Norsko: Fjordy a naftový blahobyt

Norsko je jednou z nejbohatších zemí světa a díky prozíravému hospodaření s ropnými výnosy si tuto pozici i nadále zachová. Toho jsou si bezesporu vědomy i desetitisíce přistěhovalců, kteří na sever Evropy míří
26.04.2013 - Marek Telička


Alt text

Vlajka Norska se „skandinávským“ křížem vychází z Dannebrogu (vlajky Dánska). S tímto severským státem jej pojí i velká část historie

Od 2. světové války Norsko zaznamenalo velmi strmý ekonomický růst a v současnosti je jednou z nejbohatších zemí na světě. Růst ekonomiky je spojen s objevením velkých ropných rezerv blízko norského pobřeží. S ekonomickým blahobytem souvisí i propracovaný systém sociálních výhod, který má ve skandinávských zemích svou tradici. Norsko se vysoko umisťuje také na žebříčku rozvoje lidských zdrojů, který sestavuje OSN. Za roky 2001–2006 bylo vždy na prvním místě. V roce 2007 bylo rovněž hodnoceno jako nejmírovější země světa na indexu GPI (Global Peace Index, Index globálního míru), který stanovuje prestižní britský časopis The Economist.

Fjordy plné ropy

Pro představu o tom, jaký význam mají ropné zdroje pro norskou ekonomiku stačí uvést několik zcela zásadních čísel. V roce 2006 příjem z prodeje ropy a zemního plynu dosáhl 58 % z celkového exportu a jen Rusko a Saúdská Arábie severskou zemi v objemu vyvážené ropy předstihly. Norská vláda si je ovšem vědoma nevyzpytatelnosti ropného trhu a rovněž chtěla zamezit „přehřátí ekonomiky“ příliš velkými výnosy. Proto byl v roce 1995 zřízen státní penzijní fond, do nějž je odváděna podstatná část peněz.

Žádná starost o důchody

Kvůli velikosti státního penzijního fondu jsou v něm obsažené prostředky investovány na rozvinutých finančních trzích mimo Norsko. V lednu 2006 se jednalo o celkem 200 miliard dolarů a během první poloviny roku 2007 se tato finanční rezerva stala největším penzijním fondem v Evropě, když dosáhla objemu 300 miliard dolarů, což dělá asi 62 000 dolarů na jednoho obyvatele. Asi málokoho pak překvapí, že Norsko je státem, jenž má největší kapitálové rezervy na hlavu na světě. Prognózy předvídají, že norský penzijní fond se stane největší kapitálovou rezervou na světě, když je momentálně druhým největším státem vlastněným fondem po suverénním fondu města Abú Dhabi (hlavní město Spojených arabských emirátů). Konzervativní odhady říkají, že v roce 2017 by hodnota fondu mohla dosáhnout výše 800–900 miliard dolarů. Při průměrné ceně 100 dolarů za barel by přitom měl přebytek státního účtu v roce 2008 dosáhnout 140 miliard dolarů, takže je asi celkem jasné i to, odkud se peníze v takovém objemu berou.

Životní náklady jsou v Norsku o 30 % vyšší než v USA a o 25 % vyšší než ve Velké Británii. Osobní majetek průměrného Nora má ovšem hodnotu zhruba 200 000 dolarů (asi 3,2 mil. Kč), což z Norů dělá nejbohatší národ na světě.

Příliv do země blahobytu

Do bohaté země míří velký proud přistěhovalců a s přílivem nových národností se zde začínají výrazněji objevovat i věřící různých ne-křesťanských církví – například muslimové a buddhisté. Většina obyvatel je ale příslušníky Norské státní evangelicko-luteránské církve, k níž jsou při narození automaticky registrováni. Mnozí v církvi zůstávají i později, aby zde byli oddáni či pohřbeni, přičemž tyto církevní obřady mají v norské kultuře vysokou důležitost. Zhruba 40 % Norů během roku navštěvuje mše, menší množství se bohoslužeb zúčastňuje pravidelně. Podle současných výzkumů se ovšem jen 17 % Norů považuje za naprosté ateisty.

