po silnici, už z dálky bude působit jako nepřehledný shluk domů a bezpočtu minaretů. Na pahorku Pagos nad městem se tyčí starobylý hrad Kadifekale, jehož historie sahá až do 3. století př. n. l. Dnes jde o útočiště obyvatel, kteří si přicházejí do místního stínu na trávník odpočinout od každodenního shonu. Z hradu se otvírá nádherný výhled na nekonečné čtvrti města a zátoku, jež se v dáli pojí s horizontem Egejského moře. Nedaleko hlavní budovy navíc uvidíte i ruiny stařičkých cisteren, přičemž ty první vyhloubili již Římané. Pro svůj význam se pevnost dokonce dostala na čekací listinu seznamu UNESCO.

Historického jména Smyrna se město muselo vzdát kolem roku 1930. Turecko tehdy procházelo modernizací a zmítalo se ve víru velkých změn, k nimž zemi nasměroval prezident Mustafa Kemal Atatürk. Jeho portréty a výroky dodnes uvidíte v každé turecké obci a İzmir nepředstavuje výjimku: Z obnovy vyšel coby město, které působí jako poskládané z mozaiky živých čtvrtí. Jeho novou tvář zdobí nákupní centra, výškové budovy, banky, kanceláře i byznys centra. To vše mu vyneslo pověst nejmodernější turecké metropole: V roce 2013 se dokonce ucházel o pořádání prestižní výstavy Expo 2020, ale nakonec jej porazila Dubaj.

Procházka v přístavu

Kromě toho se İzmir řadí mezi nejvýznamnější egejské přístavy na tureckém pobřeží. Promenády přiléhající k přístavišti navíc během pátečních večerů zaplaví snad všichni obyvatelé města. Atmosféru dotvářejí četné restaurace, odkud se line vůně grilovaných ryb či masových kuliček, iskender kebabu a karnıyarıku připravovaného z dušeného lilku. Nápoj číslo jedna představuje v Turecku čaj, ale tady – na modernějším a otevřenějším západě země – si mnozí k jídlu vychutnají orosené pivo nebo sklenku oblíbené anýzové pálenky yeni raki.

V každém městě najdete náměstí, které tvoří srdce zástavby, a to izmirské se jmenuje Konak. Nekonečný proud příchozích se tam rozptyluje do všech stran a postupně mizí v buticích či přilehlých obchodních ulicích. Přímo z náměstí pak vede bulvár nesoucí Atatürkovo jméno, proplétá se jednotlivými čtvrtěmi a nabízí nákupní centra, malé obchůdky i restaurace nebo čajovny. 

Labyrint bazarových uliček

Přímo uprostřed Konaku se tyčí ikonická hodinová věž, kterou spatříte snad na všech propagačních materiálech o městě. A pokud máte pocit, že nezapře francouzský rukopis, nejste daleko od pravdy: Navrhnul ji totiž Francouz Raymond Charles Péré, který se v İzmiru usadil. Hodiny byly slavnostně uvedeny do chodu v roce 1901, čímž měšťané zároveň oslavili 25. výročí vlády sultána Abdülhamida II. Na náměstí byste neměli minout ani radnici, starý guvernérský palác nebo maličkou mešitu Yalı Camii z 18. století s jedním minaretem. 

Pod moderním pozlátkem však v İzmiru dřímá i staré město, jímž se vinou úzké bazarové uličky a postupně se ztrácejí mezi ošuntělými vysokými domy. Jejich zdi přitom pamatují ještě řecko-tureckou válku. Někdejší Smyrna patřila ke klíčovým městům zmíněného konfliktu a zájem o ni opadl teprve v roce 1922, kdy vinou válečného střetu lehla popelem. Nikde v Anatolii nežilo víc Řeků než zde… Dnes už má svět sice jiné uspořádání, ale křivda přetrvala. 

Ani jehla navíc

Navzdory válkám však bazarové uličky neztratily kouzlo. Jejich klid protkávají orientální vůně, někde můžete nakoupit oblečení, jinde zas boty nebo třeba látky a koberce. Prodejci sedí venku, aby měli přehled, a co chvíli se s někým zdraví. Když mají víc času, klidně s kolemjdoucím zapředou rozhovor a od malých kluků si nechávají nosit čaj, který se tu pije po litrech.

TIP: Archeologové odkryli v Turecku chrám smyslné bohyně lásky Afrodíté: Je starý asi 2 500 let 

Nejexotičtější a nejpestřejší jsou na bazaru místa, kde obchodníci smlouvají o cenu ovoce, zeleniny či oříšků: Pohltí vás tam magická atmosféra, jako byste se vrátili stovky let do minulosti. Z tamního mraveniště přitom stačí udělat jen pár kroků, a můžete si přímo na ulici nechat vyčistit boty nebo si koupit čerstvě upečený kebab. Po další krátké chůzi pak stanete před starou železniční stanicí Basmane… İzmirská zástavba je zkrátka tak nahuštěná, jako by neměla pojmout už ani jehlu. Mezi moderními budovami však ukrývá i mnoho nádherných historických zákoutí a nenechá vás odjet bez nesmazatelných zážitků.