Těžká stíhačka Messerschmitt Bf 110: Všestranný letoun, nebo nepovedený typ?

V první fázi druhé světové války byl za jeden z nejkvalitnějších letounů Luftwaffe považován těžký stíhací letoun Messerschmitt Bf 110
03.12.2016 - Miroslav Šnajdr


Konstrukce Messerschmitt Bf 110 se těšila přízni samotného říšského ministra letectví Hermanna Göringa. Také osádky své „Zerstörery“ chovaly ve značné oblibě a velmi vysoko je cenilo rovněž velení Luftwaffe.

Během letecké bitvy o Británii však při poklesu úspěchů současně dramaticky narostly ztráty a letoun získal stigma neúspěšného typu. To ovšem neznamená, že by Messerschmitt Bf 110 byl špatným letounem. Právě naopak, šlo o kvalitní typ, který však kvůli omezením daným zvolenou koncepcí nemohl v celém rozsahu splnit očekávání vůdců Luftwaffe.

Jako poměrně těžký dvoumotorový stroj se totiž nedokázal plně měřit s jednomístnými jednomotorovými stíhačkami. Tento problém se naplno projevil právě v létě a na podzim 1940 nad britskými ostrovy během střetnutí se spitfiry a hurricany RAF. Jenomže po skončení letecké bitvy o Británii se Bf 110 zúčastnil ještě mnoha úspěšných nasazení a osvědčil se v mnoha rolích: jako ničitel bombardérů, bitevní i průzkumný letoun a velmi úspěšný noční stíhač.

Messerschmitt Bf 110C-1
  • Rozpětí: 16,28 m
  • Délka: 12,07 m
  • Vzletová hmotnost: 6 750 kg
  • Max. rychlost: 530 km/h
  • Dostup: 8 500 m
  • Dolet: 800 km
  • Pohonná jednotka: 2× řadový Daimler-Benz DB 601A-1 o 864 kW
  • Výzbroj: 5× 7,92mm kulomet, 2× 20mm kanón
  • Osádka: 2 muži
  • Uživatelé: Itálie, Maďarsko, Německo, Rumunsko

Ve výrobě se udržel ještě déle než typy Me 210 i Me 410, které byly konstruovány k jeho nahrazení. V letech 1938 až 1945 vzniklo více než 6 000 exemplářů (z toho přes 2 000 zastupovalo noční stíhačky). Vývoj zahájila společnost Bayerische Flugzeugwerke AG roku 1934 na základě požadavků Říšského ministerstva letectví na takzvaný„Kampfzerstörer“, tedy letoun spojující roli bombardéru a těžké stíhačky. V roce 1935 byly propozice RLM změněny na čistý těžký stíhací letoun (Zerstörer).

Konstrukční tým nový letoun koncipoval jako dvoumístný dvoumotorový samonosný dolnoplošník celokovové konstrukce, se zatahovacím podvozkem a krytou kabinou. První prototyp Bf 110 V1 vzlétl 12. května 1936. Výroba úvodní sériové verze Bf 110B­1 se rozběhla roku 1938 a trpěla slabými motory Junkers Jumo 210G o 500 kW. Skutečně výkonným letounem se stala až varianta Bf 110C­1 spojující moderní účelně řešený drak s vynikajícími motory Daimler­Benz DB 601A. Do výroby byla zavedena koncem roku 1938.

Výborná noční stíhačka

Letouny se velmi úspěšně zapojily do útoku na Polsko a do bojů ve Skandinávii. Během bitvy o západní Evropu na jaře 1940 dosahovaly rovněž dobrých výsledků. Problémy se vyskytly až v letecké bitvě o Británii, kdy se Bf 10C a Bf 110D zapojily do strategické bombardovací ofenzivy proti dobře organizované obraně. V roli doprovodných stíhaček selhaly, zato se dobře uplatnily coby efektivní stíhací bombardéry.

Útoky na pozemní cíle se pak staly jejich hlavní úlohou během bojů na východní frontě. Aktivně působily také ve Středomoří a v severní Africe. Vedle stíhacích a bitevních akcí se typ úspěšně věnoval také vzdušnému průzkumu. Ve verzích Bf 10F a hlavně Bf 110G (do výroby zavedena roku 1942) se konstrukce doslova našla při plnění defenzivních úkolů v rámci protivzdušné obrany třetí říše.

Ve specializovaných provedeních se Bf 110 stala skutečně vynikající noční stíhačkou disponující stále dokonalejšími radary a účinnou střeleckou výzbrojí (vedle zbraní pálících vpřed jeho možnosti zvýšila roku 1942 montáž dvou 20mm kanónů pálících šikmo vzhůru, takzvaných Schräge Musik). V některých fázích svého angažmá noční stíhačky dokázaly Bf 110 působit bombardérům britského velitelství bombardovacího letectva skutečně drtivé ztráty.

TIP: Hitlerovy vzdušné zbraně: Pravda o Luftwaffe během druhé světové války

Zprvu byly účinné také v denních bojích proti svazům amerických těžkých bombardérů. Zde však jejich úspěchům učinilo přítrž zavedení dálkových doprovodných stíhaček, zejména vynikajících P­51 Mustang. Ty „stodesítkám“ roku 1944 způsobily skutečně katastrofální ztráty. Coby noční stíhačky sloužily až do konce války, byť se od roku 1944 stále častěji stávaly lovnou zvěří pro britská noční stíhací mosquita. 


Další články v sekci