Operace Takur Ghar (3): Spojenecká elita proti Tálibánu

Pro případy, kdy se nějací spojenečtí vojáci v Afghanistánu dostanou do úzkých, byl v Bagrámu udržován v pohotovosti tým QRF (Quick Reaction Force) sestávající z třiadvaceti rangerů pod velením kapitána Natea Selfa. Ti ihned po obdržení Slabinského žádosti nastoupili do dvojice chinooků s volacími znaky Razor 01 a Razor 02 a vyrazili svým kolegům na pomoc.

K Takur Gharu vrtulníky dorazily v 6.10, kvůli problémům se satelitní komunikací ale stroje místo koordinátů bezpečné přistávací zóny obdržely souřadnice samotného vrcholku. Svou chybu si Američané uvědomili, až když Razor 01 nasazoval na přistání.

Záchrana zachránců

Již potřetí se tak americký vrtulník dostal do křížové palby. Kulky na místě usmrtily jednoho z palubních střelců a těsně před dosednutím chinook srazily k zemi dva zásahy granáty RPG. Stroj dopadl na úpatí srázu, na jehož vrcholu se nacházel bunkr s kulometem. Když pak rangeři vrtulník opouštěli nákladovou rampou, nepřátelská palba tři z nich usmrtila a dalších několik zranila. Vážná zranění utrpěli i oba piloti, zdravotník týmu proto společně s palubním medikem zůstal ve vraku a poskytoval raněným první pomoc.

Tálibánci začali vrtulník za neustávající střelby obkličovat a Self věděl, že jedinou šancí jeho mužů na přežití je přejít do protiútoku. Po přeskupení proto rangeři vyrazili do ofenzivy po svahu, tváří v tvář olověné stěně, ale nepostoupili o více než 20 m. Jejich veliteli nezbývalo nic jiného než rádiem požádat o vzdušnou podporu v podobě dvou stíhacích bombardérů F-15E, které byly v tu chvíli k dispozici. Rangeři se nacházeli ani ne 50 m od nepřátelských pozic, piloti stíhaček proto nemohli použít pumovou výzbroj. Místo toho zaútočili svými 20mm palubními kanony a po jejich odletu je vystřídala dvojice strojů F-16, která provedla další tři kanonové útoky.

Nálety potlačily nepřítele natolik, že Američané mohli postoupit až téměř k bunkru na vrcholu srázu, pro jeho zdolání ale neměl Self dostatek mužů. Rozhodl se proto čekat na přílet Razoru 02 se zbytkem QRF týmu. Ten po sestřelení Razoru 01 obdržel rozkaz vrátit se do Bagrámu a vyčkat dalších instrukcí, zpět k Takur Gharu se proto vrátil až po sedmé hodině ranní a okolo 7.30 bezpečně přistál v prostoru asi 1 000 m pod vrcholkem hory. Vedeni štábním seržantem Arinem Canonem pak rangeři vyrazili na vyčerpávající výstup.

Boj o vrcholek

Selfovi muži nedisponovali dostatečnou palebnou silou ke zničení bunkru, opět proto přišly ke slovu letouny F-15E a F-16. Ty v rychlém sledu na vrcholek shodily několik laserem naváděných bomb, z nichž poslední dopadla jen pár desítek metrů od týmu QRF. Bunkr ale stále odolával, Self se proto rozhodl improvizovat. Přes svého radistu kontaktoval bezpilotní dron Predator vyzbrojený střelami Hellfire, který na bunkr vypustil dvě střely. První minula, druhá ale bunkr zlikvidovala přímým zásahem. Krátce poté konečně dorazil vyčerpaný Canon se svými muži a nyní již kompletní tým QRF mohl zahájit finální útok na vrcholek a jeho obránce otřesené nálety.

Navzdory vyčerpání a sněhu sahajícímu po kotníky se rangeři vyřítili vpřed a během několika málo minut se jim podařilo zlikvidovat i druhý bunkr. Po důkladném prohledání okolí pak Američané v 11.14 prohlásili vrcholek za dobytý. Při ohledání bojiště Selfovi rangeři nalezli jak mrtvé, částečně svlečené tělo Neila Robertse, tak i jeho padlého druha Johna Chapmana. Nyní zbýval poslední úkol – přivolat vrtulníky a evakuovat raněné. Pro tento účel Američané všechny raněné postupně přemístili z vraku Razoru 01 na vrcholek, kde dvojice zdravotníků zřídila provizorní obvaziště.

Krvavá bilance

Jak se ale ukázalo, Američané stále ještě neměli vyhráno. Jen chvíli po dokončení přesunu raněných vpadla rangerům do zad další početná skupina tálibánců. Američané za podpory letadel útok odrazili, ještě předtím však partyzánská palba vážně poranila oba zdravotníky; jeden později svým zraněním podlehl. Evakuační vrtulníky přitom byly stále v nedohlednu – generál Trebon se za denního světla zdráhal riskovat další stroje.

TIP: Hon na arciteroristu: První pokusy o zneškodnění Usámy bin Ládina

Američané tak museli přečkat několik dlouhých hodin, během kterých odrazili ještě jeden útok tálibánců. Vrtulníky nakonec přiletěly až ve 20.15, eskortovány bitevními helikoptérami Apache, a ve 20.20 opustil Takur Ghar poslední americký voják. Od sestřelení Razoru 03 až po odlet evakuačních chinooků trvala bitva o Takur Ghar téměř 17 hodin. Američané v ní ztratili sedm mužů – dva členy týmu Mako 30, tři rangery, jednoho člena osádky Razoru 01 a jednoho zdravotníka. Přesný počet zabitých tálibánců není znám, většina odhadů ale hovoří o zhruba 25 padlých. Takur Ghar zároveň představoval nejtěžší bitvu celé operace Anakonda. Ta skončila 18. března, a ačkoliv se podařilo pozice Tálibánu a al-Káidy zlikvidovat, velká část ozbrojenců dokázala uniknout.