Malajsie: Země rozkročená nad mořem

Malajsie má obrovské přírodní bohatství, z nějž do značné míry pramení dlouhodobý ekonomický růst státu. Na pevninské i ostrovní části země žije ohromující množství živočichů a rostlin, z nichž se zhruba 20 % vyskytuje výhradně zde. Nejdůležitějším „kusem malajské přírody“ jsou hory Bornea, jejichž lesy jsou ovšem nenávratně na ústupu.

Průmysl bližší než příroda

Malajsie je jediným asijským státem, který má území jak na pevninském kontinentě, tak v Malajském souostroví (leží zde také území Filipín, Indonésie, Papuy-Nové Guineje, Bruneje, Východního Timoru a Singapuru). Ostrovní část tvoří státy Sabah a Saravak na ostrově Borneo, které mají velmi podřadné postavení. Pro Malajce žijící na poloostrově mají tyto dva státy podobný status jako úplně cizí země. A jako k cizím se k nim malajská vláda také chová.

Kdysi bohaté lesy Bornea, které byly v některých částech staré miliony let, se ztrácejí před očima. Kácení a zakládání zemědělských plantáží zemi devastuje a způsobuje vážné ekologické problémy. V Saravaku bylo pokáceno už 80 % původního porostu, což mimo jiné výrazně zvyšuje nebezpečí záplav. Současným tempem zmizí všechny malajské lesy na Borneu do roku 2020.

Zobrazit na mapě Googlu

Stále výš! Ale jak dlouho?

Zatímco životní prostředí Malajsie se blíží kolapsu, ekonomice se prozatím daří. Dlouhou dobu byl stát jedním z nejvýraznějších ekonomických tahounů asijského kontinentu a mezi lety 1957 a 2005 rostla tamní ekonomika průměrným tempem 6,5 % ročně. V 70. letech 20. století odstartoval přechod od výhradní orientace na těžbu a zemědělství k průmyslu a službám. Díky tomu je malajská ekonomika poměrně stabilní a jako jedna z prvních v Asii se zotavila i z velké finanční krize v roce 1997. Od té doby se dostala na předkrizovou úroveň HDP a velmi dobře zvládla i světovou krizi v roce 2008.

Bohatí, ale podřadní

Stejně jako v mnoha jiných asijských státech, i v případě Malajsie je bohatství země velice nerovnoměrně rozděleno – žijí zde multimilionáři i mnoho chudých. Velké rozdíly panují rovněž mezi jednotlivými etniky, přičemž jednoznačně nejmajetnější skupinou jsou etničtí Číňané. V zemi tvoří zhruba čtvrtinu (podle některých zdrojů třetinu) celkové populace, ale v jejich rukou je soustředěno 70 % bohatství země.

Etničtí Malajci nemají Číňany příliš v lásce a otázka rasy se velmi výrazně promítá i do politiky. Malajci a původní etničtí obyvatelé jsou označováni jako „bumiputra“ a jen oni jsou považováni za skutečně plnoprávné občany. Mají usnadněný přístup k pracovním příležitostem, vzdělání, obchodu a rovněž nárok na levnější nájemné a výhodné podmínky v systému státního spoření. Malajsijští Číňané a Indové jsou naproti tomu „občany druhého nálevu“, což je příčinou opakovaných etnických konfliktů.