Suezský průplav: Kolosální tepna Afriky

Obrovská loď se valí pouští – i takový pohled se vám může naskytnout cestou ve vlaku mezi egyptskými městy Ismailia a Port Said. Tankery a nákladní giganti však samozřejmě nekloužou po písku, nýbrž po vodách Suezského průplavu. Spojnice Rudého a Středozemního moře měří úctyhodných 193,3 km, dosahuje hloubky až 24 m a po posledním rozšíření v roce 2010 pojme lodě s šířkou do 77,5 m při ponoru až 12,2 m. Jinými slovy, kanál mohou využít prakticky všechna zaoceánská plavidla, kromě těch nejrozměrnějších. Brázdí jej proto zhruba pět desítek lodí denně, přičemž každá průměrně zaplatí za průjezd v přepočtu 7,4–10 milionů korun.

Díky posledním úpravám a dostavbě nového úseku, jemuž se říká Nový Suezský průplav, se mohou plavidla pohybovat současně v protisměru a není nutné využívat princip kyvadlové dopravy. Trasa navíc nezahrnuje ani jedno zdymadlo, jelikož hladiny obou moří dělí zanedbatelný výškový rozdíl.  

Zrozen s průplavem

Cesta vlakem z Káhiry do přístavní metropole Port Said trvá jen pár hodin, ale sama o sobě přináší velký zážitek. Dobrodružství představuje už kupování lístků, neboť paní u přepážky vám nejspíš odmítne prodat jízdenku na nejlevnější vlak, a dokonce může tvrdit, že žádný takový neexistuje. S trochou neodbytnosti však dosáhnete svého. 

Port Said se s kanálem dokonale pojí, jelikož vyrostl na zelené louce v začátcích jeho budování. Ostatně, k tamním nejvýznačnějším architektonickým památkám patří budova Správy Suezského průplavu. Stojí přímo na jeho břehu a stala se ikonou města, pro návštěvníky je však zatím nepřístupná. Radnice sice před několika lety vytvořila projekt na její proměnu v muzeum, ale dosud se jej nepodařilo realizovat. Nezbývá tedy než se spokojit s ostatními pamětihodnostmi, vyvedenými převážně ve stylu belle époque.

Nejlepší voják na světě 

Zatímco v jiných částech kanálu se k jeho břehům dostanete jen s obtížemi, v Port Saidu to naopak není problém. Malá náplavka poblíž přístavu skýtá ideální místo k procházce, kterou si můžete protáhnout k několika kilometrům městských pláží: Jsou veřejně přístupné a lemují je kavárny. A pokud využijete bezplatný trajekt přes kanál vyjíždějící každých pár minut, můžete prozkoumat i Port Fuad na druhé straně spojnice. 

Jde o jakési předměstí Port Saidu, takže v jeho ulicích panuje větší klid a pohoda. Hned za přístavem se tyčí nově zrekonstruovaná monumentální Velká mešita a po prohlídce jejích útrob můžete pokračovat třeba do kopie kavárny Central Perk, kde se odehrál bezpočet scén oblíbeného seriálu Přátelé. Ujít si nenechte ani vojenské muzeum dokumentující události Suezské krize z roku 1956. Má sice velmi propagandistický charakter a socha vojína před vstupem nese nápis „Egyptský voják, nejlepší na světě“, ale tamní expozice stojí za zhlédnutí. 

Voda za ostnatými dráty

Město Ismailia založil roku 1863 panovník Ismail Paša coby základnu pro stavbu Suezského průplavu. Leží v půli cesty mezi Port Saidem a Suezem, tedy uprostřed pouště, a přestože se přístavu na severu země zdánlivě podobá, provází ji zcela odlišná atmosféra: V Ismailii se koncentruje mnohem víc vojáků, stejně jako silničních zátarasů. Hrozba atentátu teroristických skupin je tam totiž podstatně větší.

K průplavu se ve městě prakticky nedá dostat, všude vám budou bránit ostnaté dráty či vrata na zámek. Vojáci na křižovatkách silnic vedoucích na Sinajský poloostrov nebo blíž ke kanálu jsou neústupní a bez povolení nepustí nikoho. Přesto existuje možnost, jak se k vodě přiblížit: Máte-li přátele na vhodných místech, můžete se stát členy Suez Canal Club, soukromého klubu pro zaměstnance správy průplavu. Jde sice o poněkud náročnější operaci, ale pohled na masu vody sevřenou pískem pouště za to stojí. 

Korea gratuluje!

Všechna bezpečnostní opatření, jež kanál uzavřela zejména pro turisty, trápí i místní podnikatele a ty, kdo žijí z cestovního ruchu. Ještě před pár lety bylo přitom možné navštívit Bar Levovu linii, tedy někdejší izraelské opevnění podél průplavu, projet se v loďce po jeho vodách nebo si udělat piknik u monumentu ve tvaru hlavně samopalu AK-47, který Egyptu darovala Severní Korea k oslavě bitvy o Ismailii v roce 1973. Nyní jsou popsaná místa nedostupná, jelikož v oblasti stále nevládne úplně klidná situace. Například v roce 2014 bylo 26 lidí odsouzeno za plánování útoků na lodě proplouvající kanálem. Obzvlášť na Sinaji navíc operuje řada ozbrojených skupin, napojených na mezinárodní terorismus. 

TIP: Panamský průplav slaví 100 let: Velkolepá stavba, která stála tisíce životů

Poslední vlakovou zastávku a také nejjižnější město průplavu představuje Suez. Ačkoliv jde o nejstarší sídlo v oblasti vodní spojnice, cestovatelům nemá mnoho co nabídnout. Při přesunu na Sinajský poloostrov se mu však nevyhnete: Jen kousek dál na sever totiž vede tunel, jímž lze kanál podjet a vydat se za dalším dobrodružstvím v poušti…