Nájezd na Bruneval: Britská speciální operace Biting (3)

Na konci února 1942 vyrazilo asi 120 parašutistů nad území okupované Francie. Zhruba polovina výsadkářů skupiny „Nelson“, pod velením poručíka Charterise, ale skončila mimo vymezenou oblast seskoku.

Zbylé skupiny mezitím vyrazily plnit zadané úkoly. Frostovi muži dobyli bez problémů vilu, když zastřelili jediného Němce, který opětoval palbu z okna, zatímco „Jellicoe“ obsadil radar i přilehlou chatrč obsluhy poté, co výsadkáři zlomili sporadický odpor pětice příslušníku Luftwaffe. Většinu nepřátel pobili, když ale poručík Young nahlédl přes okraj nedalekého útesu, uviděl německého vojáka visícího dolů.

Celou situaci popsal s typickým britským humorem: „Dosud jsem neviděl nic vtipnějšího než toho Němce, jak se snaží vyškrábat přes okraj útesu se zvednutýma rukama.“ Jakmile Youngovi muži zabezpečili Würzburg, přišel na řadu Cox a ženisté. Zpočátku jim nešlo odmontovat klíčové součástky pomocí šroubováků. S každou další minutou navíc sílila palba od severu, kde se mezitím vzpamatovali Němci a stále dotěrněji tlačili na parašutisty. Cox později suše poznamenal, že jejich ochránci byli „trošku netrpěliví“, a tak se rozhodl použít kladiva a páčidla, s jejichž pomocí se podařilo klíčové díly radaru „odmontovat“. 

Záchrana z nečekaného směru 

Tou dobou většina skupin svůj úkol splnila – vila i radar byly pevně v rukou parašutistů, zatímco „Drake“ a „Rodney“ držely Němce v uctivé vzdálenosti. Zásadní problém však vyvstal před pláží, kde nepřátelská palba z opevněných pozic přibila Rosse a jeho muže k zemi, takže ústupovou cestu prozatím kontroloval protivník. Výsadkářům se od severu nedařilo zlomit odpor nepřítele, ale situace se měla rychle změnit.

Když dorazili Charteris a jeho muži k jižnímu okraji Brunevalu, opustili cestu a postupovali mezi domy směrem k pláži. Několikrát spatřili nepřítele a jeden německý voják se dokonce přidal ve zmatku k jejich skupince v domnění, že se jedná o jednotku Wehrmachtu. Vše v tichosti a rychle vyřešil výsadkářský nůž. Během pár minut přišly ke slovu také steny a karabiny, když Charterisovi muži z týlu napadli Němce zle tísnící Rossovu skupinu.

To se ukázalo jako klíčové pro konečné zlomení odporu na pláži a cesta k moři byla konečně volná. Tou dobou také Frost rozkázal zbylým mužům, aby se pomalu začali stahovat. Cox s ženisty naložili ukořistěné součástky na skládací vozíky a vyrazili na pláž – ale nedošli daleko. Z nedalekého bunkru znenadání zaštěkal kulomet a nadporučík Strachan se skácel k zemi s průstřelem břicha. Nepřátelského kulometčíka se naštěstí brzy podařilo zlikvidovat a skupina mohla pokračovat dál. 

Lodě neodpovídají 

Radisté se zatím nedokázali spojit s výsadkovými čluny, které je měly vyzvednout. Major si velice dobře uvědomoval, že pokud se nepodaří navázat spojení s námořníky, celá akce skončí fiaskem. Výsadkáři se zatím spořádaně stahovali k moři a drželi dorážející Němce v uctivé vzdálenosti. Britové se sice mohli opevnit na pláži a doufat, že se podaří čluny kontaktovat, jakmile ale nepřítel přitáhne těžké zbraně nebo minomety, parašutistům nezbude než kapitulovat.