V roce 2007 se počet obyvatel Norska šplhal ke 4,7 milionům, ale za víc než polovinu populačního přírůstku byla zodpovědná přistěhovalecká vlna, která v roce 2006 do země přinesla 45 800 imigrantů – o 30 % víc než v roce předchozím. Na začátku roku 2007 bylo v Norsku celkem 415 000 osob s přistěhovaleckou minulostí (tedy děti přistěhovalců nebo samotných imigrantů), což činí téměř 9 % celé populace. Z toho kolem 300 000 lidí přišlo z jiných než západních zemí – nejvíce z Pákistánu, Iráku, Somálska, Ruska, Polska a Vietnamu. V posledních letech je velmi patrný nárůst přistěhovalců ze zemí bývalého východního bloku a pokud bude mít trend dál stejný vývoj, stanou se brzy nejvýraznější národnostní menšinou Poláci.

Král, politici a lidská práva

Norsko je konstituční monarchie s parlamentní vládou. Funkce krále Haralda V. jsou především ceremoniální, ale má velký význam jako symbol národní jednoty. To se velmi silně projevilo na začátku 2. světové války, kdy král prohlásil, že pokud vláda přijme podmínky hitlerovského Německa, vzdá se funkce. Po napadení země v dubnu 1940 byl pak norský odpor proti německé přesile sice marný, ale nikoli nevýznamný. Král navíc stojí v čele zmíněné Norské církve a je Vrchním velitelem norských ozbrojených sil. Zákonodárnou moc má ovšem v rukou parlament (Storting), který je volen na čtyři roky a má 169 křesel. Výkonná moc přísluší norské vládě v čele s premiérem.

Všechny složky norské politické scény si mohou gratulovat k tomu, že stát je v současnosti na druhém místě žebříčku rozvoje lidských zdrojů, který každoročně sestavuje OSN. Vzhledem k tomu, že se mezi roky 2001–2006 stát umístil na prvním místě, jde o drobný ústup z pozic způsobený vzestupem Islandu. V tomto žebříčku má největší vliv na umístění životní úroveň a průměrná míra vzdělání.

Ruku v ruce s vysokým vzděláním a obecným blahobytem jde i vysoká míra dodržování lidských práv. Homosexualita byla oficiálně dekriminalizována už v roce 1972 a možnost partnerských svazků osob stejného pohlaví byla uzákoněna v roce 1993. Podle norských statistik bylo v roce 2004 registrováno 192 takovýchto oficiálních svazků a od roku 2002 je těmto lidem umožněno adoptovat partnerovy děti z předchozích vztahů. Malou skvrnou na čistém norském štítě je domácí násilí proti norským ženám, na něž nedávno upozornila organizace Amnesty International a nedostatek oficiální podpory obětem násilí.

Faktum

Norsko je státem mnoha superlativů – nejbohatší obyvatelé na světě, potenciálně největší kapitálové rezervy a také nejvyšší životní náklady

Víte, že?

Norské fjordy

 Norsko se rozkládá v západní části severní Evropy a jeho rozeklané pobřeží s proslulými fjordy (dlouhé a úzké mořské zálivy, často měřící desítky i stovky kilometrů) měří vzdušnou čarou z jihozápadu na severovýchod 2 500 kilometrů. Pokud by se délka pobřeží měřila včetně nesčetných fjordů a celkem 50 000 ostrovů, které Norsku patří, dostali bychom se k délce více než 83 000 kilometrů. Právě pobřeží vděčí Norsko za obrovské ropné rezervy, které zde byly objeveny v 60. letech minulého století.

Stručné dějiny

Archeologické nálezy naznačují, že na současném norském území žili lidé už před zhruba 12 000 let. Pravděpodobně přišli z dnešního severního Německa, Finska nebo Ruska. Někdy v letech 2000–1200 př. n. l. byla země osídlena germánskými Góty.

V 9. století Norsko sestávalo z mnoha malých království, které podle tradice sjednotil pod svou vládou král Harald I. Krásnovlasý v roce 872 po bitvě u Hafrsfjordu. Doba Vikingů (8.–11. století) bylo nejen dobou sjednocení, ale rovněž expanze na Island, Faerské ostrovy, do Grónska a částí Británie a Irska. V této době se v Norsku rovněž rozšířilo křesťanství.

V roce 1349 zahubila morová rána 40–50 % obyvatel a v  následujícím období úpadku pravděpodobně vymřela i dynastie Haralda Krásnovlasého. V roce 1397 došlo ke spojení království Norska, Dánska a Švédska v tzv. Kalmarské unii. Švédsko z ní vystoupilo už v roce 1523, ale unijní svazek Norska a Dánska trval přes 400 let.

