Ochutnejte jiný Istanbul: Město sladkého čaje a pouličních delikates

Snídaně se v Istanbulu servíruje většinou na střešních terasách domů, z nichž se nabízí výhled na záliv Zlatý roh zahalený v mlze: Zaplavené říční údolí se na jihozápadě střetává s Bosporským průlivem a nákladní lodě tam v poslušné frontě čekají na proplutí do Černého moře. Tohoto výhledu se během pobytu ve městě rozkročeném mezi Evropou a Asií nikdy nenabažíte – ostatně dá se mu jen stěží vyhnout. 

Místní zvyklost velí objednat si ke snídani olivy, slaný sýr, smažená vajíčka a plátky čerstvého melounu. K tomu patří čaj z dvoupatrové konvice, přičemž z jedné části se nalévá silný černý nápoj a z druhé vroucí voda na zředění. Do tradičního životabudiče pak patří alespoň dvě kostky cukru, pije se z krásných malých skleniček a dopřát byste si ho měli alespoň třikrát denně. 

Stopy milovaného vůdce  

Istanbul není hlavním městem Turecka, tato čest připadla Ankaře. Kdybychom však měli hodnotit historický význam metropole, nenašla by v celé zemi – a vlastně ani v Evropě – mnoho rivalů. Hlavní cíl každého turisty představuje Modrá mešita z počátku 17. století i naproti stojící chrám Boží moudrosti, Hagia Sofia, s unikátními zlatými mozaikami. Původně křesťanský svatostánek, vybudovaný již počátkem 6. století, se v průběhu času přeměnil v mešitu. V 19. století prošel rozsáhlou rekonstrukcí a roku 1934 jej první prezident země Mustafa Kemal Atatürk prohlásil za muzeum, aby tak zabránil nepokojům, jež vyvolávala otázka jeho dalšího využití. 

Atatürkovo smrtelné lože pak můžete spatřit v nedalekém honosném paláci Dolmabahçe, který dřív sloužil coby sídlo sultánů i správní centrum Osmanské říše. Stovky místních tam denně přicházejí, aby vzdaly milovanému vůdci hold.   

Zapomenutý podzemní skvost 

Za zhlédnutí rozhodně stojí také baziliková cisterna Yerebatan Sarnıcı nedaleko chrámu Boží moudrosti. Vznikla již v 6. století za vlády byzantského císaře Justiniána I. a měla městu sloužit jako zdroj pitné vody. Po dobytí Istanbulu Osmany však brzy upadla v zapomnění, ztratila se pod rychle se měnící zástavbou a na počátku 16. století už o její existenci nikdo nevěděl. 

Znovu ji objevil francouzský učenec a znalec byzantských dokumentů Petrus Gyllius v roce 1544. Od 18. století se cisterna dočkala hned několika rozsáhlých rekonstrukcí a 9. září 1987 se znovu otevřela veřejnosti. Dodnes přitom udivuje svými rozměry: Je 138 m dlouhá, 65 m široká a pojme až 80 000 m³ vody. V současnosti lze ovšem navštívit jen dvě třetiny její původní rozlohy – zbytek byl v 19. století zazděn.

Poklady mezi cetkami 

Nedaleko zmíněných pamětihodností se nachází Velký bazar a Bazar s kořením – oba však představují spíš už jen lákadlo pro turisty. Unikátní lokální zboží naopak seženete v krámcích s omšelými výlohami v okolních spletitých uličkách. 

V obchůdcích natěsnaných jeden vedle druhého se stále dodržuje tradice smlouvání. Ceny, které prodavači navrhují, většinou nebývají konečné – někdy si ze zvyku řeknou i o dvojnásobnou částku. Je také namístě si výrobky pořádně prohlédnout: Vedle „dreků“ a laciných napodobenin módních značek totiž obchodníci nabízejí i tradiční řemeslo, za něž se vyplatí utrácet. Seženete tam tkané koberce, zlaté šperky, kožené zboží, stříbrný filigrán, ale i parfémy, koření či sladkosti. 

Modrá oáza klidu 

V okolí Velkého bazaru najdete také pouliční bazar pro místní. Seženete tam honosné svatební šaty i hedvábné zboží nejvyšší jakosti. Dav vás pak bude unášet dál kolem obchodů s umělými květinami a bižuterií a podél nádherných kachličkovaných kašen dolů z kopce. 

Skončíte až na Zlatém rohu, kde můžete nakrmit holuby před mešitou Yeni nebo se ztratit v nízké zástavbě trhu s domácími potřebami a vyjít po skrytých schůdcích k mešitě Rüstem Paşa. Svatostánek vás dokonale omámí jedinečnou modrou mozaikovou výzdobou. Zároveň však ve spleti uliček představuje místo ukryté davům, kde si v klidu vydechnete a při pohledu na zdobnou kupoli zapomenete na stres. 

Secesní nostalgie

Podzemní lanovou dráhou Tünel, která má pouze dvě stanice a měří 573 m, můžete následně vyjet k nádherné městské třídě İstiklal Caddesi, secesní chloubě Istanbulu. Svezte se po ní červenou, nostalgicky vyhlížející tramvají až k náměstí Taksim. V okolí najdete krásné pasáže, pobočky známých nadnárodních obchodů, mírně předražené restaurace i skryté tradiční bufety. Objednejte si třeba tureckou delikatesu – slávky plněné rýžovou směsí či kokoreč, grilovaná ovčí střívka v bílém chlebu.

TIP: Gastronomie v Hongkongku: Vyhlášené restaurace fungují v bytech i kancelářích

Zamíříte-li z İstiklal Caddesi dolů k Bosporu, ocitnete se ve čtvrti Beyoğlu, s designovými obchůdky a galeriemi, jež těsně sousedí se starými pekárnami a rodinnými bufety. Nebojte se právě tam usednout k lacině vypadajícímu stolu, který majitelé jen tak postavili na ulici před výlohu, a dejte si, co paní domu navařila. Mezi nejoblíbenější pochoutky patří plněné vinné listy dolma, bílé fazole kuru nebo Hasanpaşa köftesi – karbanátky s bramborovou kaší.