Novozélandské vodopády Fiordland: Upršený osmý div světa

Oblast Fiordland se rozprostírá v jihozápadním cípu novozélandského Jižního ostrova. Hustě zalesněná krajina obklopená strmými skalními štíty skrývá čtrnáct fjordů a řadu údolí, přičemž některá z nich jsou dosud neprobádaná. V tamních vodách žijí lachtani, tučňáci, ale i delfíni. Koruny stromů pak obývá opravdový unikát: papoušek kea zastupující jediný druh horských papoušků na světě. 

Úchvatná země nikoho 

Hojně navštěvovaná oblast je velmi málo osídlená a lidé tam trvale nežili ani v minulosti: I domorodí Maorové podnikali do míst pouze krátké lovecké a rybářské výpravy. Dnes se v regionu nacházejí jen dvě nevelká sídla – Manapouri a Te Anau. V prvním žije asi 230 lidí, ve druhém zhruba 1 900, ale v letních měsících mohou obě místa nabídnout nocleh dalším čtyřem tisícovkám turistů. 

Většinu území pokrývá národní park Fiordland – s rozlohou 12 500 km² největší na Novém Zélandu. Coby součást rezervace Te Wahipounamu se přitom dostal i na seznam UNESCO. 

Vzhůru na Milford Sound!

Návštěvníky nejčastěji přitahuje fjord Milford Sound, ležící asi 120 km od městečka Te Anau: Jako k jedinému se k němu totiž dostanete po silnici. Klikatá Milfordova cesta, lemovaná magickou scenérií Jižních Alp, vodopádů, jezer i skalních vrcholů, se pyšní pověstí mototrasy s nejkrásnější vyhlídkou na světě. 

Opravdový zlatý hřeb vás ovšem čeká až na jejím konci – a nejde o nic menšího než o „osmý div světa“. Alespoň tak se o fjordu Milford Sound, z jehož vod vystupuje i masivní útes Mitre Peak, vyjádřil autor příběhu o Mauglím Rudyard Kipling.

Vodopády tečou i vzhůru

Přestože se davy turistů ženou hlavně na výletní lodě, hezké výhledy na fjord nabízí i krátká procházka podél jeho břehů. Během plavby můžete pozorovat příkré skalní štíty, které vystupují z temně modré vody jako drápy prehistorického ještěra po celé délce fjordu, čítající patnáct kilometrů. S trochou štěstí spatříte lachtany polehávající na balvanech, tučňáky ťapkající po kamenitém břehu i delfíny dovádějící ve vlnách. 

Na fjordu Milford Sound prší průměrně 252 dní v roce, takže se kromě dvou stálých vodopádů nejspíš ocitnete mezi stovkami či tisíci dalších vodních kaskád. Většina z nich se objevuje pouze na pár dní po dešti, načež zase mizí. Unikátní scenérie pak nabízí ještě jednu zajímavost: Menší vodopády totiž kupodivu někdy nesměřují dolů, ale protože je rozfoukává silný vítr, „tečou“ vzhůru.

Dílo maorského poloboha 

Pokud jde o vznik fjordu, podle vědeckého vysvětlení zaplavila kdysi mořská voda údolí vyhloubené ledovcem. Maorská legenda však líčí mnohem dramatičtější události: V dávných dobách chtěl polobůh Tuterakiwhanoa pomocí sekyry vytvořit dokonalou krajinu. Začal na jihu Fiordlandu a svou techniku dovedl k dokonalosti právě u posledního, nejsevernějšího fjordu. Když ovšem krásu Milfordu spatřila vládkyně podsvětí Hinenuitepo, rozlítila se, protože lidé omámení pohledem na tamní nádheru přestávali pracovat. Bohyně pak ve zlosti zamořila celé místo hejny muchniček.

Její hněv přitom zřejmě trvá, protože nepříjemný hmyz řádí v rajské přírodě dodnes: Štípe s ještě větším nasazením než komáři a jeho bodnutí nesnesitelně svědí. Muchničky sice útočí v blízkosti vod po celém Zélandu, ale právě v okolí Milford Sound se jich šikují doslova celé armády. Jediná rada kromě použití repelentu zní – snažte se být neustále v pohybu. 

