Tokarev TT-33: Legendární služební pistole

Mimořádně populární pistole TT-33 tvořila za druhé světové války na východní frontě výzbroj důstojníků. Vyrobilo se jí zhruba 1,7 milionu kusů
12.05.2016 - Lukáš Visingr


K čemu jsou vlastně ve válce pistole? Jsou přesné pouze na velice krátké vzdálenosti a jejich ničivou sílu se samonabíjecími puškami či samopaly nelze srovnávat. Přesto se tradičně těší velké popularitě a také ve druhé světové válce po nich byla ve všech armádách na všech bojištích velká poptávka. Možná je to tím, že jde o poměrně malou věc, která představuje vojákův opravdu „osobní“ majetek a k níž si buduje bližší vztah snáze než k pušce. Může být i prostředkem poslední záchrany, který umožní přežít v boji na krátkou vzdálenost. Její symbolický význam podtrhuje i fakt, že je standardní zbraní důstojníků. To vše platí i pro jednu z nejslavnějších pistolí druhé světové války, sovětský Tokarev TT-33.

Náhrada za revolver Nagant

Sovětská armáda v počátcích své existence používala především výzbroj ještě z carské éry. Mezi krátkými ručními zbraněmi to byl legendární revolver Nagant vz. 1895, ve své době vysoce kvalitní (a dodnes oblíbený) typ, který ale morálně rychle zastarával. Proto v roce 1930 padlo rozhodnutí zavést do výzbroje samonabíjecí pistoli s řadovým zásobníkem.

Následovala soutěž a zkoušky, z nichž jako nejlepší vyšel typ konstruktéra Fjodora Vasiljeviče Tokareva ze zbrojovky v Tule. Podle příjmení konstruktéra, jména města a roku vstupu do výzbroje dostala název TT-30 a armáda objednala prvních tisíc sériových kusů. Záhy ale došlo k rekonstrukci zbraně, jež se dotkla většiny jejích součástí, byť fakticky šlo jen o menší změny provedené především v zájmu zvýšení spolehlivosti.

Tak vznikla TT-33, jež se měla stát standardní pistolí Rudé armády, zvláště pak důstojníků. Nejednalo se ovšem o nějaký zvláště prioritní zbrojní program, a tak produkce tokarevů, resp. nahrazování nagantů běželo poměrně pomalu. Teprve vypuknutí války vedlo k výraznému urychlení tohoto procesu, ačkoliv naganty z výzbroje zcela zmizely až po skončení války.

Konstrukce TT-33 byla inspirována mechanismem, který vymyslel proslulý konstruktér John Browning a který využívá pohon krátkým zákluzem hlavně; uzamčení závěru probíhá pomocí vykývnutí hlavně směrem dolů, vlastně podobně jako u neméně legendární americké pistole Colt M1911, za jejíž přibližný ekvivalent lze TT-33 považovat.

To platí i z hlediska použitého střeliva, protože sovětská zbraň používá výkonný náboj ráže 7,62 mm, kterému se dnes běžně říká „náboj Tokarev“. Na rozdíl od většiny pistolových nábojů dokáže probíjet většinu neprůstřelných vest, zvláště při použití vojenského střeliva s ocelovým jádrem (které je však v ČR pro civilní účely zakázané).

Úspěšná zbraň míří do světa

TT-33 se stala první samonabíjecí poloautomatickou pistolí zařazenou do výbavy Rudé armády. Výborně se osvědčila i v nejtěžších podmínkách, k čemuž velmi přispěly drobné změny, které Fjodor Tokarev v konstrukci oproti zahraničním vzorům provedl. Šlo například o vývodky vyfrézované ve stěnách bicího ústrojí, které se staraly o spolehlivé podávání nábojů ze zásobníku.

Právě ono bývalo slabým místem samonabíjecích pistolí. Podávání u nich totiž záviselo na vývodkách samotného zásobníku, které se poměrně snadno poškodily, což pak způsobilo selhání celé zbraně. Konstruktér také dal přednost jednoduššímu jednočinnému spoušťovému mechanismu, kde bylo třeba kohout před první ranou ručně natáhnout, ale který přinášel vyšší odolnost a spolehlivost.

Zvláštností TT-33 je, že nemá pojistku jako samostatnou součást a zajištění se provádí pootočením bicího kohoutu do příslušné polohy. Mimořádná jednoduchost spolu se sovětským vlivem způsobily rychlý nárůst popularity pistole ve východní Evropě i jinde ve světě.

Tokarev TT-33

  • Munice: 7,62×25 mm (Tokarev)
  • Kapacita zásobníku: 8 nábojů
  • Délka: 196 mm
  • Délka hlavně: 116 mm
  • Výška: 134 mm
  • Hmotnost: 0,83 kg
  • Úsťová rychlost střely: 420 m/s
  • Úsťová energie střely: cca 700 J
  • Pevné nastavení mířidel: 25 m

Do výzbroje ji zavedly řady armád střední a východní Evropy, přičemž Československo bylo jednou z mála výjimek a pro náboje Tokarev zde byla přestavěna pistole vz. 52. V mnoha státech se rozběhla i licenční či bezlicenční výroba kopií povedené sovětské zbraně. Z řady zahraničních variant stojí za zmínku pistole Tokagypt; určena byla pro potřeby egyptské policie a od originálu se odlišuje zejména použitím munice typu 9 mm Parabellum.

Různé kopie TT-33 se stále vyrábějí přinejmenším v Číně a KLDR a druhá uvedená země ji používá i coby standardní zbraň, což stále platí také pro řadu zemí třetího světa. V ruské armádě již TT-33 oficiálně neslouží, jelikož ji vystřídaly novější 9mm zbraně, je však známo, že řada důstojníků na tuto svého času vynikající pistoli dodnes nedá dopustit

  • Zdroj textu
    II. světová červen 2014
  • Zdroj fotografií
    Wikipedia

Další články v sekci