Nový Zéland: Život na bílém oblaku
Na svázanost s bývalou koloniální říší jednoznačně upozorňuje zmenšená vlajka Británie. V pravé části je vyznačeno souhvězdí Jižního kříže
Nový Zéland je výrazný svojí geografickou odloučeností, která vývoj této části světa velmi zásadně ovlivňuje. Během dlouhé prehistorické izolace se tady vyvinulo množství rostlinných i zvířecích druhů, které nejsou k vidění nikde jinde. Není divu, vždyť stát se rozkládá 2 000 kilometrů jihovýchodně od Austrálie a nejbližšími severními sousedy jsou Nová Kaledonie, Fidži a Tonga.
Z vrcholu na dno a zpět
Po 2. světové válce se obyvatelům Zélandu nedařilo špatně. Příčinou byla úzká ekonomická vazba na Velkou Británii, která odebírala velkou část zboží, jež bylo na ostrovech vyprodukováno. To ale skončilo v roce 1973, kdy se Británie stala členem Evropského společenství a orientovala se na bližší trhy. Dalším úderem byla ropná krize v 70. letech 20. století a Nový Zéland, který měl do té doby vyšší životní úroveň než Austrálie a státy západní Evropy, se začal ekonomicky propadat. V roce 1982 byla zdejší životní úroveň hodnocena jako nejnižší ze všech rozvinutých světových ekonomik.
Reformy v 80. letech minulého století ze země udělaly liberální ekonomiku, která je na indexu ekonomické svobody hodnocena jako pátá na světě. To se výrazně projevilo i na životní úrovni, která se na nejrůznějších žebříčcích hodnotících toto kritérium umisťuje v posledních pěti letech na 1. až 20. místě.
Populace tichomořských Evropanů
Novozélandská vláda si je dobře vědoma potenciálu své země, která je tři a půl krát větší než naše republika a přitom živí jen něco přes čtyři miliony lidí. Proto je Nový Zéland stále otevřen přistěhovalcům a politici usilují o to, aby populace každoročně o 1 % rostla. Téměř čtvrtina obyvatel se narodila mimo území státu a pro roky 2008 a 2009 byl stanoven limit 45 000 přistěhovalců. V současnosti mezi nově příchozími převažují lidé z Británie, Irska, Číny, Koreje a dalších asijských zemí.
Celkově má téměř 70 % Novozélanďanů evropské předky a potomci původních maorských obyvatel netvoří ani desetinu populace. Po 2. světové válce byli tito lidé většinou nespokojeni s tím, jak se k nim vláda chová a v roce 1975 se maorské hnutí dokonce muselo kvůli svým právům odvolávat na původní smlouvu s Británií z roku 1840. Dá se však říct, že dnes je už mnohé vyjasněno a maorská kultura a obyvatelé jsou respektovanou součástí Nového Zélandu.
Sexuální průkopnictví
V roce 2003 se novozélandská vláda odhodlala k odvážnému kroku a dekriminalizovala obchod se sexem. Chtěla tak zpřehlednit situaci a umožnit spravedlivější a bezpečnější podmínky těm, kdo jsou do sexuálního průmyslu zapojeni. Zdá se, že tento odvážný experiment slaví úspěch. Časopis The Economist označil novozélandský sexuální trh za „nejférovější“ na světě. Umožňuje totiž prostitutkám provozovat svoji živnost víceméně svobodně doma, ve veřejných domech nebo na ulici. Systém chrání ženy před násilím a zamezuje obtěžování ze strany majitelů vykřičených domů. Podle dostupných údajů také ve zdejším sexuálním průmyslu pracuje mimořádně nízké procento dívek mladších než 18 let. Analýza ovšem zmiňuje, že systém by jen stěží fungoval nebýt stejného specifika, které z Nového Zélandu učinilo domov velkého množství endemických druhů – izolovanosti státu, která je velkou překážkou obchodu s bílým masem i s drogami.
Ponořená Zélandie
Nový Zéland leží v jihozápadní části Tichého oceánu. Tvoří ho dva velké ostrovy – Severní a Jižní – a další menší ostrůvky. Nejbližší sousední stát je asi 2000 km vzdálená Austrálie. Nový Zéland není součástí australského kontinentu, protože se nenachází na jeho kontinentálním šelfu; ale je částí ponořeného kontinentu Zélandie.
Stručné dějiny
Nový Zéland byl z hlediska historie lidstva osídlen teprve nedávno. Prvními usedlíky byli východní Polynésané, kteří se na ostrovy zřejmě dostali v několika migračních vlnách zhruba v letech 500 až 1000 našeho letopočtu. Během následujících století se zde vyvinula výrazná kultura, které se dnes říká maorská.
