Obrněný automobil BA-64 (2): Průzkumník jménem Bobik

Do konce roku 1942 vzniklo celkem 2 486 kusů BA-64. Již na jaře 1942 došlo ve Vykše ke zformování školního 460. pluku obrněných automobilů, vedeného kapitánem Sdabovem.

Předchozí část: Obrněný automobil BA-64 (1): Průzkumník jménem Bobik

Obrněné automobily dostaly od vojáků slangové jméno Bobik a zúčastnily se bojů v oblasti Brjanska, Voroněže a Stalingradu. Bobiky byly rovněž zařazovány k jezdeckým útvarům jako mobilní palebná stanoviště. Podle některých zdrojů sloužily BA-64 rovněž jako tahače protitankových kanónů ráže 37 a 45 mm.

Bojové nasazení  a modernizace

Bojová praxe však odhalila řadu nedostatků. Malý rozchod kol a vysoko posazené těžiště vedly k příčné nestabilitě a převracení vozidla na bok. Údajně k tomu docházelo i na přímé, ale hrbolaté silnici při rychlosti vyšší než 30 km/h. Jako slabá se ukázala zadní náprava a její olejové tlumiče. Prototypy úspěšně absolvovaly jízdní testy v délce téměř 15 000 km, ale sériové BA-64 zůstávaly mnohdy nepojízdné z důvodu nefunkčnosti některých konstrukčních skupin již po ujetí desetinových vzdáleností.

Musely tak být urychleně zesilovány nápravy a převodovky. Na podzim roku 1942 velení rozhodlo o potřebě rozsáhlé modernizace. Její realizace byla svěřena technickému specialistovi podplukovníku V. P. Okuněvovi, výsledkem jehož práce se stal prototyp BA-64-125B se zvětšeným rozchodem kol a některými dalšími úpravami včetně zesílení části pancéřových plechů.

Rozměry pancéřové karoserie se však nezměnily. Sériová výroba verze BA-64B odstartovala v květnu 1943. V té době ale závod GAZ bombardovalo německé letectvo, přičemž vznikly velké škody na výrobních linkách a produkce BA-64, případně BA-64B se na několik měsíců prakticky zastavila. K další modernizaci došlo na podzim roku 1944 využitím nového šasi, převzatého z automobilu GAZ-67. 

Podle ruských informací vzniklo v období 1942 až 1946 celkem 3 901 BA-64 a 5 209 BA-64B. Brzy po ukončení války byly přesunuty k výcvikovým útvarům, kde sloužily do roku 1956. Kromě Rudé armády používal BA-64B polský armádní sbor v SSSR, který jich dostal 80. Nelze vyloučit, že některé z nich se podílely i na osvobozování severozápadních oblastí naší republiky.

Větší množství BA-64B se dostalo také do Číny, Severní Koreje, Jugoslávie, Mongolska, Rumunska a Německé demokratické republiky. Kromě armád je používaly i policejní formace. Na úrovni funkčních vzorů se testovalo ještě několik modifikací BA-64B.  Jednalo se především o úpravy s označením BA-64V a BA-64G s koly umožňujícími jízdu po kolejích.

Dále se zkoušelo přezbrojení kulometem SG-43 ráže 7,62 mm a rovněž varianta BA-64D s velkorážným kulometem DŠK lafetovaným ve větší věžičce. Opravdovou raritou bylo polopásové provedení BA-64-3 s pásovým podvozkem na zadní nápravě a lyžemi na přední. Do dnešních dnů se originálních bobiků kupodivu zachovalo pouze několik, takže je můžeme mimo Moskvu vidět v německých Drážďanech a americkém Aberdeenu. Ve všech případech se jedná o BA-64E.

