Nad pouští i džunglí: Sovětská stíhačka Mikojan–Gurevič MiG-17 (4)

Vývoj letecké techniky od 50. let postupoval mimořádným tempem a nově zaváděné typy brzy dosáhly dvojnásobku rychlosti zvuku, zvyšovala se role elektroniky a samonaváděcích řízených střel odpalovaných na velké vzdálenosti. Sedmnáctka jako stíhačka tak rychle zastarávala. Ukázalo se však, že postačuje k bitevním útokům pumami, neřízenými raketami a kanony.

Na dva závěsy pod křídly šly zavěšovat pumy s různým účinkem o váze 50–250 kg. Ke ztečím proti plošným cílům se pak po užívaly raketnice UB-16 se 16 neřízenými střelami ráže 57 mm. Výroba sedmnáctek v Sovětském svazu sice skončila už roku 1958, starší stroje se však na bitevníky upravovaly dál, a to nejen v zemi svého vzniku. Největšího nasazení v této roli se dočkaly v arabsko-izraelských válkách. Na jaře roku 1967 disponovaly vzdušné síly Egypta, Sýrie, Jordánska, Libanonu a Iráku přibližně 800 letouny, z čehož přibližně čtvrtinu tvořily MiG-17. Egypt velení nad nimi dokonce svěřil přímo pozemním armádám, nad nimiž měly operovat.

Masakr na zemi

Dne 5. června 1967 odstartovalo 186 izraelských stíhacích bombardérů a bitevníků s cílem udeřit na nepřátelská letiště. Podařilo se jim Egypťany dokonale zaskočit a na zemi shořely desítky jejich strojů. Kolem 9.00 zaútočila další vlna 164 letadel s Davidovou hvězdou na trupu znovu proti cílům v Egyptě. Kromě základen, atakovaných při první vlně náletů, napadly i vzdálenější Násirovy základny.

Od 13.00 útočila třetí vlna hlavně na egyptské radarové stanice a systémy protiletadlové ochrany, část těchto strojů původně určených na akce v Egyptě však velení poslalo na cíle v Sýrii a Jordánsku. Většina zdrojů se shoduje v tom, že se Izraelcům ten den podařilo zničit na 400 letadel Egypta, Sýrie, Jordánska a Iráku. Celkem tak údajně vyřadili z provozu až 80 % vzdušných sil uvedených států.

Bitevníky v akci

Arabští piloti MiGů-17 se ale rozhodně nevzdávali a pokoušeli se napadáním nepřátelských automobilních a obrněných formací ulehčit vlastním pozemním útvarům. Třetího dne války dva roje egyptských sedmnáctek útočily na izraelskou tankovou kolonu u letiště Bir Gifgafa, když je napadly Dassault Mystère IV.

Egypťané se přestali zajímat o cíle na zemi a v následném boji bez vlastních ztrát sestřelili jednoho vzdušného soupeře. Hůře už pro Násirovy piloty dopadl boj nedaleko Ismáílíje. Na sedmnáctky ostřelující nepřátelskou kolonu nalétly nadzvukové Mirage III a vzápětí šly k zemi tři MiG-17. Za pár dní válka skončila izraelským vítězstvím.

Nad Sinaj a Golany

Za několik let však šly sedmnáctky ve stejné oblasti hromadně do útoku znovu. Šestého října 1973 koalice Egypta, Sýrie a dalších arabských zemí zahájila během nejvýznamnějšího židovského svátku Jom kipur překvapivý útok na Izrael u Suezského průplavu a na Golanských výšinách. Egyptská vojska překročila Suez a vstoupila na Sinajský poloostrov. Sedmnáctky atakovaly izraelské pozemní cíle a značně tak přispěly k počátečnímu arabskému postupu. Ukázaly se dokonce jako účinnější než sice rychlejší, ale rozměrné a neohrabané stíhací bombardéry Suchoj Su-7. Urputné boje trvaly do 24. října, Izrael ale i tentokrát zvítězil.

TIP: Sedmdesát let v boji proti přesile: Taktika izraelských stíhačů

Sedmnáctky se účastnily ještě mnoha menších lokálních konfliktů – v některých případech na obou stranách, jako v případě etiopsko-somálské války či dalších střetů v Africe. Nejdéle sloužily patrně v Pákistánu, kde jejich čínské verze létaly v období 1975–2012. Výsledky z tak různorodých bojišť dokazují, že i v případě MiG-17 se Sovětům podařilo vytvořit konstrukci spadající do kategorie techniky s ne tak náročnou obsluhou, se solidní životností v rozmanitých podmínkách a s širší paletou využití.