Po stopách bílých rádžů: Na návštěvě v malajsijském Kuchingu

Kuching sice nepatří mezi nejznámější destinace Malajsie, o to příjemněji však dokáže překvapit. Hlavní město bohatého ropného státu Sarawak se rozkládá podél stejnojmenné řeky a dosud ho nezaplavili turisté. Pokud ho tedy zařadíte na svůj cestovatelský seznam, začněte s jeho poznáváním na nábřeží Kampung Boyan, kam se nejlépe dostanete lodí. Můžete krátce obdivovat několik dřevěných staveb, ale teplota i vlhkost vzduchu vám jasně napovědí, že bude lepší se přesunout do nedalekého parku, stíněného bezpočtem stromů. A z něj už zbývá jen pár kroků k jednomu ze symbolů města – pevnosti Margherita.  

Skotsko v Malajsii

V jejích zdech přežívají legendy o koloniální dynastii, která se ujala vlády nad Sarawakem v roce 1841: Brit James Brooke tehdy obdržel od brunejského sultána Omara Alího Sajfuddína II. v okolí Kuchingu kus země. Krátce nato jej panovník nechal titulovat „rádža“, a britský dobrodruh se tak stal unikátním orientálním vladařem a zakladatelem dynastie, jež se poté na ostrově Borneo udržela u moci více než sto let. 

Pevnost je maličká a nebýt všeobjímajícího horka a vlhkosti, mohlo by se zdát, že stojí někde v srdci Skotské vysočiny. Okolí dřív porůstala bujná zeleň, postupně ji však vystřídala zástavba metropole s dominantními výškovými budovami. Dnes se uvnitř nachází muzeum věnované historii dynastie bílých rádžů. Samotný James Brooke přitom pevnost nikdy ani nespatřil, neboť vznikla až na popud jeho následovníka Charlese Brookea. 

Čelem vpřed!

Za další koloniální historií státu se můžete vypravit podél řeky Sarawak, kterou lemuje řada památek z éry zmíněné dynastie. Váš zrak však nakonec chtě nechtě přitáhne budova sarawackého parlamentu, jež do městského koloritu nezapadá ani vzdáleně: Je moderní, špičatá a připomíná cirkusové šapitó. Odráží se v ní touha Malajsijců po všem neotřelém, vize národa, který se odmítá zabývat minulostí a za každých okolností hledí vpřed.

O kousek dál spatříte palác Astana, v němž bydlel už Charles Brooke, zatímco dnes tam sídlí sarawacký guvernér Abdul Taib Mahmud. Přímo naproti, na opačném břehu, se pak na nevelkém náměstí tyčí nenápadná věž: V dobách bílých rádžů strážila okolí a sloužila i jako vězení, postupem času ji však téměř pohltila rozrůstající se zástavba.  

Ve stínu zákonů

Pokud je pevnost Margherita historicky nejvýznamnější památkou Kuchingu a palác Astana tou nejdůležitější, potom budova soudu bezpochyby představuje tamní nejkrásnější stavbu. Už zdálky zaujme čistými koloniálními rysy a ani při bližším pohledu o své kouzlo nepřichází. Jedná se přitom o rušnou instituci, kudy neustále proudí lidé – někteří míří za pracovními povinnostmi, zatímco jiní jednoduše hledají v masivních stěnách úkryt před tropickým sluncem. 

Mezi řekou a soudem narazíte také na památník Charlese Brooka, který shlíží na kolemjdoucí z kruhového portrétu. Monument přitom zdobí i reliéfy Dajáků, Kajanů, Malajců a Číňanů, tedy čtyř etnik tvořících obyvatelstvo Sarawaku. 

Město koček

Na březích řeky tedy najdete ikony města, zatímco kolorit, díky němuž si metropoli zamilujete, se skrývá v jejích rušných čtvrtích. Indická ulice je plná stánků a vůní: Objevíte tam obchody se suvenýry, bižuterií a oblečením i pouliční jídlo v podobě kari a palačinek. Na chvíli se tak neubráníte pocitu, že jste se skutečně ocitli v Indii. Už po pár metrech se ovšem kulisy změní na čínské – co se různorodosti týče, Malajsie zkrátka nemá konkurenci. 

Všudypřítomné hravé dekorace vám také napovědí, proč se Kuchingu přezdívá „město koček“. Zástavbu totiž zkrášluje nepřeberné množství maleb, jež vedle malých šelem znázorňují třeba bornejské ptáky či zapomenutá řemesla. Většinou jde o přírodní výjevy, krásně ilustrující vřelý vztah domácích k ostrovu Borneo (viz Třetí na světě). Kuching tak může směle konkurovat i George Townu na malajsijském ostrově Penang, kterému se říká „hlavní město streetartu“.

Co patří do laksy?

Zároveň vás však Kuching velmi rychle ujistí, že si zaslouží i další přezdívku, a sice „gastronomická mekka Bornea“. Od časného rána až do večera přitahují některé tamní ulice jako voňavé magnety lidi z celého okolí. Někde natrefíte na prodejce masových špízů satay v arašídové omáčce, jinde zas koupíte hrubé sladké palačinky apam balik. Srdce gurmánské tradice města ovšem tvoří polévka sarawak laksa, kterou každá rodina vaří podle vlastního receptu předávaného po generace. 

Připravit silný vývar podbarvený kokosovým mlékem, krevetovou pastou, perfektním chilli a limetkou znamená úplnou alchymii. Šéfkuchaři na stáncích přitom předvádějí doslova divadlo: Každý jejich pohyb jako by odpovídal dobře zvládnuté choreografii, a postupně tak před vámi vznikne kulinářská dokonalost. Po lakse každopádně nezapomeňte ochutnat i lahodné buchtičky pau se sladkou či slanou nádivkou nebo tradiční kolo mee, tedy nudle s kousky masa. 

Za hranice města 

Chcete-li poznat další tvář Kuchingu, vraťte se k nábřeží a naskočte do některé z dřevěných loděk. Nabízí se samozřejmě také velká turistická plavba, ale právě malá bárka představuje ideální prostředek k výpravě za klidem a romantikou, jež navíc vyjde na pouhých pár desítek ringitů. Řeky kdysi tvořily hlavní dopravní tepny země a na severu Bornea dodnes hrají klíčovou roli pro obchod. Navíc se po nich dá přesouvat mnohem rychleji než po cestách probíjejících se skrz džungli.

TIP: Ostrov Borneo: Dřívější domov lovců lebek je dnes cestovatelským rájem

Z paluby se vám postupně naskytne pohled na hustě obydlené břehy, orientálně zdobenou mešitu, dřevěné domky rybářů i krásné kopce za městem, které učarovaly mnoha koloniálním umělcům. O něco dál spatříte obydlí na kůlech, jejichž majitelé si vybrali život v anonymitě a klidu. Zapadající slunce pak zalije panoráma Kuchingu teplými barvami a přiláká vás zpět do metropole, kde už se bude zvolna probouzet noční život.