Na návštěvě u tučňáků: Neobydlený tasmánský ostrov je učebnicí geologie

Ostrov Macquarie leží v jihozápadním Pacifiku a spadá pod australský stát Tasmánie. Jeho rozloha dosahuje 128 km², ale celková  plocha zapsaná od roku 1997 na seznamu UNESCO čítá 5 573 km² – zahrnuje totiž i menší ostrůvky a okolní vody. 

Jediné místní obyvatele představují výzkumníci ze stálé základny Australské vládní antarktické divize, jejichž počet se pohybuje mezi dvaceti a čtyřiceti. Macquarie je totiž jediným místem na Zemi, kde aktivní horniny ze zemského pláště ční nad hladinu. Nabízí tak výjimečnou možnost podrobně studovat, jakým způsobem se v průběhu milionů let utvářela oceánská kůra.

Srázy, plesa, traviny

Učebnice geologického vývoje ostrova se začala psát před deseti miliony lety a její poslední kapitoly zahrnují i dnešek, kdy Macquarie v důsledku polohy na styku dvou litosférických desek zažívá zemětřesení a rychlé zvedání půdy. Místní scenérii utvářejí podmáčená rašeliniště rámovaná strmými srázy, jež stoupají na náhorní plošiny plné větších i menších jezer a ples. Větrem ošlehaná krajina plná čedičových útvarů skýtá domov proměnlivé vegetaci, od bujných zelených porostů až po rozlehlá pole řídce rozesetých trav. Po většinu roku na ostrově dují silné větry, prší a časté jsou také bouřky.

TIP: Jeden z nejizolovanějších ostrovů světa se mění v dokonalou přírodní rezervaci 

Navzdory masovému vybíjení lachtanů a tučňáků, které praktikoval Joseph Hatch, jenž si ostrov v letech 1902–1920 od Tasmánie pronajal, tam stále přebývá na 60 tisíc rypoušů sloních. Připlouvají s koncem zimy, na jižní polokouli tedy v srpnu, aby se pářili. Kromě nich našli na Macquarie útočiště tři druhy lachtanů – antarktický, Forsterův a jižní – a hnízdí tam i tučňáci patagonští, skalní, oslí a královští, přičemž populace posledních jmenovaných čítá na 850 tisíc párů.