Průzkumná kavalérie: Německý obrněnec SdKfz 234/2 Puma

Německá armáda vyvíjela obrněné automobily s primárně průzkumným posláním dlouho před nástupem nacistů k moci, ale teprve Hitlerův program přezbrojení a doktrína bleskové války přinesly této kategorii techniky skutečný rozmach. Nejprve se zrodil čtyřkolový obrněnec SdKfz 221 a jeho přímý „potomek“ SdKfz 222.

Evoluce kolových obrněnců

Následovalo šestikolové vozidlo SdKfz 231 a předválečný německý vývoj na tomto poli vyvrcholil v podobě příbuzného SdKfz 231 (8 Rad), který měl osm kol. Rostl nejen výkon motorů a tloušťka pancíře, ale zlepšovala se i palebná síla: průzkumné obrněnce začínaly jen s kulomety, ale obě verze SdKfz 231 se již mohly chlubit kanóny ráže 20 mm.

Osmikolový typ vznikl i ve verzi, která sice neměla věž, zato nesla 75mm kanón s krátkou hlavní. Všechny německé předválečné kolové obrněnce se velice osvědčily v západní Evropě, jenže na bojišti severní Afriky narazily. Jejich konstrukce totiž nezvládala zdejší extrémní podmínky a v ohromných pouštních prostorách jejich dojezd nedostačoval. Německá armáda proto v roce 1940 sestavila specifikace pro nový kolový obrněnec, jehož vývojem pověřila zbrojovku Büssing-NAG, jež dříve vyvinula SdKfz 231.

Ta zkonstruovala nový osmikolový podvozek, na nějž usadila samonosnou pancéřovanou karosérii s otáčivou věží. Toto vozidlo bylo zřetelně nižší než jeho poměrně vysocí předchůdci, avšak přesto mělo větší světlou výšku (vzdálenost mezi zemí a nejnižším bodem podvozku). Výsledný stroj dostal název SdKfz 234 a při zběžném pohledu připomínal osmikolový SdKfz 231 (8 Rad), od něhož se dal odlišit podle mohutného jednodílného blatníku a věže s větším dělem.

Věž pocházela ze zastaveného programu lehkého tanku Leopard a byl v ní umístěn 50mm kanón KwK 39/1 se zásobou 55 nábojů a 7,92mm kulomet MG 42 s 1 950 náboji. Ničivá síla vozidla tak v podstatě odpovídala lehkému tanku PzKpfw III.

Čtveřice základních variant

Výše uvedené charakteristiky měla první sériová podoba vozidla SdKfz 234, jež nesla poněkud nelogicky název Schwere Panzerspähwagen (těžké obrněné průzkumné vozidlo) SdKfz 234/2. Přezdívalo se jí ale jednoduše Puma. Sériově se vyráběl od podzimu 1943 a teprve na jaře 1944 se začala dodávat i protiletadlová varianta s označením SdKfz 234/1.

Nesla otevřenou věž s rychlopalným 20mm kanónem KwK 38 a 7,92mm kulometem MG 34. Později se objevily ještě dvě modifikace osmikolového obrněnce bez věže, a sice SdKfz 234/3 s krátkým dělem KwK 51 ráže 75 mm a skutečně impozantní SdKfz 234/4 (neboli Pakwagen), který sice vznikl ke konci války jako zoufalá improvizace, ale i tak představoval obávanou zbraň, neboť jeho 75mm protitankový kanón PaK 40 L/46 si dokázal poradit s většinou spojeneckých tanků.

Dlouhodobě si ale největší význam udržel průzkumný obrněnec SdKfz 234/2 Puma, který byl sice do výzbroje zaveden příliš pozdě na nasazení v Africe, zato se však mimořádně osvědčil na východní frontě. Zásluhu na tom měl nepochybně i vynikající vzduchem chlazený dieselový motor z kopřivnické Tatry.

SdKfz 234/2 směřovaly primárně k obrněným průzkumným praporům, které se přidělovaly k obrněným či pěším divizím. Každý prapor měl (samozřejmě vedle jiné techniky) obrněnou průzkumnou četu, jejíž tabulkový stav čítal v roce 1944 šest osmikolových vozů, tedy typů SdKfz 231 (8 Rad) či SdKfz 234/2. Na počátku války se výrazně projevovala návaznost těchto praporů na lehkou kavalérii, jelikož jejich úkol spočíval opravdu pouze v získávání informací a při kontaktu s nepřítelem se měly okamžitě stáhnout.

S tím, jak ale třetí říše přecházela do obrany, se i průzkumné útvary stále výrazněji zapojovaly do přímých bojů, při kterých se velká palebná síla SdKfz 234/2 velmi hodila. Sériová výroba proto běžela až do března 1945 a není bez zajímavosti, že je zdokumentováno bojové nasazení SdKfz 234/2 v květnu 1945 proti Američanům v západních Čechách.