Spojenecká vylodění v Itálii: Úder na špičku boty

Po obsazení Sicílie se jako logický krok jevil „skok“ do Itálie, který hodlal Eisenhower učinit tak rychle, jak to jen půjde, a přípravy na překročení Messinské úžiny probíhaly dnem i nocí. Jejich intenzitu popsal válečný zpravodaj: „Deset dnů proudilo ohromné množství vojáků a aut do míst na pobřeží, odkud měly vyplout invazní lodi. Jenom ten, kdo si dovede představit desetinásobný předválečný pouliční provoz v Londýně, si může udělat představu, jak to vypadalo na sicilských cestách.“

Úder na špičku boty

Invaze začala na špičce italské boty v prostoru města Reggio di Calabria v noci na 3. září 1943. Spojenci poučení z předchozích vylodění nejprve nechali úřadovat bombardéry a dělostřelectvo, teprve poté se ve 4.30 britské a kanadské jednotky 8. armády vylodily. Přestože invazní síly téměř nenarazily na odpor a okamžitě se vydaly na sever, jejich postup byl kvůli náročnému terénu a nepřátelským léčkám pomalejší, než se očekávalo.

Když pak Itálie 8. září kapitulovala, stály proti Spojencům „pouze“ německé jednotky. Těm se však podařilo odzbrojit italské pozemní síly a zabránit jejich přechodu na stranu Britů a Američanů. Aby Spojenci posílili své pozice na poloostrově, zahájili 9. září druhou fázi vylodění – u Salerna začali z lodí vyskakovat na břeh vojáci 5. armády generála Marka Clarka. Relativně malý počet mužů – pouhých pět divizí – Spojenci kompenzovali vzdušnou nadvládou, kdy letectvo likvidovalo nepřátelské pokusy o protiútoky. Navíc 9. září vpluly do tarentského přístavu britské válečné lodě a vysadily 1. paradesantní divizi. Riskantní akce (přístav byl zaminován a chyběly informace, zda posádky italských lodí dodrží kapitulaci) se vyplatila a Spojenci se v Itálii uchytili na třetím strategickém místě.