Prvním Evropanem, který přistál u břehů Nového Zélandu, byl v roce 1642 holandský mořeplavec Abel Janszoon Tasman se svou posádkou. Vzhledem k nepřátelskému přijetí domorodců se na ostrovy dlouho nikdo neodvážil až do příjezdu výpravy legendárního mořeplavce Jamese Cooka v roce 1769. Cook zmapoval prakticky celé pobřeží a po něm začalo na Zéland jezdit množství evropských a severoamerických velrybářů a obchodníků. Obchodovali s evropským jídlem, kovovými nástroji a zbraněmi, které vyměňovali za maorské dřevo, artefakty a vodu. Od začátku 19. století se zde začali usazovat misionáři, kteří postupně obraceli Maory na křesťanskou víru.
V roce 1840 předložila britská vláda Maorům návrh dnes známý jako Smlouva z Waitangi. Maoři v ní postoupili Británii suverenitu a získali garance na vlastnictví půdy a práva a privilegia občanů Británie. Smlouva je považována za zakládající listinu novozélandského národa. Od roku 1841 se Nový Zéland stal samostatnou kolonií. V 60. letech 19. století se mezi Maory a přistěhovalci odehrály války o půdu, které skončily konfiskací maorského vlastnictví. V roce 1854 poprvé zasedl k jednání zdejší parlament. Z Britské kolonie Nový Zéland se roku 1907 stalo samostatné dominium, které Británii podporovalo v obou světových válkách. Po 2. světové válce, v roce 1947, se Nový Zéland stal plně nezávislým státem, i když britská vláda už dávno předtím přestala uplatňovat svůj vliv na zdejší dění.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 4 327 944 (odhad z července 2012)
Průměrná doba dožití: 80,71 let
Prům. počet dětí: 2,07 na jednu ženu
Kojenecká úmrtnost: 4,72 z 1 000 živě narozených
Věková struktura: 20,2 % děti do 14 let, 66,2 % obyv. ve věku 15 až 64 let, 13,6 % obyv. starších než 65 let
Etnické složení: 56,8 % přistěhovalci evropského původu, 13,5 % ostatní, 9,7 % smíšené etnikum, 8 % Asiaté, 7,4 % Maoři, 4,6 % přistěhovalci z Oceánie
Úřední jazyk: angličtina a maorština
Náboženství: 32,2 % bez vyznání, 13,8 % anglikánská církev, 13,8 % presbyteriáni, 12,6 % římští katolíci, neurčeno 9,9 %, 3 % metodisté, ostatní 2,2 %, 1,7 % letniční církve
Nezaměstnanost: 16,6 %
Gramotnost: 99 %
Politika
Typ vlády: Parlamentní monarchie, v jejímž čele stojí anglická královna Alžběta II. Královna je zastoupená generálním guvernérem a její politická moc je čistě symbolická
Nezávislost: od 26. září 1907 (dříve britská kolonie)
Hlava státu: premiér John Key, vicepremiér William English (oba od 19. listopadu 2008)
Vláda a volby: vláda je navrhována generálním guvernérem na doporučení premiéra; královna jmenuje generálního guvernéra, který po legislativních volbách obvykle zvolí premiérem šéfa vítězné politické strany
Ekonomika
Za posledních 20 let se zemědělsky orientovaná ekonomika Nového Zélandu stala globálně konkurenceschopnou s větším zaměřením na průmysl. HDP na hlavu stoupalo až do roku 2008 devět let za sebou.
HDP na hlavu: 28 000 USD (odhad z roku 2011)
Měna: novozélandský dolar (NZD); 1 USD = 1,26 NZD
Vývoz: mléčné výrobky, maso, dřevo a dřevěné výrobky, ryby, stroje
Dovoz: stroje a nástroje, automobily a letadla, nafta, elektronika, textil, plasty
Geografie
Rozloha: 267 710 km2, asi 3,5 násobek rozlohy ČR
Délka pobřeží: 15 134 km
Podnebí: Roční období jsou v porovnání s počasím v Evropě „prohozená“, tzn. například zima je v měsících červen–srpen. Na území státu jsou velké klimatické rozdíly – zatímco nejsevernější část ostrovů má v létě subtropické počasí, výše položená místa jižního ostrova zažívají v zimě teploty hluboko pod bodem mrazu. Převažuje mírné klima, ale počasí se dokáže velmi prudce měnit.
Teploty: Roční průměrná maxima/minima (° C): Auckland – 24/9; Rotorua – 24/4; Wellington – 20/6; Christchurch – 22/3; Queenstown – 22/1
Srážky: Průměrné srážky se pohybují mezi 640 a 1 500 milimetry ročně a déšť je rovnoměrně rozdělen mezi všechny měsíce roku. Počet deštivých dní v roce v různých městech: Auckland – 46; Rotorua – 42; Wellington – 41; Christchurch – 28; Queenstown – 32
Nejnižší a nejvyšší bod: Tichý oceán 0 m / Mount Cook 3 754 m
-
Zdroj fotografiíWikipedie, Shutterstock