Královi slídilové ve skále: Tajná britská operace Tracer (2)

Strategický význam Gibraltaru si během 2. světové války vyžádal bizarní plán pro případ, kdy by tato brána do Středozemního moře padla do rukou Němců…
19.10.2018 - Miroslav Mareš


V roce 1940 vznikaly plány na obsazení Gibraltaru Německem. Británie pochopitelně nehodlala svoji klíčovou základnu vydat bez boje. Kromě Němců a Španělů se navíc obávala i italské intervence (její „žabí muži“ zaútočili na gibraltarský přístav opakovaně) a po vzniku vichistické Francie i aktivit tohoto loutkového státu, který nad skalisko vyslal i své bombardéry. 

Předchozí část: Královi slídilové ve skále: Tajná operace Tracer (1)

Již v roce 1940 Britové z kolonie evakuovali civilní obyvatelstvo (jednalo se asi o 17 000 lidí), na místě naopak zůstalo zhruba 30 000 příslušníků armády, letectva a námořnictva. A ti byli odhodláni k boji.

Přípravy na obranu

Oporou obrany pevnosti se staly části 2. královského pluku a 2. pluku lehké pěchoty lorda Somerseta, později doplněné o další oddíly a přetvořené na 2. gibraltarskou brigádu. Důležitou roli mělo pevnostní a protiletadlové dělostřelectvo a proti útoku z pevniny i z moře měly pomoci zátarasy i minová pole. Na území kolonie se uskutečňovaly také kontrašpionážní operace proti zvědům a sabotérům. Britové však byli realisté. Věděli, že pod soustředěným německým náporem se španělskou pomocí může i takto bráněná pevnost padnout.

Britská armáda by tím přišla nejen o základnu, ale také o veledůležitý přehled nad provozem v Gibraltarském průlivu. Skála, která tvoří velkou většinu Gibraltaru, byla již dávno před druhou světovou válkou protkána sítí tunelů sloužících jako zásobovací trasy pro dělostřelecké baterie a skladiště. A právě jedna z těchto podzemních prostor, vedoucí k baterii lorda Aireyho, měla umožnit speciální operaci, jež by přinesla možnost sledovat průliv i po obsazení Gibraltaru nepřítelem.

Izolovaní stopaři

O tomto záměru se začalo uvažovat v roce 1940 v souvislosti se zprávami o přípravě operace Felix, jasnější kontury však nabyl až v létě roku 1941, kdy se za něj postavil ředitel Námořní zpravodajské služby (DNI) kontradmirál John Godfrey. Plán, zpracovaný do operace Tracer (v překladu stopař či slídil), spočíval v umístění speciálního šestičlenného týmu do uzavřené skalní komory, odkud by jeho členové pozorovali dění v Gibraltaru a podávali o něm rádiové zprávy do Londýna.

Do konce roku 1941 byl ve výšce 410 m n. m. tajně vybudován podzemní komplex. V hlavní místnosti o rozměrech 14×4,8×2,4 m se nacházelo rádiové vybavení, generátory a ubytovací prostory. Klíčovou roli hrály dvě zamaskované pozorovatelny, propojené chodbami s hlavní místností, které také umožňovaly větrání. Z jedné byl výhled na přístav a z druhé do úžiny.

Komplex dále tvořily toaleta, nádrž na vodu doplňovaná přírodní cestou a menší skladovací prostory. Energii k pohonu radiostanice vytvářely šlapací generátory. Původní vchod z chodby k baterii měl být zamaskován a zazděn. S prací týmu se počítalo na jeden rok, prodloužení nebylo vyloučeno. 

Hrstka statečných

Vše okolo operace Tracer se odehrávalo v režimu přísného utajení. Ti, kteří pracovali na stavbě, byli ihned po jejím skončení přesunuti na britské ostrovy. K operaci probíhaly speciální odborné konzultace, mimo jiné s odborníkem na přežití v extrémních podmínkách Georgem Levickem. Pomoc s rádiovým vybavením poskytla zpravodajská služba MI6 prostřednictvím plukovníka Richarda Gambier-Parryho. V malém kruhu zasvěcených byl i Ian Fleming, pozdější světoznámý autor románů o Jamesi Bondovi.

Do samotného týmu byli vybráni muži mimo jiné z řad Královské dobrovolnické zálohy (Royal Naval Volunteer Reserve). Jednalo se o tři pozorovatele a současně rádiové operátory a dva lékaře – Bruce Coopera a Arthura Milnera. Šestici měl doplnit velitel, nad nímž admiralita dlouho váhala. Tým se stal kompletním v srpnu 1942 a ve stejné době se podařilo dokončit i závěrečné úpravy jeskyně.

Tým do jeskyně

Pro operaci velení mimo jiné připravilo speciální manuál. Válka se však nakonec vyvinula tak, že ke spuštení Traceru nemuselo nikdy dojít. Úspěchy Spojenců v Africe a vylodění na Sicílii totiž učinily obsazení Gibraltaru nepravděpodobným. Dne 24. srpna 1943 proto přišel rozkaz naposledy zkusit rádiovou komunikaci a pak zazdít vchody. Po přísně tajné operaci zůstaly na Gibraltaru jen historky o skryté jeskyni pro samostatně operující pozorovatele. Admiralita si prostor zřejmě udržovala pro případnou opětovnou aktivaci v případě nepříznivého vývoje studené války a případ neodtajnila.

Teprve v roce 1997 se skupině gibraltarských jeskyňářských a vojensko-historických nadšenců podařilo po dlouhém pátrání objekt nalézt. V roce 2007 promluvil o svých zážitcích poslední žijící člen týmu Bruce Cooper, který o rok později jeskyni navštívil. Následně k operaci poskytla základní informace i britská oficiální místa. Některé podrobnosti – včetně zbylých čtyř jmen šestičlenného týmu – jsou dodnes neveřejné. Prostory pro operaci Tracer se staly dalším z mnoha zajímavých historických památek na (či spíše v) malém kousku země pod správou britské koruny na severním břehu Gibraltarského průlivu.

  • Zdroj textu

    II. světová

  • Zdroj fotografií
    Wikimedia

Další články v sekci