Sognefjord: Za králem norských fjordů

Nejdelší a největší norský fjord zvaný Sognefjord představuje jednu z nejkrásnějších lokalit severské země. V jeho okolí se lze kochat fascinující panenskou přírodou, ale i stavbami z 12. století, v nichž se křesťanství mísí s uměním dávných Vikingů
19.05.2019 - Lenka Vaňková


Norská státní hymna začíná slovy „Ano, milujeme tuto zemi, jak se zvedá vrásčitá a ošlehaná nad mořem, s tisícero domovy“. Že mohou být Norové na svoji domovinu právem pyšní, potvrzují davy turistů, přijíždějící každoročně obdivovat (nejen) tamní přírodní poklady. Severoevropský stát proslul především fjordy – úzkými zálivy, které v hornatých oblastech vykouzlily v dávných dobách svým působením ledovce.

Obr s šesti rameny

Nejdelší a nejmocnější fjord dostal jméno Sognefjord a rozkládá se v centru západního Norska, v kraji zvaném Sognog Fjordane. I protřelí cestovatelé přitom ztratí řeč, když do něj neslyšně vpluje zaoceánský parník, který se v sousedství mohutných skalních stěn promění v pouhou křehkou skořápku. V nápadně se zužujícím hlubokém koridoru přitahují pohled strmé skály, řídce porostlé borovicemi. Z rozsedlin pak vytékají stovky drobných pramínků, které občas vystřídá bíle zpěněný vodopád, a scenérii často zahalí závoj husté mlhy.

Sognefjord měří 220 km na délku a průměrně 5 km na šířku, což z něho dělá zároveň druhý největší fjord světa. Vybíhá z něj šest hlavních ramen a desítky vedlejších. Skalní stěny se zvedají téměř kolmo vzhůru po obou stranách a tyčí se do výšky až 1 000 m. Stejně prudce však klesají až 1 200 m ke dnu, a celková výška fjordu tak místy přesahuje i 2 000 m.

Závan Karibiku

V bočních údolích se skály mírně rozestupují a fjord lemují svažité, travnaté břehy, kde se také rozkládají městečka, vesnice či skupinky chat. U tradičních dřevěných domů ve veselých barvách přitom převládá terakotově červená. Největší norský fjord i jeho ramena otevírají cestu do téměř neobyvatelných hor a Norové osídlili jeho břehy všude, kde to bylo jen trochu možné. Tamní obyvatele navzájem propojuje lodní doprava, hlavně trajekty neúnavně křižující slanou „řeku“. Na přístaviště pak navazuje spolehlivá síť silnic.

Horské řeky se řítí z okolních vrcholů do vod fjordu a představují nevyčerpatelný zdroj energie. Norové tuto možnost výroby elektřiny bohatě využívají a zásobují tak domácnosti i průmysl. Například ve městě Aurland funguje vodou poháněná továrna na výrobu hliníku.

Skrz fjordy proniká hluboko do hor i blahodárný vliv Severoatlantského proudu, který jako prodloužená ruka Golfského proudu ohřívá norské břehy a přináší s sebou trochu karibského tepla. Proto lze například na stráních kolem města Leikanger pěstovat dokonce i jablka.

Ve stínu vikingských mohyl

První turisté zavítali do Sognefjordu před více než 150 lety. A zatímco tehdy se cestovalo výhradně výletními loděmi, dnes se využívají především trajekty a plavební systém Hurtigruten (v překladu „rychlá cesta“), jenž od roku 1893 sloužil převážně k rozvozu pošty.

V oblasti se nachází řada turisticky atraktivních lokalit. Například malebné letovisko Balestrand patří k oblíbeným destinacím zejména díky okolní scenérii – za širokými a úrodnými příbřežními pásy se zvedá kulisa mohutných štítů a ledovců. V tamním hotelu Kviknes, vybudovaném roku 1877 ve stylu horských chat, zaujme kromě vnější architektury také hala s řezbami draků a umělecká sbírka. V Balestrandu můžete navštívit i dvě vikingské pohřební mohyly, z doby kolem roku 800. Jedna z nich ukrývá sochu legendárního krále Bele, jenž se objevuje v severské mytologii.

