Nejlepší dělo Jeho Veličenstva (2): Britský kanon Ordnance QF 25-pdr

Britská „pětadvacítka“ našla využití jako protitanková zbraň, přestože zpočátku neexistovaly průbojné střely. Muselo se proto spoléhat na výbušnou sílu tříštivo-trhavých granátů. Spektrum střeliva ale vyžadovalo i široký rozsah úsťových rychlostí, což koneckonců vedlo k rozhodnutí používat u „pětadvacítky“ dělenou munici.

Předchozí část: Nejlepší dělo Jeho Veličenstva (1): Britský kanon Ordnance QF 25-pdr

Standardní nábojnice obsahovala tři prachové kartuše a vojáci si mohli vybrat, zda použijí jednu, dvě nebo všechny tři. Druhý typ nábojnice, jemuž se říkalo Super, obsahoval jen jednu silnou náplň a po zavedení protipancéřové střely se dodával také třetí typ nazývaný Super plus. Roku 1944 vznikla „střední“ nábojnice se dvěma kartušemi (a opět se dala použít jedna nebo obě), takže ve výsledku bylo k dispozici celkově sedm různých úsťových rychlostí, a to v rozsahu od 198 do 532 m/s.

Vrchol vývoje

Příchod protipancéřových střel a silnějších náplní si roku 1942 vynutil montáž úsťových brzd, což vlastně dokončilo evoluci této podařené zbraně na úroveň skutečně víceúčelového polního děla. To zákonitě ještě podpořilo již tak výbornou pověst „pětadvacítky“, která se už v té době mohla chlubit spoustou úspěchů především na severoafrické frontě.

Vedle několika výrobních závodů ve Velké Británii se do sériových dodávek zapojily i továrny v Kanadě a Austrálii, což umožnilo předat armádám zemí Commonwealthu a dalším státům kolem 13 000 kusů. Kromě základní verze vznikla též jiná provedení.

Pro výsadkáře i do džungle

Dělo Mark II na užší lafetě se vyrábělo zejména pro výsadkové jednotky, zatímco lafeta Mark III nabídla rozevírací ramena a větší rozsah náměru, což přišlo vhod zvláště horským jednotkám. Pro akce australské armády v džungli se vyrábělo dělo zvané „Ordnance, Quick Fire, 25-pdr Short Mark I“, jemuž se přezdívalo „Baby 25-pdr“, protože bylo o více než metr kratší (hlaveň měřila jen 1,3 m) a o zhruba 300 kg lehčí. Největší slávu si však „pětadvacítky“ vydobyly jako výzbroj dělostřeleckých pluků britské armády, jež získávaly po 24 kusech.

TIP: Těžké houfnice na východní frontě: Sovětská ML-20 vs. německá sFH 18

Každá britská pěší divize obsahovala tři takové pluky, zatímco divize obrněná zahrnovala dva. K dopravě děl sloužily různé pásové a kolové tahače, mezi nimiž byl jistě nejpoužívanější Morris Commercial C8 FAT, známý i pod přezdívkou Quad. 25liberní děla používali také českoslovenští vojáci v britské armádě. „Pětadvacítky“ vydržely ve službě v první linii až do 60. let, kdy je nahradily 105mm kanony, avšak britská armáda vyřadila svůj poslední kus až roku 1992. Ve výzbroji několika zemí figurují tato výtečná děla ještě dnes, jak potvrdilo nasazení v rukou Kurdů proti Islámskému státu.