Německá okupace Normanských ostrovů: Hitlerův kousek Británie

Hlavní trvale osídlené Normanské ostrovy (anglicky Channel islands), pojmenované Jersey (118 km²), Guernsey (78 km²), Alderney (8 km²) a Sark (5 km²) v historii rozhodně nepředstavovaly bezvýznamné území zapomenuté kdesi ve vlnách. Naopak hrály důležitou úlohu v šarvátkách anglické a francouzské šlechty. Ve zdejších zátokách operovaly pirátské škunery a boháči sem utíkali před revolučními bouřemi.

Svastika místo Union Jacka

Ve dvacátém století zdejší klima lákalo už zejména turisty a movité rentiéry na odpočinku. Nicméně od roku 1461 až do druhé světové války nevstoupila na půdu těchto závislých území britské koruny (stejný správní status má ještě ostrov Man v Irském moři) noha cizího okupanta. Teprve 30. června 1940 zmizela ze stožárů vlajka Spojeného království a v divokém větru z Atlantiku začala vlát nová, bílo-rudá vlajka se svastikou uprostřed. Šestnáct dní předtím padla Paříž a za další týden země galského kohouta podepsala potupnou kapitulaci.

Německá vojska se rozmístila po celém francouzském pobřeží a britská vláda ve spolupráci s lokální administrativou narychlo provedla evakuaci všech vojenských jednotek a zhruba třetiny z 92 000 obyvatel. Nejsevernější Alderney například zcela osiřel, když všech patnáct set místních nastoupilo na přepravní loď směřující do bezpečí.

Adolf Hitler v opojení z drtivého tažení západní Evropou nařídil připravit plán obsazení Velké Británie, byť si byl vědom nutnosti ovládnutí vzdušného prostoru před jakýmikoliv námořními a pozemními operacemi. Zahájení Operace Lvoun (Unternehmen Seelöwe) se ovšem mnohokrát posunulo, až bylo odloženo na neurčito a vůdce upnul svou pozornost k východu. Normanské ostrovy tak pro Berlín zůstaly jedinou kořistí, kterou se podařilo Londýnu uzmout.

Nenápadný zábor

Ostrovy samy o sobě byly jen stěží ubranitelné. Letka bombardérů Heinkel He 111 podnikla 28. června 1940 nálet na Guernsey a Jersey, při němž zahynulo 44 lidí. O dva dny později přistály první stroje Luftwaffe na nedávno otevřeném letišti na Guernsey. Kapitána von Obernitze oficiálně přivítal velitel policie inspektor Schulpherem, který mu sdělil, že ostrov je neozbrojen a připraven na podmínky říšské správy. Tím momentem oficiálně začala německá okupace. Zároveň se rozběhla operace Zelený šíp (Unternehmen Grüne Pfeil) s cílem obsazení zbylých ostrovů.

Ke splnění mise stačilo pouhých šest praporů. Jersey kapituloval 1. července, Aldersney 2. července a nejmenší Sark 4. července. Příchod okupační moci na poslední jmenovaný ostrov lze zařadit do kategorie kuriózních. Sark byl historickým lénem feudálního rodu Collingsů. Jeho dědička, Sibyl Collingsová-Hathawayová s titulem Paní ze Sarku, uvítala příchozích deset německých vojáků na přístavním molu a pozvala je do své rezidence na čaj. Po celých pět let s nimi zdvořile jednala jak s hosty. Pohostinnost se postarší lady beztak nevyplatila, neboť jejího manžela Němci odvlekli do koncentračního tábora.

Okupace ostrovů proběhla hladce, nedošlo k žádným násilným excesům a jednotky Wehrmachtu se chovaly veskrze slušně. Důstojníci zabrali vyhlášené hotely v největších městech St. Helier a St. Peter´s Port, mužstvo se nastěhovalo do opuštěných britských pevností a kasáren. Německá vojenská správa narychlo vydala jedenáctibodový rozkaz pro obyvatele. Vyhlašoval zákaz vycházení po jedenácté hodině večer, zákaz požívání alkoholu na veřejnosti a prodeje pohonných hmot pro civilní účely. Všechna vozidla na ostrovech byla ostatně zanedlouho zkonfiskována, stejně jako velká část úrody farmářů a úlovků rybářů.

Němci zvyšují porodnost

Každý, kdo se pokusil vlastními silami uprchnout po moři do Británie, měl být na místě zastřelen nebo uvězněn. Od počátku se formovalo nepatrné hnutí odporu, tvořené hrstkou komunistických buněk a pobouřenou mládeží. Izolované akce spočívaly v šíření letáků, ukrývání židovských sousedů, krádežích zbraní a střeliva z německých skladů, ničení poštovních zásilek pro okupační vojáky či malování symbolů hákového kříže na domy ostrovanů, kteří dle názoru odboje kolaborovali. Němci na tuto kampaň reagovali po svém. Nechali takto namátkově označit stovky budov. Projevy vzdoru ovšem měly natolik limitovaný rozsah, že na ostrovech ani nevznikly úřadovny gestapa a represivní aparát byl ve srovnání s Francií minimální.

V nadcházejících letech se soužití komplikovalo a do konce války si na 4 000 lidí vyslechlo rozsudky za prohřešky proti německým zákonům, především za napomáhání uprchlým vězňům. Na druhou stranu nelze opomenout fakt, že němečtí vojáci udržovali družné kontakty s místními dámami a přičinili se o zvýšení porodnosti na ostrovech o 800 dětí. Civilní obyvatelstvo však vadilo opevňovacím plánům, a tak z Berlína přišel v září 1941 rozkaz deportovat přes dvě tisícovky ostrovanů do pracovních táborů Biberbach a Laufen v Bavorsku. Šlo především o ty, kteří se narodili v Británii.