Proti nepříteli i rasismu: Černoši na frontách první světové války (1)

V okamžiku vstupu Velké Británie do války se černošští rekruti nacházeli ve všech složkách královských ozbrojených sil. Během následujících měsíců se v náborových kancelářích dobrovolně hlásili další poddaní Jeho Veličenstva tmavé pleti, které následovali obyvatelé Západní Indie (historické označení Antil a Baham). Muži z karibských držav putovali na půdu „matky vlasti“ na vlastní náklady a rozhodnuti pomoci koruně v nejtěžších dobách.

Z Afriky i Karibiku

Tito dobrovolníci měli být rozděleni mezi různé formace, ale nakonec z nich armáda roku 1915 ustavila Britský západoindický pluk. První batalion se v Sussexu zformoval v září a jeho čtyři roty zahrnovaly vojáky z Britské Guyany, Trinidadu, Barbadosu, Svatého Vincence a Grenadin. Do roku 1918 dosáhl počet praporů dvanácti a regimentem prošlo 15 204 mužů, přičemž dvě třetiny dobrovolců připluly z Jamajky.

Pluk bojoval zejména v Palestině a Jordánsku proti tureckým vojskům. O jeho kvalitách svědčí citace z telegramu generála Edmunda Allenbyho jamajskému guvernérovi: „Jsem potěšen, že Vás mohu informovat o udatném chování kulometčíků z 1. praporu během dvou přepadů tureckých zákopů. Muži všech šarží prokázali navzdory těžké palbě nepřítele chrabrost a v nemalé míře přispěli k úspěchu operace.“

Práce místo boje

Část praporů působila i ve Francii a Flandrech, za což si 81 černošských vojáků vysloužilo vyznamenání. Někteří historikové však upozorňují, že ve skutečnosti byla pozice příslušníků Britského západoindického pluku těžká a ovlivněná rasismem. Zpravidla jim veleli bílí důstojníci, kteří je využívali jako pracovní sílu – například muži 3. a 4. praporu v létě 1916 působili na západní frontě výhradně jako nosiči munice. Také mnozí další vojáci tmavé pleti strávili většinu času pokládáním kabelů nebo hloubením zákopů.

I z těchto důvodů zaznamenal pluk v boji nízké ztráty 185 padlých, zato dalších 1 071 zemřelo kvůli nemocem a 697 utrpělo zranění. Na bojiště zamířili též černoši z Nigérie, Zlatonosného pobřeží, Sierry Leone, Gambie a dalších afrických kolonií. Zprvu strážili hranice svých území, která sousedila s vilémovskými državami, později sehráli důležitou roli při vytlačování Němců z kontinentu. Vedle nich sloužilo monarchii v letech 1914–1918 v uniformovaných pracovních oddílech Labour Units na 60 000 Jihoafričanů a 120 000 dalších černochů.

Ukázat vlastenectví

Ve Spojených státech čelili lidé tmavé pleti rasové segregaci v každodenním životě i ozbrojených silách. Mnozí černošští muži pojali vstup USA do války jako příležitost prokázat svůj patriotismus v naději, že je pak vláda uzná coby plnoprávné občany. Obratem se do služby přihlásilo 20 000 Afroameričanů. Když v květnu 1917 vstoupil v platnost zákon Selective Service Act, který zaváděl brannou povinnost, rasisticky uvažující politici proti vojenskému výcviku černochů brojili. Ve Washingtonu však padlo rozhodnutí Afroameričany do odvodů zahrnout a jen do 5. července se do kanceláří dostavilo zhruba 700 000 z nich.

Pokračování: Proti nepříteli i rasismu: Černoši na frontách první světové války (2)

Segregace provázela černošské vojáky v US Army už od prvních chvil. Náboráři měli pokyn odtrhnout levý spodní roh formuláře, čímž označovali dalším úředníkům barvu brancovy pleti. Afroameričtí důstojníci nesměli být cvičeni společně s bílými a pro tento účel vznikly samostatné tábory. Během října 1917 vzešlo z jediného z nich (Fort Des Moines) 600 černošských kapitánů a poručíků.