Obávané izraelské Super Shermany: Tanky M50 a M51 (1)

Historie amerických tanků Sherman v izraelských službách se začala psát krátce po vzniku Izraele. Země vstupovala v roce 1948 do války s koalicí arabských států prakticky bez obrněné techniky. Až teprve během bojů se podařilo dopravit první shermany.

Obrněnce z vrakoviště 

Jako zdroj zpočátku posloužila vrakoviště, na kterých po druhé světové válce končily tisíce obrněných vozidel. Takto byly získány první čtyři shermany (dle některých zdrojů ale mohlo jít až o šest strojů). Jejich stav odpovídal původu – šlo o nepojízdné vraky, často bez pásů, určené k sešrotování. Všechny navíc měly znehodnocené kanony, právě proto, aby se zabránilo jejich užití jinými ozbrojenými silami. Izraelci proto museli čtveřici tanků přezbrojit stařičkými polními děly Krupp model 1903.

Podobným způsobem se na přelomu let 1948 až 1949 podařilo dovézt z italských vrakovišť i přibližně 30 houfnicových tanků M4A3(105). Naprostá většina z nich ale měla neopravitelně znehodnocenou výzbroj. Tento problém se podařilo vyřešit nákupem zmíněných kanonů Krupp ze Švýcarska, kvůli zdlouhavé konverzi ale „Krupp shermany“ nestačily do války za nezávislost zasáhnout a po ní byly přezbrojeny původními kanony M3 ráže 75 mm.

Ty dorazily společně s další zásilkou shermanů z Filipín, kde byly rovněž zachráněny z vrakovišť. V první polovině 50. let tak Izrael disponoval pestrou směsicí shermanů různých verzí. V tom samém období také nakoupil pojízdné tanky z USA a Francie variant M4A2(76)W a M4A3(76)W s dlouhým 76mm kanonem. Vzhledem k velkému množství různých verzí je pochopitelné, že Izraelci vytvořili vlastní značení – jako M-1 označovali shermany s kanonem M1 ráže 76 mm s dlouhou hlavní, zatímco označení M-3 se užívalo pro stroje s původním 75mm kanonem. Houfnicové shermany nesly označení M-4. 

Francouzská pomoc 

V roce 1954 uzavřel Egypt dohodu se Sovětským svazem o dodávkách obrněné techniky. Do země měly být prodány střední tanky T-34/85, především však těžké IS-3. Oba stroje svou výzbrojí shermany překonávaly, a když se izraelská rozvědka o této dohodě dozvěděla, vyvstala nutnost přezbrojit shermany výkonnějšími zbraněmi. Jelikož židovský stát v té době ještě nedisponoval vlastními vývojovými kapacitami, obrátil se s žádostí o pomoc na Francii.

Země galského kohouta byla v důsledku egyptské podpory povstalců v Alžírsku Izraeli přátelsky nakloněna. V roce 1954 do Francie dorazila delegace vedená Šimonem Peresem a Moše Dajanem, které se podařilo vyjednat zásilky vojenského materiálu do Izraele včetně obrněné techniky – jednalo se o 140 shermanů a o více než dvě stě moderních lehkých tanků AMX-13 s výkyvnou věží a systémem automatického nabíjení. Izraelci tyto stroje vzhledem k nedostatku jiné obrněné techniky nakoupili, velení ale považovalo jejich pancéřování za příliš slabé pro frontové využití.

Oprávněnost této obavy se později potvrdila během šestidenní války, kdy AMX-13 utrpěly vážné ztráty. Izraelské obranné síly naopak zaujala výzbroj tanku AMX-13. Jeho 75mm kanon CN 75-50 s hlavní dlouhou 62 ráží dokázal protipancéřovou municí na vzdálenost 500 m probít až 140 mm silný pancíř. Tato zbraň byla inspirována německým 7,5cm KwK 42 L/70 užívaným na tanku Panther, který děla shermanů jednoznačně překonával. Izraelské velení proto rozhodlo spojit francouzský výkonný kanon s osvědčeným podvozkem shermanu, který byl navíc pancéřován výrazně lépe než AMX-13.

Zrod Super Shermanu

V roce 1955 proto byla do Francie zadána objednávka na přezbrojení shermanu kanonem CN 75-50. Francouzští technici jako základ pro ověřovací prototyp použili věž z tanku M4A1(76)W, do které umístili CN 75-50. Věž pro instalaci rozměrnější zbraně prodloužili a přidali nový štít děla velmi podobný štítu zmíněného pantheru. Aby vykompenzovali změnu těžiště danou delší hlavní zbraně, na záď věže umístili protizávaží.

Věž s novým kanonem následně putovala do Izraele, kde ji důkladně prozkoumali technici. Od března 1956 začaly být shermany přezbrojovány novým dělem. Vozidlo dostalo označení M50 a zároveň byl položen základ izraelskému tankovému průmyslu. V zahraničí se pro tyto tanky vžil název „Super Sherman“, tento název ale Izraelci používali pouze pro shermany se 76mm kanony.

Nové tanky ve službě 

Prvních padesát kusů M50 bylo postaveno na základě shermanů verze M4A4. Tuto poměrně málo početnou verzi původně poháněl nezvyklý benzinový třicetiválec Chrysler A57 Multibank s válci uspořádanými v šesti řadách okolo hnací hřídele. V izraelských službách však tento složitý a na údržbu náročný agregát nahradil osvědčený hvězdicový motor Continental R-975. Tanky M50 s tímto motorem se označovaly jako M50 Continental (lze se setkat i s označením M50 Mk.I) a disponovaly starším odpružením typu VVSS s vertikálními pružinami.

TIP: Izraelské tankové síly: Těžká technika na obranu vlastní existence

První M50 byl přidělen k rotě B 82. tankového praporu, který jej měl důkladně vyzkoušet v poli. V okamžiku vypuknutí sinajské války na podzim 1956 tvořily M50 výzbroj dvou rot 27. záložní tankové brigády. S ní se účastnily operace Kadeš, izraelského úderu majícího za cíl otevření Tiranského průlivu a zprůchodnění přístavu Ejlat. Přesné údaje o bojovém výkonu M50 se nedochovaly, podle všeho se ale tanky osvědčily. 

Pokračování v pátek 27. července