Mnohohlavá krvavá hydra vraždící nevinné: Jak definovat terorismus? (1)

Co vlastně pojem „terorismus“ znamená? Odpověď na tuto otázku zůstává velmi složitá a doposud se na ní neshodli akademici ani mezinárodní společenství. Důsledkem těchto neshod je mimo jiné skutečnost, že jednotná a obecně uznávaná definice uvedeného fenoménu doposud nebyla přijata ani v mezinárodním právu. Při pochopení toho, co lze za terorismus považovat, nám může pomoci jazykový výklad. Kořeny slova spočívají v latinském podstatném jméně „terror“, které znamená strach, hrůzu či zděšení. Pokud se tedy zaměříme na jevy, které tímto pojmem chceme označovat, podstatný prvek představuje šíření strachu. 

Režim teroru

Když se podíváme na historii užití pojmu, nalezneme jej poprvé pro označení politického vývoje v období po Velké francouzské revoluci v 90. letech 18. století. Tehdejší jakobínská diktatura z let 1793–1794 byla označována jako vláda či režim teroru a v politických komentářích i za terorismus. Šlo tedy o hrůzovládu, kdy revoluční politici u moci zastrašovali (masovými represáliemi a nadměrným užitím gilotin na náměstích francouzských měst) vlastní obyvatelstvo a likvidovali potenciální protivníky. Dnes si přitom většina lidí pod terorismem představí útoky páchané s cílem oslabit či svrhnout vládu – ať již jsou směřovány proti obyčejným lidem, nebo proti představitelům vládní moci.

Přestože se námi zkoumaný pojem objevil na konci 18. století, jevy, které bychom za něj mohli označit, lze nalézt i v mnohem starší minulosti. Jedna část výzkumníků, za jejichž reprezentanta můžeme považovat například Waltera Laqueura, přitom sleduje především linii politických atentátů a menších brutálních guerillových skupin od antiky až po současnost. Zmiňují tedy takové akce jako útoky židovských zélótů proti Římanům ve starověku nebo činnost středověké muslimské sekty Asasínů. Druhá, méně početná část vědců (například Caleb Carr) se zaměřuje především na masakry civilistů od postupujících vojsk a panovníků, typicky například ukrutnosti páchané při taženích mongolských hord.

Od anarchistů...

V moderní historii se pojem terorismus několikrát používal pro označení určité, dobově významné, formy politického násilí. Druhá polovina 19. a počátek 20. století znamenaly v tomto směru éru anarchistického terorismu, který útočil především proti panovníkům, jiným vrcholným politikům a příslušníkům bezpečnostních složek. Obdobné cíle si vybírali i různí etničtí a separatističtí radikálové z té doby. Ostatně například Gavrilo Princip, který 28. června 1914 zavraždil následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d'Este, se hlásil jak k potřebě vytrhnout „slovanskou“ Bosnu z rakouských rukou, tak k anarchistickým idejím.

V Americe se tou dobou rozvinula i jiná forma ozbrojeného násilí, kdy bělošská organizace Ku-klux-klan brutálním terorem proti černošskému obyvatelstvu a jeho zastáncům usilovala o nastolení „práva a pořádku“ podle vlastních představ. V meziválečném období přetrvaly různé formy z předchozí doby, pojem terorismus se však začal užívat i pro bolševické režimy a jejich snahy udržet si moc likvidací protivníků (rudý teror) a současně pro tvrdé antikomunistické postupy (bílý teror).

...k vlkodlakům

Násilí polovojenských skupin ovládlo ve 20. letech ulice v Itálii, Německu i v dalších zemích a rovněž se označovalo ze terorismus. Tento pojem se na počátku druhé světové války dostal i do slovníku různých vojenských, diverzně působících uskupení (včetně odbojových), které užívaly likvidační zastrašující taktiku proti nepřátelům.

TIP: Speciální jednotka GIGN: Galští četníci zavázáni navždy sloužit

V jiném významu se objevil v propagandistické mašinerii nacistického Německa, když se jím označovaly nálety spojeneckých bombardovacích svazů. Na konci války a bezprostředně po jejím skončení se teroristicky projevila komanda nacistické organizace Werwolf (Vlkodlak) a obdobné bandy. 

Dokončení v neděli 15. března