Technický popis

Základním konstrukčním prvkem bobiků je šasi terénního automobilu GAZ-64 (BA-64), později GAZ-67 (BA-64B). Tato vozidla se vzhledově téměř neliší s výjimkou rozdílného rozchodu kol. K rámu šasi je upevněna pancéřová karoserie, která se dělí na motorový a bojový prostor oddělené pancéřovou přepážkou. V průběhu výroby se měnila tloušťka pancéřových plechů. V čele věžičky z 9 na 10 mm, bok věžičky z 6 na 7 mm, čelní pancíř motorového prostoru z 9 na 11 mm, žaluzie z 6 na 7 mm, vrchní část pancíře bojového prostoru z 9 na 11 mm a spodní část z 6 na 7 mm.

Karoserie nemá v motorovém ani bojovém prostoru pancéřovou podlahu, což vedlo k fatálním následkům při najetí na protitankovou minu. Kola jsou sice umístěna vně bočního pancíře, ale část tlakové a tepelné vlny pronikla především do motorového prostoru, většinou s následkem požáru. Vozidlo se zároveň převrátilo na bok. Podle pamětníků se v takovém případě často zablokovaly dveře po stranách místa řidiče.

V takovém případě osádka musela uprchnout dříve, než došlo k explozi palivové nádrže, jež byla upevněna popruhy zevnitř k zadnímu pancíři karoserie. Čtyřválcový zážehový motor GAZ MM o výkonu 37 kW s kapalinovým chladičem se nalézal v přední části rámu šasi. Vstup vzduchu k chladiči tvořil otvor ve spodní části čelního pancíře se čtyřmi pevnými žaluziemi a otvorem pro startovací kliku.

U verze BA-64B byl doplněn lapačem vzduchu na horním pancíři motorového prostoru. Třístupňová mechanická převodovka s jedním reverzním stupněm připojená v prostoru spojky k motoru pokračovala vzad pod pracovištěm řidiče. Vzhledem k minimálnímu prostoru seděl řidič v ose vozidla, páku řazení a ruční brzdy měl mezi nohama.

Prostor před vozidlem sledoval obdélníkovým okénkem v předním pancíři opatřeným sklopnou pancéřovou krytkou s průzorem z neprůstřelného skla. U verze BA-64B mohl použít k pozorování i boční střílny. Nedostatečná ventilace pracoviště řidiče byla již v rámci první modernizace BA-64 roce 1942 doplněna lapačem vzduchu upevněným nad přední hranou stropu pracoviště řidiče.

Ten se dále používal na všech BA-64B. V prostoru velitele-střelce byla uprostřed na podlaze upevněna kónická základna lafety kulometu se svislou osou. V horní části ji pak tři trubky spojovaly se spodkem věžičky, která se na ní otáčela. Z důvodu nedostatku místa byl kulomet lafetován excentricky vpravo od osy vozidla.

Na bocích věžičky se nalézaly štěrbinové průzory a spodek jejího obvodu chránila před střelami lomená pancéřová lišta uchycená na stropě prostoru řidiče. Zadní část horního obvodu věžičky byla zvnitřku opatřena několika plachtovinovými polštářky z důvodu ochrany hlavy velitele. S horním pancířem bojového prostoru věž spojovala pouze jednoduchá kruhová vodicí třecí dráha.

V prostoru velitele se po stranách nalézaly držáky pro zásobníky kulometu DT (12 vpravo a 7 vlevo), schránka na 5 až 8 obranných ručních granátů F-1, lékárnička, akumulátor, hasicí přístroj, hustilka a v některých případech (41,5 % z celkového počtu vozidel) i radiostanice 12 RP, od roku 1944 12RPB s dosahem 8–15 km. V pravé přední části věžičky byl navařen úchyt pro různé druhy antén, které mohly v ideálních podmínkách zvýšit dosah až na 30 km.

Vozidlo disponovalo také reflektorem a klaksonem na levém předním blatníku, rezervním kolem uchyceným na zadním pancíři, dále mechanickým zdvihákem a ženijním nářadím (sekera, pila, rýč/lopata a sochor) v držácích po obvodu pancéřové karoserie. Obrněný automobil BA-64 patřil k nejrozšířenějším vozidlům ve své kategorii. Přestože nevynikal nadstandardním technologickým provedením, ukázal se při správném použití jako platný a spolehlivý bojový prostředek na bojištích druhé světové války. 

Dokončení příště