Zoufalou situaci popsal Frost po válce: „Nyní byl čas na inventuru. Dosud se nám podařilo splnit všechny cíle a utrpěli jsme jen malé ztráty. Zhruba jsme věděli, kde se kdo nachází. Nepříteli jsme pěkně naložili a zatím se nezmohl na žádné efektivní protiopatření. Bylo zhruba čtvrt na tři ráno. Vše, co jsme teď chtěli, bylo námořnictvo.“

Mezitím dorazili i paragáni ze skupiny „Rodney“, jejíž velitel hlásil, že východně a jihovýchodně od Brunevalu spatřili světla. Všem bylo jasné, že se Němcům blíží posily, a tak Frost v zoufalé situaci nařídil dvěma mužům vypálit z každého konce pláže světlici. O pár minut později radista nadšeně hlásil, že se mu podařilo navázat kontakt s jedním ze člunů, které se mezitím nacházely mimo dosah rádia a vyrazily k pláži, jakmile jejich posádky spatřily světlice. 

Rychle domů 

Na pláž jeden po druhém přistálo celkem šest člunů, na něž výsadkáři jako první naložili Coxe a cenný lup. Z palub plavidel mezitím příslušníci commandos kropili pobřeží ze svých brenů, ale iniciativní speciálové zatím ohrožovali více Frostovy vojáky než nepřítele, jenž zatím nebyl v dohledu. První člun se součástkami a raněnými výsadkáři během několika minut vyplul zpět na moře a zbylí parašutisté mezitím dokončovali evakuaci. Jakmile se všichni nalodili, přišly ke slovu opět zbraně commandos a pětice lodí rychle opustila prostor.

Právě včas, protože tou dobou vyrazil z Brunevalu početný oddíl Němců ve snaze zabránit parašutistům v ústupu. Dál od pobřeží si výsadkáři přestoupili na větší lodě, kde se jim dostalo více pohodlí a mohli se zahřát čajem. Tou dobou už uháněl k Anglii také napřed rychlý člun s radarovými součástkami na palubě. Když na obzoru vyšlo slunce, objevily se vyčerpaným mužům nad hlavami také spitfiry, které celé uskupení doprovodily až do Portsmouthu.

Tam se Frostovým vojákům dostalo vřelého přivítání. Radost z úspěšné akce kalila smrt dvou výsadkářů, dalších osm se vrátilo se zraněním, ale šestice parašutistů skončila v německém zajetí. Mezi nimi také dva radisté, kteří byli v kontaktu s vyloďovacími čluny v momentu, kdy odplouvaly z pláže. Britové odhadovali, že nepřítel přišel o 40 padlých, ale Berlín později přiznal pouze dva mrtvé, několik raněných a tři zajaté. Mezi nimi se nacházel také radarový operátor, jenž vypovídal více než ochotně. 

Bolestivé kousnutí 

Odvážný nájezd skončil jasným vítězstvím Frostových mužů. Majorovi nakonec osobně pogratuloval sám Winston Churchill, jenž si se zájmem vyslechl podrobnosti z akce. Úspěchu se okamžitě chopila propaganda a o operaci si brzy mohli přečíst na titulních stránkách novin i civilisté. Novinky měly pozitivní dopad na morálku Britů, protože vláda operaci Biting prezentovala jako první útok na „pevnost Evropu“ po dlouhém období v defenzivě. V první řadě však měla operace velký vliv na leteckou válku.

Poznatky získané prozkoumáním radaru Würzburg britské vědce utvrdily v tom, jaká opatření je potřeba zavést k ochraně bombardovacích svazů. Jedním z nich se pak například staly proužky hliníku, které letouny vypouštěly ve velkých množstvích a které odrážely paprsky německých radarů. Ty pak byly kvůli zahlcení obrovským množstvím impulsů téměř k ničemu.

TIP: Královi slídilové ve skále: Tajná britská operace Tracer 

Britští parašutisté koncem zimy 1942 jasně ukázali vlastnímu národu, ale především nepříteli, že se s nimi musí počítat. Velitelství kombinovaných operací nájezd povzbudil k tomu, aby začalo plánovat další podobné akce. A jedno uznání přišlo několik desítek let po válce také ze zcela nečekané strany. Počátkem 70. let je vyslovil generál Kurt Student, když prohlásil: „Byl to skvělý plán, jenž oceňuji především jako tvůrce německých výsadkových jednotek. Jeho úspěšné provedení majorem Frostem způsobilo velký šok v Hitlerově hlavním stanu.“