Stále aktuální hrozba (3): Proměny bombardérů ve 20. století

Za asymetrické z hlediska nasazení letectva lze označit války ve Vietnamu, Afghánistánu (sovětské i americké období), Jugoslávii, Iráku, Mali, Libyi, Sýrii a asymetrická je koneckonců i občanská válka na Ukrajině. Ne zcela typická byla válka ve Vietnamu (americké období), kde v jižní části země mělo americké letectvo absolutní převahu, ale protivník zničil nepřehlédnutelné množství vrtulníků při aeromobilních operacích.

Nebezpečná protiletadlová obrana

Nad severem mělo americké letectvo při bombardovacích útocích velké ztráty z důvodu velmi silné a poměrně efektivní protiletecké obrany a nasazení severovietnamského letectva. Z toho 93 % bojových ztrát šlo na vrub pozemních protiletadlových zbraní a systémů. Ztráty amerických leteckých sil se pohybovaly v různých obdobích od 1,64 do 3,4 sestřeleného letounu na 1 000  vzletů. Zajímavé je vysoké množství nebojových ztrát, které se u některých typů (např. B-52) pohybovalo kolem 30 %.

Tyto letouny byly v řadě případů použity jako prostředek taktické podpory, kdy ničily kobercovým bombardováním pozemní síly. Jednalo se tedy o kombinaci symetrické a asymetrické války. V průběhu vietnamské války se měnila taktika. V počátečním období probíhaly nálety ve středních výškách 1 000 až 6 000 m. Po nasazení raketových systémů byly letové hladiny sníženy pod 1 000, avšak vzrostl počet ztrát způsobených palbou hlavňových zbraní a následně přenosných kompletů.

Příliš vysoko, nebo těsně nad zemí

Později byly nálety prováděny buď ve velkých výškách nad 6 000 m, kam měly dosah pouze některé raketové systémy, které byly rušeny v rámci (radio)elektronického boje, nebo ve vysloveně přízemním letu do 300 m s využitím terénních nerovností, což zkracuje možnost reakce hlavňových zbraní protiletecké obrany. Už ve Vietnamu se ukázalo, a další konflikty to potvrdily, že převážná většina bitevních útoků je vedena v podzvukových rychlostech.

Důvodem jsou problémy se zvýšeným odporem vzduchu, způsobeným podvěšenou výzbrojí, elektronickými podvěsy a palivovými nádržemi. Podvěsy a nádrže navíc při prudkých manévrech ve velké rychlosti neúměrně namáhaly drak letounu a odpadaly kvůli přetížení ze závěsníků. Proto jsou během prezentací vojenských letadel na veřejnosti závěsníky prázdné a palivové nádrže poloprázdné. 

Chybující člověk

Nepřehlédnutelná jsou rovněž omezení lidského faktoru, zvláště při letu v minimálních výškách, který je psychicky velmi náročný. Při rychlosti kolem 750 km/h je chyba ve vizuálním odhadu výšky kolem 45 %. Při rychlosti 1 000 km/h vznikají u pilota iluze přibližujícího se horizontu a deformace tvaru běžných objektů. Z výše uvedeného vyplývá, že americké letectvo muselo řešit dva základní problémy, a to rychlost versus přesnost a výška versus přesnost.

Výsledkem se stala přesná munice, tedy naváděné bomby a řízené střely. Určitým řešením se staly rovněž kontejnerové bomby nebo zásobníky, které pokryly submunicí velkou plochu, čímž odpadl problém vztahu jedné bomby a jednoho bodového cíle. Důležité bylo zavedení elektronických kontejnerů pro navigaci a zaměřování za zhoršené viditelnosti.

Jedním z nejznámějších je LANTIRN. Při jeho použití efektivita bombardovacích útoků vzrůstá pětinásobně. LANTIRN umožňuje let v malé výšce s překonáváním překážek buď přelétáváním, nebo oblétáváním. Při tom se výrazně uplatňuje spolupráce s GPS a elektronickými mapami. Obecně lze konstatovat, že válka ve Vietnamu byla zdrojem mnoha informací, které se odrazily do taktiky a technologií používaných i v aktuálních asymetrických konfliktech. 

Konec klasických bomb

V současnosti se stále snižuje počet typů bojových letounů, takže v aktuálních konfliktech je možné vidět především víceúčelové typy. Ve většině případů byla provedena transformace z převážně stíhacích letounů na víceúčelový typ s převahou cílů na zemi. V některých případech to vedlo k vytvoření pracoviště druhého člena osádky jako operátora zbraňových systémů.

Klasické (takzvané železné) bomby jsou v období asymetrických konfliktů stále vzácnější. Ve velké míře jsou nahrazovány typy s různými způsoby navedení k přesnému zasahování bodových cílů. Tím se zvyšuje efektivita leteckých útoků, ale cena každé takové bomby se pohybuje přibližně v desítkách tisíc dolarů. Hlavním problémem z hlediska efektivního použití letectva v asymetrických konfliktech nízké intenzity se stává rozprostřenost cílů, které mají mnohdy malou bojovou hodnotu. 

Výhled do budoucna

V současnosti jsou postupně vyřazovány klasické bitevní stroje A-10 a Su-25, a to bez nástupců. Rusko i USA plánují strategický bombardér nové generace. Většinu bombardování a podpory pozemních sil pravděpodobně bude vykonávat stále menší počet víceúčelových bojových letounů. Přímou podporou pozemních sil se budou v některých případech a na vedlejších bojištích zabývat lehké bitevní letouny a vyzbrojené verze cvičných letounů, případně letouny palebné podpory typu AC-130.

Lze rovněž předpokládat rozšíření podílu bezpilotních bojových a útočných letounů a vrtulníků. Podíl bitevních a víceúčelových bojových vrtulníků zůstane zachován. Novinkou se mohou stát především hyperzvukové letouny jako pokračovatelé strategického letectva, což je ovšem téma na samostatný článek, stejně jako například vývoj letecké výzbroje.