Po stopách Homerova tunelu 

Milfordova cesta z Te Anau k Milford Sound protíná téměř nedotčenou přírodu Fiordlandu teprve od roku 1953. Tehdy dělníci dokončili 1,2 kilometru dlouhý Homerův tunel – nejvýš položený bod trasy. Už v roce 1935 ho začala budovat houževnatá pětice mužů pouze s krumpáči a trakaři. Žili přitom v nehostinných podmínkách jen ve stanech v horském průsmyku, kam polovinu roku stěží dopadaly sluneční paprsky. Skupina se sice později rozrostla asi na čtyřicet lidí, nejméně tři z nich však zavalila lavina. Stavbu nejdřív přerušila druhá světová válka a v roce 1945 další silná lavina. Dnes projede Homerovým tunelem půl milionu turistů ročně. 

Jednosměrný provoz řídí semafory, ale navzdory dvěma jízdním pruhům se tam dva autobusy vedle sebe nevejdou. Hlavní atrakci tunelu však nepředstavuje nejvýš nainstalovaná světelná signalizace na světě, ale papoušci kea (viz Zvídaví horští klauni). A až vás zájem opeřenců omrzí, můžete se vydat prozkoumat krátkou ledovou chodbu po levé straně tunelu. 

Krajina vlčích bobů

Milfordovu cestu lemuje několik kempů, kde můžete přespat ve vlastním stanu či v autě. V létě navíc poblíž většiny z nich rozkvétají pestré vlčí boby, jež září do daleka sytě fialovou nebo růžovou barvou. Největší taková „zahrada“ zkrášluje kemp Cascade Creek. 

K dalším přírodním krásám podél uvedené trasy patří hory, jež se zrcadlí na hladině Mirror Lakes, či skalní rokle formovaná zurčícím potokem Chas. Výlet na Key Summit pak nabízí úchvatnou vyhlídku na údolí z vrcholku porostlého alpskou vegetací, můžete se však vydat i na výšlap k jezeru Marian nebo na túru ke Gertrudině sedlu, skýtající neuvěřitelná panoramata. 

Pro milovníky treků 

Městečku Te Anau se přezdívá „Walking Capital of the World“ čili „světová metropole pěších turistů a trampů“. Právě odtud totiž můžete vyrazit na tři z devíti vyhlášených zélandských treků, tzv. Great Walks. Nejproslulejší z nich, Milford Track, je prý nejkrásnější túrou světa – což naneštěstí znamená, že pokud si v sezoně (od konce října do začátku května) nezarezervujete nocleh v chatách s půlročním předstihem, budete mít smůlu. Kempovat totiž na trase rozvržené do čtyř dnů nelze.

Mezi méně známé, ale přesto velmi zajímavé pochody patří Kepler Track a Routeburn Track. Také v tomto případě si přespání zarezervujte, stačí však jen několik dní předem. Pohorky přitom můžete směle nazout, i když vám na nocleh nezbývá čas – i při jednodenních výšlapech lze totiž spatřit to nejlepší. 

Za nádhernými panoramaty 

Na treku Routeburn vás čekají členité Routeburnské vodopády či Harrisovo jezero, ležící částečně v malebném údolí. Druhý konec trasy se nachází v místě zvaném The Divide na Milfordově cestě, nedaleko vrcholku Key Summit, s řadou neskutečných panoramatických výhledů na okolní pohoří. 

TIP: Novozélandský Napier: Město, kde se zastavil čas

Kepler Track začíná pouhé dva kilometry od centra Te Anau a krátkou variantu k Mount Luxmore lze podniknout během jediného slunečného dne. Nejzajímavější část vede po hřebenech hor, nabízí úžasné pohledy do krajiny – a ve vyšších polohách vám budou opět dělat společnost papoušci kea.