Rychlý bombardér Junkers Ju 88: Univerzální stroj Luftwaffe

Mezi nejúspěšnější letouny Luftwaffe se bezesporu řadí dvoumotorový Junkers Ju 88. Celkem vzniklo kolem 15 000 strojů Ju 88 všech verzí včetně zhruba 9 125 strojů v bombardovacím provedení.

Univerzální Schnellbomber

Ju 88 se po překonání dětských obtíží stal nejen výborným bombardérem, ale také skutečně velmi úspěšným univerzálním strojem užívaným jednotkami Luftwaffe v široké paletě rolí až do konce války. Typ byl původně koncipován jako takzvaný „rychlý bombardér“ (Schnellbomber) určený k horizontálním náletům, který měl útokům protivníkových stíhaček unikat především rychlostí.

Prototyp Ju 88 V1 vzlétl v prosinci 1936. Po dokončení prvních kusů byly specifikace upraveny a konstrukce dosti významně změněna (osádka zvětšena ze tří na čtyři muže soustředěné v nové prostornější kabině). Došlo také k zesílení obranné výzbroje, a především byl letoun upraven ke střemhlavým útokům.

Sériové Ju 88A-1, které začaly k jednotkám přicházet na podzim 1939, byly opatřeny aerodynamickými brzdami pod křídlem a podobně jako jednoúčelové Ju 87 zařízením, které pilotovi pomáhalo při vybírání střemhlavého letu.

Postupně přicházely zdokonalené verze a nejrozšířenější variantou se stal Ju 88A-4, zprvu opět vybavený také k provádění střemhlavých útoků. Pozdější sériové bombardovací verze již v roli střemhlavých bombardérů nepůsobily a byly dodávány bez aerodynamických brzd. Ju 88 překonával ostatní střední bombardéry Luftwaffe (Do 17 i He 111) na začátku konfliktu kombinací vysokých výkonů a slušné pumové nosnosti.

TIP: Junkers Ju 188: Vylepšení osvědčeného bombardéru

Jak válka pokračovala k trpkému konci pro třetí říši, stával se postupně hlavním bombardovacím typem Luftwaffe. Vedle bombardovacích variant (Ju 88A a Ju 88S) byl letoun stavěn také v průzkumných (Ju 88D, H, T), těžkých a nočních stíhacích (Ju 88C, G, R) a bitevních protitankových verzích (Ju 88P).