Kragujevacký masakr 1941: Odkaz krvavého řádění

Situace v srbském Kragujevaci byla zpočátku války, co se týče odbojových akcí i represí, spíše klidná. Vše se ale změnilo 29. září, když partyzánské a četnické oddíly z okolí Kragujevace společnými silami zaútočily a osvobodily obec Horní Milanovac, nacházející se asi 50 kilometrů od Kragujevace. Tento akt odporu nemohl zůstat nepotrestán.

I když se během podzimu 1941 na území dnešního Srbska událo více takovýchto případů, např. v Bělehradě, Šabaci či Kraljevu, kragujevacký masakr patřil k tomu nejhoršímu, co Srby během války potkalo, a tak se stal symbolem srbského neštěstí. Roli hrálo jak samotné provedení masakru, tak i to, že mezi jeho oběti patřili ve větší míře i děti.

Vzpomínka na masakr

Kromě toho měla nešťastná událost značný ohlas jak v Srbsku, tak i ve světě a její památka je připomínána dodnes: pravidelně se konají vzpomínkové akce i mše za zemřelé.

Válečné události v Kragujevaci nezůstaly nepovšimnuty ani v našich zeměpisných šířkách. Tragický osud žáků a jejich učitelů inspiroval Františka Halase k napsání básně a Petra Křičku k poémě Světlý oblak. V roce 1953 oficiálně vznikl vzpomínkový park Kragujevački oktobar (známý také jako Park Šumarice). V roce 1976 bylo za tímž účelem otevřeno muzeum.

Každý rok se právě na těchto místech konají vzpomínkové akce, jejichž součástí je i tzv. velká školní hodina, během které je přesně 45 minut věnováno památce zemřelých žáků a učitelů. 21. říjen se pak stal pro Kragujevac během války významný ještě jednou, ale to již v pozitivním smyslu. Toho dne bylo roku 1944 bylo město osvobozeno.

Boj o čísla

Dodnes není ukončeno historické bádání, které by dalo jasnou odpověď na otázku, kolik lidí se stalo obětí masakru. V literatuře se po druhé světové válce objevovaly různé verze, ale všeobecně uznávaným číslem bylo 7 000 zastřelených, ovšem bez relevantních důkazů podložených kvalitním výzkumem. Toto číslo se poprvé objevilo v bohoslužebné knize Starého kostela v Kragujevaci, do níž tento údaj zapsal místní představený.

Četnické prameny většinou uvádějí počet mezi 4 000 až 12 000 a nejčastěji se hovoří o 6 000 obětí, i když mělo být podle německých nařízení zastřeleno 2 300 lidí.

Lze spekulovat i o tom, jestli se museli nakonec započítat i dva němečtí vojáci, které smrtelně zasáhly zbloudilé kulky během pokusu části zadržených o útěk. Tím by se číslo vyšplhalo až na 2 500 osob. Podle posledních výzkumů pod vedením historika Staniši Brkiće se zatím došlo k číslu 2 796 popravených, z toho 2 381 přímo v Kragujevaci.

TIP: Masakr Židů v polském Jósefówě: Proč před 78 lety vraždili i „obyčejní lidé“

Smutnou stránkou celé poválečné hry s čísly je fakt, že právě historik Staniša Brkić byl za svůj výzkum v 90. letech v některých srbských médiích i částí srbské veřejnosti napadán. Dovolil si totiž narušit jeden z historických mýtů hovořících právě o 7 000 zastřelených, který se jako dogma udržoval po celé období komunismu v Jugoslávii.