Vlastenectví s vůní broskví: Když pecky z ovoce zachraňovaly životy vojáků

V roce 1915 americký chemik James Bert Garner zjistil, že dřevěné uhlí by mohlo potlačit smrtící potenciál plynného chloru, který na bojištích první světové války používala německá armáda. Uhlí bylo vyrobeno z přírodních materiálů, které se nalézají v peckách a semenech různých druhů ovoce a ořechů, broskve nevyjímaje. I tyto jinak odpadové materiály tak našly při výrobě plynových masek své uplatnění.

Od ponožek nasáklých močí po ochranné filtry

Před vynálezem plynových masek se vojáci proti plynům chránili primitivními prostředky - dýchali například přes močí nasáklé ponožky či kapesníky.

První klasická maska se objevila v roce 1915 u německých jednotek a byla jí tzv. Linienmasken. Vyvinuli ji chemici společností Auer, Dräger a Ústavu císaře Viléma pro fyzikální chemii a elektrochemii. Britové si prošli celou řadou různých typů, od vlhkých masek až po jednu z nejdokonalejších masek 1. světové války - British small box respirator. Z té vzešla také vylepšená americká C.E.M. maska.

Nejdůležitější částí ochranné masky byl pochopitelně její filtr, který vojákům umožňoval dýchyt očištěný vzduch. Filtr se obvykle skládal ze dvou částí - první pórovité, která mohla být impregnována například potaší, urotropinem apod. k deaktivaci otravných plynů, a druhé z aktivního uhlí, jehož afinita k chemikáliím je obrovská.

Problém byl ale v odporu filtru, který kladla jeho náplň. Musela být natolik jemnou, aby dokázala zachytit bojové látky, ale přitom taková, aby vojákům umožňovala dýchat. Z počátku se vdechovalo i vydechovalo přes filtr, teprve později přišly na řadu ventily, které od sebe vdechovaný a vydechovaný vzduch oddělovaly.