Mauser M 98: Nejlepší německá puška se vyráběla v Brně

Když se řekne „A“, mělo by se rovněž dopovědět „B“. V oboru historie pěchotních zbraní to lze analogicky vyložit i tak, že když někdo řekne puška Mauser M 98, ozvěnou zazní Peter-Paul Mauser. Tak se totiž jmenoval německý konstruktér zbraní a průmyslník, jenž se proslavil jako iniciátor řady zbraňových novinek a zdokonalení. Za nejvýznamnější z těchto inovací lze určitě považovat vytvoření válcového odsuvného závěru, který se zapsal do dějin jako revoluční krok ve vývoji palných zbraní, přičemž o jeho vysoké aktuální hodnotě vypovídá fakt, že se v konstrukci opakovacích pušek, kulovnic a malorážek používá dodnes.

Nástupce jehlovek

Peter-Paul Mauser se narodil 27. června 1838 v Oberndorfu nad Neckarem ve Württembersku. Zřejmě zdědil geny puškaře po otci Franzu Andreasovi, jenž pracoval v této profesi v místní zbrojovce. 

Mauser měl již během své vojenské služby u dělostřeleckého pluku možnost důkladně se zamýšlet nad přednostmi a nedostatky pušky Dreyse M 1841, kterou držel denně v ruce. Říkalo se jí  Zündadelgewehr, „jehlovka“.

Tvůrcem této pušky, která se proslavila zejména při vítězství Pruska nad Rakouskem v roce 1866, byl německý konstruktér Nicolaus von Dreyse. Měla sice oproti puškám nabíjeným zepředu řadu progresivních prvků, kupříkladu se snadněji nabíjela jednotnými náboji a dalo se z ní střílet až třikrát rychleji než z předovky. Přesto trpěla některými technickými nedostatky, jako například značným rozptylem při střelbě na vzdálenější cíle, přičemž účinný dostřel se pohyboval asi kolem 600 metrů. 

Mladý Mauser se ve spolupráci se svým o čtyři roky starším bratrem Wilhelmem po návratu z vojny pustil do intenzivní práce, která vyústila v řadu novinek, zejména v úpravu zmiňované pušky Dreyse M 1841. Především se jednalo o zdokonalení funkce závěru. Bicí mechanismus upravené pušky se napínal během pohybu závěru a zbraň se nabíjela jednotnými náboji s kovovou nábojnicí.

Ale jak už to u vynálezců mnohdy bývá, ani Paul Mauser nebyl zpočátku u vojenských pánů vyslyšen. Dlouhou řadu let musel spolu s bratrem zápasit, než se jeho převratné vynálezy uplatnily. Neustále trpěl nedostatkem kapitálu, zakládal i rozpouštěl firmy a marně předváděl své modely. Teprve když se o jeho opakovačky začali zajímat v cizině, konkrétně v roce 1894 Španělé a Turci, přilákaly jeho zbraně i pozornost německých zkušebních komisařů. 

V roce 1895 proběhlo rozhodující kolo armádních zkoušek. Vše dopadlo na výtečnou. A tak byla konečně 5. dubna 1898 puška Mauser M 98 (Gewehr 98) zavedena do armády – nyní již nikoli královské pruské, ale císařské německé. Sám konstruktér se pak i nadále zabýval konstrukčními pracemi, jak to tom svědčí vývoj samonabíjecích pušek a kapesních pistolí. Za své technické přínosy byl Maser v roce 1912 povýšen do šlechtického stavu s právem užívání jména von Mauser. První světové války, v níž sloužila jeho puška M 98 jako základní pěchotní zbraň německé armády a velice osvědčila, se však už nedožil. Skonal 29. května 1914 ve věku 76 let.

Masová produkce

Mauser M 98 brzy proslula jako jedna z nejlepších německých pušek a dočkala se mnoha modifikací. Nejvýznamnější variantou M 98 byly Mauserovy karabiny (Karabiner). Šlo o krátké pušky nebo zkrácené varianty standardní dlouhé pušky (Gewehr). Oproti klasické pušce měly karabiny kratší hlaveň a tudíž i nižší úsťovou rychlost a maximální dostřel. Jejich předností byla lepší ovladatelnost.

Karabina Mauser 98k byla ve výzbroji německé armády od roku 1902, ale pouze na omezenou dobu. V praxi nechvalně proslula především svým nasazením v letech 1904–1905 v jihozápadní Africe, kdy ji němečtí vojáci použili při potlačování povstání domorodých kmenů. Známou modifikací je i karabina M 98k, která se v Německu, především v podniku Erma v Erfurtu, vyráběla od roku 1935.

Když pak Němci v roce 1942 výrobu v Erfurtu zastavili, protože zde přešli na produkci samopalů (MP-40), začaly být karabiny vyráběny ve filiálním závodě brněnské Zbrojovky v Povážské Bystrici, kde se před válkou vyráběly armádní pušky vz. 24, které sloužily československé armádě. Ve zmíněném slovenském podniku bylo zhotoveno celkem 942 tisíc těchto pěchotních zbraní.

TIP: Odstřelovačská puška VSS Vintorez: Tichý zabiják z Ruska

Již v roce 1943 byla zahájena výroba M 98k přímo v hlavním závodě brněnské Zbrojovky. Do konce války jich zde bylo vyrobeno přes milion kusů. Produkce M 98k (jako pušky vzor 98 N) nicméně pokračovala v Brně ještě několik let i po válce. Čechoslováci je zařadili do výzbroje své vlastní armády, kde vydržely až do počátku 50. let, kdy je postupně začaly nahrazovat samopaly vzor 23/24/25/26 a samonabíjecí pušky vzor 52. Jistě není bez zajímavosti, že část těchto zbraní byla v roce 1948 poslána z Československa na pomoc Izraeli, který kromě 74 letounů typu Messerschmitt a Spitfire dostal i šest tisíc pušek 98 N a dva miliony nábojů k tomu.