Leopard: Německá poválečná legenda a bestseller mezi tanky

Některé plány Spojenců hovořily o úplné demilitarizaci Německa, o zrušení jeho ozbrojených sil bez náhrady a likvidaci zbrojního průmyslu. Mezinárodní situace ale poměrně rychle vedla k přehodnocení těchto záměrů a Spolková republika Německo se záhy stala důležitým členem NATO a jedním z pilířů obrany Evropy proti případné agresi SSSR. A součástí tohoto procesu byl i vývoj nové generace německých zbraní.

Obnova výroby druhoválečných pantherů?

Dosud není příliš známým faktem, že se v Německu po druhé světové válce vážně debatovalo o možném obnovení výroby příslušně modernizovaných pantherů, ale (primárně z politických důvodů) byla v polovině 50. let dána přednost vývoji nového typu. Stroj, který se na počátku nazýval Standard-Panzer, byl oficiálně vyvíjen od roku 1956. V téže době rozbíhali program nového obrněnce (pozdějšího AMX-30) i Francouzi, a tak oba státy záhy navázaly spolupráci, k níž se potom připojila i Itálie, avšak nakonec společný projekt nevydržel a každý stát vyvíjel od roku 1963 vlastní vozidlo.

První sériové kusy německého obrněnce, jenž poté dostal jméno Leopard, byly značkou Krauss-Maffei dodány v roce 1965. Pozoruhodné je, že sériová výroba pak běžela s přestávkami až do roku 1982, především proto, aby uspokojila požadavky mnoha zahraničních zájemců, jelikož z Leopardu se stal skutečný „bestseller“. Celkem bylo vyrobeno 6 485 exemplářů, z nichž necelých 2 500 odebral německý Bundeswehr a zbylé mířily do ozbrojených sil více než desítky zemí. Kromě členů NATO (například Kanady, Itálie, Nizozemí či Řecka) to byla také mj. Austrálie nebo Brazílie.

Tank byl navíc postupně vylepšován, takže po původním základním provedení se vyráběly zdokonalené verze Leopard 1A1, 1A2, 1A3, 1A4 a 1A5, které se lišily mj. konstrukcí věže, silou pancíře a systémem řízení palby. Řada starších vozidel se navíc modernizovala na novější varianty.

Po stránce konstrukce reprezentoval tank Leopard konvenčně vyřešené vozidlo se čtyřčlennou osádkou (řidič v korbě a velitel, střelec a nabíječ ve věži). Hlavní výzbroj představoval kanón, jenž měl kalibr 105 mm. Fakticky šlo o licenční kopii osvědčeného britského děla L7, kterou  vyráběla fi rma Rheinmetall. Kromě toho disponoval dvěma 7,62mm kulomety – první byl usazený ve věži vedle děla a druhý na stropě věže. Stroj převážel zásobu 60 nábojů do kanónu a 5 500 nábojů pro kulomety.

Leopard 1

• Osádka: 4 muži

• Hmotnost: 40 t

• Délka: 9,54 m

• Šířka: 3,25 m

• Výška: 2,61 m

• Pancéřování: 15–70 mm

• Pohonná jednotka: dieselový MTU MB 838

• Výkon motoru: 619 kW

• Max. Rychlost: 65 km/h

• Dojezd: 600 km

• Hlavní výzbroj: 105mm kanón L7A3

• Vedlejší výzbroj: 2× 7,62mm kulomet MG3

Pro vlastní ochranu byl tank opatřen též dvěma trojicemi dýmových granátometů. Systém řízení palby kanónu u prvních modifikací spoléhal na aktivní infračervené přístroje nočního vidění, jež ale byly posléze nahrazeny přístroji pasivními. Coby standardní součást výbavy neslo vozidlo i filtrační a ventilační ochrannou soustavu, protože se (ne neoprávněně) předpokládalo jeho použití i v podmínkách jaderné nebo chemické války. K tomu sice naštěstí nedošlo, Leopardy evropských států však sloužily v několika expedičních operacích, zejména na Balkáně či v Afghánistánu.

Podvozek stroje posloužil i jako základ pro různá bojová a pomocná vozidla. Základní filozofii tohoto obrněnce zachoval i jeho nástupce, a sice Leopard 2 se 120mm kanónem, který byl vyvíjen od roku 1970 a jehož dnešní verze stále patří mezi nejvýkonnější tanky světa