Sekaná pro Abwehr: Jak se rodila dezinformační operace Mincemeat

Během vrcholného britsko-amerického setkání v Casablance se s konečnou platností rozhodlo o tom, kam bude v nejbližší době směřovat spojenecké válečné úsilí. Do té doby zástupci britské generality soudili, že vítězství v severní Africe by se mělo co nejrychleji využít k invazi na Apeninský poloostrov, Churchill prosazoval útok přes Balkán, zatímco Američané preferovali vylodění přes průliv La Manche do Francie. Všichni se shodli na tom, že po skončení afrického tažení nemohou spojenecká vojska zůstat v nečinnosti, ale musí někde zaútočit.

Kudy do Evropy?

Ve Středomoří přicházely v úvahu dvě varianty: první představovala obsazení ostrovů Sardinie a Korsika, čímž by si Spojenci vytvořili předpoklady pro invazi do Itálie a jižní Francie. Výrazně by se také zlepšila možnost bombardování jižních oblastí Německa. Druhou variantou, která nakonec zvítězila, se stalo obsazení Sicílie jako odrazového můstku pro útok na italskou pevninu. Z hlediska utajení plánu dalšího postupu byly Spojencům jasné dvě věci: přípravy na vyloďovací operaci tak velkého rozsahu nelze před Němci skrýt a Sicílie se nesmí nepříteli jevit jako nejpravděpodobnější cíl.

Aby Spojenci přesvědčili nepřítele, že k invazi dojde současně v Řecku a na Sardinii, rozběhli mohutnou dezinformační kampaň pod krycím označením operace Barclay. Na středomořském bojišti zdánlivě operovala 12. armáda tvořená dvanácti divizemi. Velitelské struktury tohoto fiktivního uskupení udržovaly intenzivní rádiový provoz, o kterém se předpokládalo, že jej nepřítel odposlouchává. Vlastní dislokace 12. armády v prostoru východního Středomoří podporovala předpoklad, že bude vysazena na pobřeží Řecka. Stejný dojem měla vyvolat i Londýnem nařízená aktivita členů řeckého hnutí odporu zaměřená na systematické ničení železničních tratí, které by mohly být využity k přísunu německých posil na invazní pláže. 

Rodí se plán

K vylodění dojde v Řecku a na Sardinii – o tom měly Němce přesvědčit také jakoby náhodou získané tajné informace. Hlavní problém představoval postup, jak je Němcům vhodným způsobem „naservírovat“. Důstojník královského letectva Charles Cholmondeley přišel s návrhem shodit nad okupovanou Evropou z letadla mrtvolu na nefunkčním padáku. Fiktivní agent by byl vybaven radiostanicí, kterou by Němci (možná) využili ke zpravodajské hře, v rámci které by jim Britové podsunuli klamné informace.

TIP: Ženy špionky: Půvab ve službách rozvědky

Výbor pro kontrašpionážní a klamné operace označil tento plán za neproveditelný, ale jeden z jeho členů, korvetní kapitán Ewen Montagu, začal přesto pracovat na jeho uskutečnitelné verzi. Během plánování došlo nejprve k výměně radiostanice za složku s tajnými písemnostmi a následně k umístění mrtvého kurýra do nafukovací záchranné vesty na moři. Zpočátku se počítalo s vysazením z hydroplánu, později dostala přednost méně nápadná ponorka.

Místem vysazení mrtvého kurýra se měly stát španělské pobřežní vody poblíž města Huelva, přičemž se předpokládalo, že příboj tělo vyplaví na břeh, nebo je ještě dříve objeví rybáři. Britské tajné službě bylo známo, že v Huelvě operuje mimořádně aktivní německý agent, který se zajisté pokusí dostat k tajným dokumentům, které falešný kurýr přepravoval. Zda Němci písemnosti skutečně získali, zjistí Britové následně monitoringem německých šifrovaných zpráv, které dokázali číst (služba Ultra). Plán dostal krycí označení Mincemeat. 

Muž, který neexistoval

První problém při realizaci plánu představovalo pokud možno nenápadné obstarání vhodného těla. U nebožtíka musela být obtížně zjistitelná příčina smrti, vše mělo nasvědčovat tomu, že utonul nebo zemřel na podchlazení. Mrtvý nesměl mít příbuzné, kteří by jej chtěli pohřbít. Po konzultaci s patologem bylo vybráno tělo londýnského bezdomovce, který žil v opuštěném skladišti a buď úmyslně, nebo omylem se otrávil jedem na krysy. Oba jeho rodiče byli po smrti, takže když dva dny po intoxikaci zemřel v nemocnici, nikdo jej nepostrádal.

Dokončení: Sekaná pro Abwehr: Úspěšná dezinformační operace Mincemeat (vychází ve čtvrtek 21. června)

Dalším krokem bylo vytvoření falešné identity kurýra s vojenskou hodností odpovídající důležitosti přepravovaných dokumentů. Muselo se jednat o důstojníka oblečeného ve stejnokroji šitém na míru. Vzhledem k tomu, že vzít míry mrtvému by vzbudilo nežádoucí pozornost, byl nebožtík oblečen do polní uniformy (battledressu), což předpisy umožňovaly. Mrtvý se stal majorem Williamem Martinem sloužícím v řadách královské námořní pěchoty. (V rámci námořnictva působilo několik skutečných majorů toho jména.)