Šachová partie o šifry: Spojenecký hon na německou Enigmu (2)

Částečné průlomy do německého systému šifrovacího systému Enigma se Britům dařily přes zmobilizované a tím pádem nepříliš bojechtivé civilisty z rybářských lodí, zásadní posun ale nastal až díky chybám Fritze Julia Lempa – nositele Rytířského kříže Železného kříže a jednoho z největších es německé ponorkové zbraně. Když se 9. května 1941 jeho ponorka U-110 objevila před konvojem OB 318, Lemp se navzdory všem zvyklostem rozhodl nečekat na noční tmu a neprodleně zaútočil.

Předchozí část: Šachová partie o šifry: Spojenecký hon na německou enigmu (1)

Osudový omyl?

U-110 sice potopila tři lodě, pak se ale stala terčem protiútoku torpédoborců Bulldog, Broadway a korvety Aubretia. A právě posledně jmenované plavidlo shodilo poblíž ponorky šestnáct hlubinných náloží, které na U-Bootu rozbily měřicí přístroje, vyřadily elektromotory, roztrhly palivovou nádrž a způsobily řadu průsaků. Ponorka se samovolně vynořila, načež se na ni snesla britská kanonáda. Lemp nařídil její opuštění a lodní inženýr Hans-Joachim Eichelborn měl otevřít zaplavovací ventily. Jenže Eichelborn buď rozkaz nesplnil, nebo ventily nešly otevřít.

Další chybu udělal radista, který nechal svou kabinu napospas a utíkal do bezpečí. Lemp navzdory přísným rozkazům na destrukční práce vůbec nedohlížel a svou chybu si uvědomil, až když plaval v moři. Pokusil se proto vrátit, ale došly mu síly a utopil se. Britští námořníci pod velením poručíka Davida Balmeho pak zmrzačenou ponorku obsadili a s potěšením mohli konstatovat, že poškození nejsou fatální. Čtyři námořníci se věnovali navázání lana s torpédoborcem Broadway, ostatních sedm sbíralo zpravodajské dokumenty.

Meteorologové nebojují

Pobrali všechno včetně úctyhodné sady Lempových vyznamenání, potom U-110 opustili a ponorka ve vleku zamířila na Island. Druhý den se sice znenadání vzpřímila a potopila, nicméně zpravodajská kořist byla značná. Materiály zaplnily dvě bedny, které obsahovaly enigmu, klíče k ní na dva měsíce, signální knihu, mapy minových polí, technické manuály a mnoho jiného. A to ještě nebylo všechno.

Za šest týdnů křižník Nigeria v Atlantiku dopadl německou meteorologickou loď Lauenburg a událost se nápadně podobala předchozím případům. Meteorologové a námořníci obchodního loďstva nejevili zájem padnout za vůdce a vlast, a když zničili tajné materiály, vzdali se. V radistově kabině se přesto něco našlo a ono „něco“ nebylo nic menšího než přístupové kódy pro radioprovoz ponorek ve Středozemním moři. To vše už stačilo, aby Britové při použití několika sad „bomb“ dokázali číst německou komunikaci s minimálním zpožděním, a to i poté, co se po čase přístupové klíče změnily.

Problém se čtvrtým válcem

Čtení kódů v takřka reálném čase mělo pro německou ponorkovou zbraň nepříjemný důsledek v podobě vyšších ztrát a menších úspěchů. Relativní spojenecký komfort v tomto směru trval až do 7. října 1941, kdy kryptologové dostali na stůl zprávu, s níž si vůbec nedokázali poradit. Správně ale odhadli, že se jedná o zkušební provoz nového, čtyřválcového systému.

Dokončení: Šachová partie o šifry: Spojenecký hon na německou Enigmu (3)

Na to se dalo reagovat jen postavením úplně nové „bomby“, jenže přes Churchillovu podporu se teprve v lednu 1942 shromáždil tým, který zahájil projekční práce. Německé námořnictvo nový přístroj zavedlo už k 9. únoru a od té doby tok zpravodajských informací zcela vyschl. Několik možností k dalšímu průlomu ale stále existovalo. Nejrychlejší řešení by představoval zisk nové signální knihy, což také představovalo jeden z důvodů dalšího vpádu commandos do Norska v prosinci 1941.