Modré přilby v akci: Jak fungují mírové mise OSN? (1)

Navzdory tomu, že OSN vyslala do světa několik desítek operací k udržení míru, Charta OSN nezná pojem „peacekeeping“. Tvůrcové Charty v roce 1945 nepředpokládali, že bude potřeba něco takového potřeba. Byli ale přesvědčeni o nutnosti „uchránit budoucí generace lidstva před metlou války“. Charta proto obsahuje ustanovení pro mírové řešení sporů, použití síly k ukončení konfliktu a úlohu regionálních organizací pro udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. Pro peacekeeping existuje v literatuře vícero definic. V podstatě jde o mírové operace zahrnující vojenský personál, ale bez donucovacích pravomocí, realizované OSN za účelem udržet nebo obnovit mezinárodní mír a bezpečnost v oblastech konfliktu.

První mise 

Každá z mírových misí OSN ale byla ve své podstatě jistým způsobem odlišná a při každé bylo potřeba zohledňovat různá hlediska, charakteristická pro daný region, ve kterém mise působila. Navzdory rozličným podmínkám jednotlivých mírových operací se postupně od 50. let 20. století vyvinulo několik základních principů, kterými se řídila většina mírových operací OSN. Za otce moderního peacekeepingu jsou považováni Lester B. Pearson, diplomat a pozdější kanadský premiér, a Dag Hammarskjöld, švédský diplomat a druhý generální tajemník OSN. Ti v průběhu 50. let stanovili základní pravidla pro fungování mírových operací OSN.

První mírová mise byla zahájena už v květnu 1948, když Rada bezpečnosti OSN schválila nasazení menšího počtu vojenských pozorovatelů na Středním východě pro monitorování dohody o příměří mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy. Za posledních 70 let sloužilo více než milion mužů a žen pod vlajkou OSN ve více než 70 mírových misích. V současnosti působí víc než sto tisíc vojáků, policistů a civilního personálu ze 125 zemí světa ve 14 operacích OSN.

Kdy vyslat vojáky? 

Na začátku jakékoliv mírové mise je Rada bezpečnosti OSN (RB), která rozhoduje o vyslání mírových sil. Někdy může Radu upozornit na novou vážnou hrozbu pro světový mír generální tajemník OSN. Když vznikne nový konflikt, případně se probíhající rozvine a zhorší, odehrává se v OSN a RB řada konzultací k nalezení nejlepšího řešení pro mezinárodní společenství. Při hledání řešení či vyslání nové mírové mise musí RB počítat s řadou faktorů: zda přetrvání vzniklé situace může ohrozit mezinárodní mír a bezpečnost, zda by mohly být do řešení zapojeny regionální a mezivládní organizace, existuje-li příměří mezi znepřátelenými stranami a znepřátelené strany jeví snahy k dosažení politické dohody.

Dále musí být definován jasný politický cíl, který bude odrážet mandát mírové mise, a případně zda by se našly členské státy OSN, které budou ochotny poskytnout jednotky apod. Během této „jednací fáze“ může generální tajemník OSN požádat o strategické hodnocení možností pro reakci OSN. Sekretariát v tomto případě obvykle nasadí do terénu Technickou hodnoticí misi.

Vyhodnocení situace

Ta se skládá z příslušníků několika oddělení a úřadů sekretariátu, případně z členů specializovaných agentur, fondů a programů a jejím úkolem je analyzovat bezpečnostní stav, vojenskou situaci, dodržování politických a lidských práv v oblasti apod. Pokud RB rozhodne, že vyslání mise je pro udržení míru nejlepší řešení, formálně to potvrdí přijetím rezoluce. V té je obsažen mandát operace, její rozsah a detaily úkolů, které budou určeny „strážcům míru“.

Na rozdíl od jiných orgánů OSN jsou rezoluce RB na základě článku 25 Charty závazné pro všechny členy OSN. V průběhu mise může RB v souvislosti se vzniklou situací rozhodnout o rozšíření, doplnění či ukončení mírové mise. K tomu jí slouží pravidelné monitorování stavu mise prostřednictvím zpráv generálního tajemníka o situaci v dané misi a následné jednání v Radě samotné. 

Mandát a úkoly 

Jednotlivé mírové mise se navzájem liší jak svým mandátem, tak úkoly v něm obsaženými. V závislosti na mandátu se od mírových operací může požadovat: rozmístit jednotky a tím předejít vypuknutí konfliktu či překonat přeshraniční konflikty; stabilizovat konfliktní situace po uzavření příměří a vytvořit prostředí pro znepřátelené skupiny ve snaze dosáhnout trvalého míru; asistovat při implementaci všeobecných mírových dohod; vést státy či teritoria ke stabilní vládě založené na demokratických principech, dobré správě a ekonomickém rozvoji.

K dosažení mandátu mise musí peacekeepeři pracovat na více mírotvorných aktivitách: odzbrojení, demobilizace a reintegrace bývalých bojovníků, odminování, ochrana a propagace lidských práv, dohled nad volbami, podpora znovunastolení a rozšíření státní autority, propagace sociální a ekonomické obnovy a rozvoje či reforma sektoru bezpečnosti a jiné činnosti související s právním stavem.

TIP: Bouře v Africkém rohu: Jak vypadala intervence modrých přileb v Somálsku 

Rozpočet a zdroje pro misi následně schvaluje Valné shromáždění OSN, které prostřednictvím svého 5. výboru (administrativní a rozpočtový) určuje financování mise a její vybavení. To vše na základě podkladů od generálního tajemníka OSN. Od roku 1965, kdy došlo k založení Zvláštního výboru pro mírové operace, monitoruje Valné shromáždění výkon peacekeepingových operací pro komplexní prozkoumání všech otázek souvisejících s mírovými misemi. 

Pokračování v neděli 23. září