V roce 1814 v důsledku prohraných Napoleonských válek musel král Dánsko-Norské unie (bojující na straně Napoleona) postoupit švédskému králi norské území. Norové sice vyhlásili nezávislost, ale byli vojensky donuceni vstoupit do unie se Švédskem, z níž nenásilným způsobem vystoupili 7. června 1905. Na základě referenda bylo rozhodnuto, že země nebude republikou, ale zůstane monarchií. Norský trůn byl nabídnut dánskému princi Carlovi, který si zvolil titul Haakon VII., aby navázal na středověké panovníky samostatného Norska.

Během 1. světové války bylo Norsko neutrální a o neutralitu usilovalo také ve 2. světové válce. Bylo ovšem napadeno Německem a okupováno po celou válku. Po válce se stalo zakládajícím členem NATO a blízkým spojencem USA. V letech 1974 a 1994 proběhla v Norsku referenda o připojení k EU, ale země se stala pouze součástí jednotného evropského trhu. V 60. letech 20. století byla objevena rozsáhlá ropná ložiska, což odstartovalo strmý ekonomický růst.

Lidé

Obyvatelstvo

Počet obyvatel: cca 4,72 miliony (odhad 2013)
Průměrná doba dožití: 79,67 let; 50 % obyvatel je starších než 39 let
Průměrný počet potomků: 1,78 dětí na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 3,64 z 1 000 živě narozených
Etnické složení: téměř 100 % Norové
Oficiální jazyk: norština
Náboženství: evangelicko-luteránská (státní) Norská církev 86 %, další protestantské církve 3 %, katolická církev 1 %, islám 2 %, ostatní 8 %
Nezaměstnanost: 3,1 - 3,5 % (odhad 2013)
Gramotnost: 100 %

Politika

Typ vlády: dědičná konstituční monarchie
Nezávislý stát od: 7. června 1905 (předtím v unii se Švédskem, které rozpuštění svazku uznalo až 26. října 1905)
Hlava státu: oficiální hlavou státu je král, který stojí i v čele Norské církve, současný král Harald V. vládne od 17. ledna 1991, následníkem trůnu je korunní princ Haakon Magnus (narozen 20. července 1973)
Vláda a volby: premiér Jens Stoltenberg vede vládu od 17. října 2005, vládu jmenuje král se souhlasem parlamentu; poslední volby se konaly v září 2009

Ekonomika

Jen Saúdská Arábie a Rusko vyvážejí více ropy než Norsko. Země má ovšem i množství dalších přírodních zdrojů (vodní energie, lesy, minerály). Není součástí EU, ale s evropskou ekonomikou je velmi provázaná.
HDP na hlavu: 60 405 (odhad 2011, 4. nejbohatší stát světa), zhruba stejně jako Kuvajt a Spojené arabské emiráty; pro srovnání – ČR cca 26 000 USD
Obyvatelstvo pod hranicí chudoby: neuvádí se, Měna: norská koruna (NOK), 1 USD = cca 5,2 NOK, 1 NOK = cca 3,2 Kč
Zemědělská produkce: ječmen, pšenice, brambory, vepřové, hovězí, telecí, mléko, ryby
Průmyslová produkce: nafta a zemní plyn, loďařství, zpracování kovů, papírenský, chemický, dřevařský, textilní a těžební průmysl

Geografie

Poloha: nejsevernější země Evropy (s výjimkou dánského Grónska), Skandinávský poloostrov
Rozloha: 323 802 km2; o málo větší než Polsko, čtyřikrát větší než ČR
Hranice: Švédsko 1 619 km, Finsko 727 km, Rusko 196 km
Podnebí: podél pobřeží mírné, ovlivňované Severoatlantským/Golfským proudem; vnitrozemí má teplejší léta a výrazně chladnější zimy
Teploty a srážky: prší celoročně, ve vnitrozemí jsou v zimě srážky převážně sněhové; v jižně položeném Oslu ročně napadne asi 800 mm, v letních měsících je zde průměrně kolem 20 °C, v zimě mezi -5 °C a 0 °C; nejvyšší srážky v horských pobřežních oblastech mohou překonat až 5 000 mm ročně; nejnižší teplota -51,5 °C byla naměřena ve městě Karasjok v severní části pevninského Norska v roce 1886; nejvyšší teplota 35,6 °C v městečku Nesbyen ve střední části jižního Norska
Nejnižší a nejvyšší bod: Norské moře 0 m / Galdhopiggen 2 469 m

  • Zdroj fotografií
    Wikipedie

Další články v sekci