Vesnice Kaupanger v sadovém kraji Sogndal zase láká roubeným kostelem z 12. století. Nedaleko pak najdete skanzen Sogn Folkmuseum s 32 historickými stavbami. Nejzazším cípem fjordu protéká bystřina Årøyelva, vyhlášená lovem lososů – tamní rekordní úlovek vážil 34 kg.

Dřevěné unikáty

Zajímavé je i malé středisko Lærdalsøyri, charakteristické souborem dřevěných staveb z 18. a 19. století. K tamním unikátům patří Borgund stavkirke zasvěcený apoštolu Ondřejovi, který představuje nejzachovalejší z 28 roubených kostelů, jež se v Norsku dosud nacházejí. Vznikl roku 1150 a na jeho výstavbu bylo použito výhradně dřevo. Interiér je velmi skromný – prostory bez lavic i výzdoby ozařuje pouze světlo pronikající několika malými otvory vysoko ve zdech.

Venku můžete naopak obdivovat bohaté dekorace zahrnující dřevořezby, runové nápisy i dračí hlavy a drakům podobná zvířata, jež svádějí boj na život a na smrt.

Skutečnou perlou mezi norskými roubenými kostely se stal bezpochyby Urnes stavkirke ve stejnojmenné vesnici ve východní části fjordu. Pochází z let 1130–1150, vyrostl v místě původního svatostánku z 11. století a dnes figuruje i na seznamu UNESCO. Jedná se o jednu z nejstarších památek zachycujících prolínání křesťanské architektury a umění dávných Vikingů. K nejpozoruhodnějším prvkům patří severní portál, jenž se zachoval z někdejší prvotní stavby: jeho dřevořezby metaforicky vyjadřují boj mezi dobrem a zlem v podobě zvířat zápolících s hady.

Vlakem k vodopádu Kjosfossen

Oblastí Sognefjordu prochází také jedna z nejúchvatnějších železničních tratí světa – Flåmsbanen –, jež spojuje městečka Myrdal a Flåm. Měří sice jen asi 20 km, nicméně překonává působivý výškový rozdíl 864 m a byla uvedena do provozu teprve v roce 1942. Vlak projíždí na trase dvaceti tunely a zastavuje na devíti místech, přičemž každé nabízí jiné panoráma, včetně výhledu na fascinující vodopád Kjosfossen.

Norské fjordy, a zejména Sognefjord, patří k nejatraktivnějším destinacím skandinávského státu. Čekají tam na vás snad všechny přírodní atrakce, jež země nabízí a které společně vytvářejí jednu z nejkrásnějších scenérií na světě.

Kouzla dávných ledovců

Fjordové pobřeží je dílem ledovců stékajících z norských Skand, tedy starého prvohorního pohoří nasunutého na ještě starší Baltský štít. Před nástupem zalednění mířily řeky ze západních okrajů původních náhorních plošin rovnou do moře. V dobách ledových pak celé náhorní plošiny pokryly prvotní ledovce a začaly v podobě splazů přetékat dolů údolími svahových řek. Čím mocnější splaz vznikl, tím hlubší a širší údolí vyryl. Ledovcové splazy se navíc po cestě k moři spojovaly, a vznikla tak dnešní fjordová ramena. Jakmile čelo splazu dosáhlo vln oceánu, ještě pár set metrů pokračovalo po dně, načež se začalo tříštit, tát a odlamovat. Zalednění Skand se v posledních dvou milionech let několikrát opakovalo a ledovcová údolí se stále prohlubovala. Když zhruba před deseti tisíci let poslední ledovce roztály, zaplavilo vzniklá údolí moře a zrodily se dnešní fjordy. 

  • Zdroj textu

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií
    Shutterstock, Profimedia

Další články v sekci