Obrněnec na přelomu ocelových generací: Ruský tank T-90 (2)

Ruská vláda pozorovala úspěšný vývoj konceptu T-90 a v roce 2005 se rozhodla pro nákup dalších strojů, načež ministři vyzvali konstruktéry k vývoji svařované věže odlišné od indického provedení.

Předchozí část: Obrněnec na přelomu ocelových generací: Ruský tank T-90 (1)

Když v Uralvagonzavodu zjistili, že úvodní objednávka zní na směšných 14 kusů(!), odmítli rozsáhlejší práce zahájit. Úředníkům ministerstva obrany nezbylo než souhlasit s konfigurací blízkou verzi T-90S, která – bez jakýchkoliv armádních zkoušek – vstoupila do služby jako T-90A. Už první dodané kusy se mohly pochlubit motory V-92S2, zaměřovačem T01-K05 Buran-M (schopným i noční činnosti a zaznamenávajícím cíle na 1,8 km) a reaktivním pancéřováním Kontakt-5.

Malý zájem Moskvy 

Dalších 31 kusů T-90A, které Moskva odebrala v letech 2006–2007, se vedle vylepšeného pancéřování vyznačovalo běloruským pasivním zaměřovačem Peleng a termální kamerou Catherine-FC od společnosti Thales. Vývoj, na němž se kromě expertů Thalesu podíleli i ruští odborníci z podniku VOMZ, dal do roku 2012 vzniknout mimo jiné nové generaci termálních zobrazovacích zařízení Catherine-XP. Moderní elektronické systémy pro ruské obrněnce vznikají i v dalších podnicích – kupříkladu krasnogorský závod v roce 2016 dokončil testy systému nočního vidění Irbis-K, jenž má strojům T-80U i T-90 umožnit překonat dosavadní nadvládu západních tanků v oblasti senzorického vybavení. Údajně detekuje cíle za jakýchkoli světelných podmínek až na 3 240 m.

Další kvalitativní posun přinesla verze T-90AM vybavená systémem řízení palby Kalina, novým nabíjecím automatem a reaktivním pancířem Relikt. Přes neustálé zlepšování parametrů nedosáhly moskevské objednávky T-90 očekávané úrovně ani v 21. století. K roku 2007 sloužilo u ruských pozemních vojsk asi 334 strojů a námořní pěchota disponovala pouhými sedmi exempláři. Roku 2008 se zablýskalo na lepší časy, neboť armáda začala každoročně odebírat 62 T-90A, ale už v roce 2011 odběry zase zastavila ve prospěch obrněnce T-14 Armata nové generace.

Z dnešního pohledu se tento krok jeví jako uspěchaný – Moskva původně hodlala mezi roky 2015–2020 pořídit až 2 300 strojů T-14, avšak ekonomické potíže i problémy s vývojem T-14 zredukovaly číslo na méně než 200 kusů a zpozdily dodávky minimálně o pět let. Mezitím pokračovala licenční produkce T-90 v Indii, která dnes provozuje úctyhodných 1 650 strojů (označovaných jako Bhíšma podle hrdiny eposu Mahábhárata) v různých modifi kacích. Značná část sérií odpovídá na míru doladěnému provedení vzešlému ze zkušeností s T-90S a vyvinutému v indicko-rusko-francouzské spolupráci. Může se pochlubit mimo jiné vylepšenou věží. 

Raketa v hlavni 

Ačkoliv se od sebe jednotlivá provedení „devadesátky“ liší, některé parametry zůstávají stejné. Hlavní výzbroj tvoří různé verze 125mm kanonu 2A46M s hladkým vývrtem hlavně, který vznikl dalším vývojem protitankového děla Sprut z konce 80. let. Je vybaven ejektorem a stabilizován v horizontální rovině elektromechanicky a ve vertikální rovině elektrohydraulicky. Nabíjení obstarává automat, díky čemuž není třeba nabíječ, a tříčlenná osádka tanku sestává pouze z řidiče, střelce a velitele. Zásoba vezených granátů činí 40–43 kusů podle konkrétní verze obrněnce.

Většina se nachází v otočném zásobníku nabíjecího automatu na dně korby, zbytek ve schránce uvnitř tanku a ve vnější schránce připevněné k zadní části věže. Kromě průbojných podkaliberních střel APDSFS stabilizovaných křidélky a vysoce explozivních kumulativních nábojů HEAT různých typů lze z kanonu odpalovat i řízené protitankové střely 9M119M Refleks s poloautomatickým naváděním pomocí laserového paprsku. Dokážou ničit cíle na vzdálenost od 100 m do 6 km a kromě obrněnců si poradí i s nízko letícími vrtulníky. Sekundární výzbroj tvoří koaxiální kulomet PKT či mladší PKTM ráže 7,62 mm a protiletecký NSVT nebo Kord ráže 12,7 mm.

Lehká váha

Zásoba paliva 1 600 l umožňuje tanku dojezd asi 550 km na silnici a o 100–150 km méně v terénu, maximální rychlost atakuje 60 km/h. S dieselovými motory řady V-84 a V-92 vyráběnými v Čeljabinském traktorovém závodě inženýři spřáhli mechanickou převodovku, která zahrnuje primární redukční a dvě planetové finální převodovky a dvě planetové rozvodky.

Dokončení: Obrněnec na přelomu ocelových generací: Ruský tank T-90 (3)

Podvozek na každé straně sestává z šesti pojezdových kol, jednoho hnacího vzadu a napínacího vpředu. Je odpružen pomocí torzních tyčí osazených hydraulickými tlumiči, pásy se skládají z článků kombinujících kov a kaučuk. Postupné zesilování ochrany a instalace výkonnějších motorů zvedly hmotnost z původních 46 tun u T-90 až na 48 tun u nejmodernějších variant. I tak představuje „devadesátka“ v porovnání se západními typy lehkou váhu – kupříkladu poslední verze Leopardu 2A7 má 64,5 tun.