Krvavé africké diamanty: Občanská válka v Sierra Leone (1)

Sierra Leone leží na západním pobřeží Afriky, sousedí s Guineou a Libérií. Až do roku 1961 byla britskou kolonií, v roce 1971 se stala republikou. V zemi žije kolem dvaceti etnických skupin, většina populace (60 %) se hlásí k islámu, pětina obyvatelstva vyznává tradiční přírodní náboženství a zbylých 20 % jsou křesťané. Funkci úřední řeči plní angličtina, lidé však mezi sebou komunikují prostřednictvím kmenových jazyků. Více než polovina populace je negramotná. Jedná se o chudý stát, který ale disponuje značným nerostným bohatstvím (diamanty, bauxit, zlato).

Rebelové útočí 

Válka v této malé zemi, rozlohou o něco menší než ČR a s šesti miliony obyvatel, vypukla v březnu 1991. Tehdy asi tři tisíce rebelů patřících k hnutí RUF (Jednotná revoluční fronta) překročily hranici z Libérie a začaly terorizovat, mrzačit a zabíjet obyvatelstvo v jižních oblastech Sierry Leone. Povstalce podporoval liberijský diktátor Charles Taylor, usilující o získání kontroly nad těžbou sierraleonských diamantů. Vůdcem rebelů se stal někdejší desátník ozbrojených sil Sierry Leone Foday Sankoh, který absolvoval bojový výcvik v Kaddáfího Libyi.

Do konce roku kontrolovala RUF dvě třetiny země. Sierraleonský prezident Joseph Saidu Momoh poslal proti rebelům armádu, která se však během pronásledování RUF dopouštěla stejných zvěrstev na civilním obyvatelstvu jako její protivník. Kromě toho někteří vládní vojáci se večer vytráceli k nepříteli a účastnili se bojových operací na jeho straně. Vžilo se pro ně označení Sobel, tedy voják (soldier) ve dne a rebel v noci. Nedůvěra obyčejných lidí k armádě vedla ke vzniku další ozbrojené formace, jakési domobrany, jejíž příslušníci ochraňovali své domovy před vojáky i rebely. Užívali označení Kamajors a v boji dokázali mistrně využívat místní terén.

Nový prezident 

V dubnu 1992 provedla skupina nespokojených mladých důstojníků vojenský převrat, během kterého byl prezident Momoh nahrazen osmadvacetiletým kapitánem Valentine Alfredem Strasserem. Nový vůdce ospravedlňoval násilnou změnu zkorumpovaností odstaveného vedení, neschopností oživit ekonomiku a vojensky porazit rebely. Zdání demokracie zajišťoval kolektivní orgán – Národní prozatímní vládní rada.

Obyvatelstvo Strassera v podstatě podporovalo a očekávalo od něho brzké ukončení konfliktu. Ani pod novým velením se armádě nedařilo byť jen proniknout na území ovládané RUF, o jejím vytlačení zpět do Libérie ani nemluvě. Významnou pomoc pro prezidenta Strassera znamenal příchod vojenského kontingentu Společenství západoafrických zemí (ECOMOG), který se počátkem roku 1993 stal dalším účastníkem války. Tvořily jej jednotky z Nigérie, Ghany a Guineje.

Snědený velitel?

Významnou bojovou sílu představovaly dva nigerijské lehké bitevní letouny Alpha Jet operující z mezinárodního letiště Lungi. V březnu se armádě s pomocí ECOMOG podařilo obnovit kontrolu nad diamantovými doly a vytlačit bojovníky RUF do liberijského pohraničí. Na konci roku 1993 se zdálo, že válka v dohledné době skončí. Avšak mezi nespokojenými vládními vojáky se rozbujela korupce, mnozí z nich se zapojili do pašování diamantů, čímž de facto materiálně podporovali rebely.

V lednu 1995 RUF posílená o dezertéry ze sierraleonské armády obsadila bauxitové a rutilové (oxid titanu) doly a chystala se k útoku na hlavní město Freetown. Strasser na situaci reagoval tak, že do země pozval nájemného vojenského profesionála Boba MacKenzie. Tento Američan se zúčastnil války ve Vietnamu, bojoval v Rhodesii, Salvadoru a Bosně. Zde v Africe měl velet čtyřtisícové brigádě Gurkhů se značnými zkušenostmi z britské armády. MacKenzie však tentokrát neměl štěstí – byl zabit během první mise v novém působišti, pouhé dva měsíce po svém příjezdu. Říká se, že se stal obětí rituálního kanibalismu. Gurkhové následně opustili zemi.

Žoldnéři z jihu Afriky 

V březnu 1995 stály jednotky RUF pouhých 30 km od Freetownu. Prezident Strasser se znovu pokusil zvrátit nepříznivou vojenskou situaci s pomocí nájemných vojáků ze zahraničí. Tentokrát měla vládě pomoci (za 1,8 milionu USD měsíčně) jihoafrická organizace Executive Outcomes, zkráceně EO. Úkolem žoldnéřů bylo navrátit diamantové i ostatní doly pod vládní kontrolu, vyhledat a zničit velitelství RUF a trvale přispívat k tomu, aby obyvatelstvo podporovalo svou vládu. 

Dokončení: Krvavé africké diamanty: Občanská válka v Sierra Leone (2)

Vojenskou sílu EO tvořilo 500 vojenských poradců a 3 000 dobře vycvičených a kvalitně vyzbrojených vojáků schopných okamžitého bojového nasazení. Tento kontingent disponoval vlastními prostředky taktické letecké podpory (zpočátku dva, později čtyři vrtulníky Mi-17 z ukrajinských přebytků). Spojení s Jihoafrickou republikou zajišťoval pronajatý Boeing 727 a dvojice letounů Andover, z nichž jeden byl neustále připraven k okamžitému vzletu na letišti Lungi. Stroje se využívaly k dopravě zbraní a transportu raněných.

Dokončení v úterý 1. ledna