Naši kanonýři: Rakousko-uherští důstojníci na společném snímku v Bruselu

V srpnu 1914 Němci požádali Vídeň o vyslání několika 30,5cm moždířů, které by vilémovské armádě pomohly „rozlousknout“ belgické pevnosti. Habsburští generálové nehodlali svého spojence zklamat, a tak na západní frontu už 12. srpna dorazily hned čtyři baterie obávané zbraně. Organizačně se dělily na půlprapor Görz-Wippach (7. a 8. baterie) a půlprapor Krakov (3. a 4. baterie).

Namur na mušce

Dělostřelci se ve dnech 21.–24. srpna podíleli na obléhání a dobytí pevností v Namuru a pak se jejich cesty rozdělily. Půlprapor Krakov zamířil na jih a císařští kanonýři dále rozsévali zkázu v Givetu či na řece Máze. Zimu pak strávili na obsazeném území, kde jim osobně poděkoval císař Vilém, než se v květnu 1915 vrátili domů.

TIP: Společně proti zákopům: Jak fungovala spolupráce zbraní za první světové války

Půlprapor Görz-Wippach se po devastaci Namuru podílel na obsazení Maubegue, odkud přes Brusel dorazil na dostřel antverpských pevností. Stovky 30,5cm granátů proměnily většinu z nich v sutiny a město 9. října kapitulovalo. Baterie se následně rozdělily a podporovaly německé jednotky u Yper a Nieuportu. Po příchodu roku 1915 habsburští dělostřelci západní frontu opustili.

Fotečka pouhá, pro rodinu

Snímek pochází z hlavního města Belgie Bruselu, v němž se rakousko-uherští dělostřelci zastavili cestou k Antverpám. V pozadí je vidět rozložený 30,5cm moždíř a v popředí pózují důstojníci. Ve voze sedí velitel obou půlbaterií plukovník Albert Langer (čtvrtý zprava), zatímco 7. a 8. baterii velel kapitán Heinrich von Ghelleri, jenž se pravděpodobně nachází také na fotografii. Jeho bezpečná identifikace však není možná, protože se nedochoval jeho portrét a jasně nejsou vidět ani límcové výložky všech mužů.