Kořistní finské obrněnce: Když rudou hvězdu překryla svastika

Když vypukla zimní válka mezi Sovětským svazem a Finskem, stáli proti sobě obr a trpaslík. Nešlo ale jen o velikost území nebo počet nasazených mužů. Stalinova diktatura měla i drtivou převahu, pokud šlo o tanky, obrněná vozidla a letadla. Udává se, že Rudá armáda mohla do konfliktu nasadit zhruba 2 500 obrněnců, zatímco země tisíce jezer se musela spolehnout na 60 strojů, z nichž největší bojovou hodnotu měly lehké tanky Vickers 6-ton, které musely být provizorně vyzbrojeny a vystrojeny, neboť je Finové v roce 1938 koupili beze zbraní, optických přístrojů a radiostanic.

Cenná kořist

Souboj Davida s Goliášem sice pro Finy skončil ztrátou asi 11 % území, Rudá armáda nicméně dosáhla jen krvavého Pyrrhova vítězství, během nějž přišla o obrovské množství vojáků i techniky. Naproti tomu finské ozbrojené síly ukořistily mimo jiné na 200 kusů obrněnců různých typů, z nichž většinu zařadily do své výzbroje, další pak posloužily jako zdroj náhradních dílů nebo tolik potřebných zbraní.

Své vickersy, doposud vyzbrojené 37mm kanony Puteaux SA-18 a M/36 Bofors stejné ráže, například Finové přezbrojili tankovými kanony ráže 45 mm vymontovanými ze sovětských strojů T-26. Zároveň se zbavili nespolehlivých koaxiálních kulometů M/09-31, které nahradili nesporně lepšími zbraněmi DT. Vzniklá vozidla přeznačili na T-26E a tyto stroje společně s ukořistěnými T-26 vytvořily páteř finských obrněných sil pro následující roky.

Obrněná divize

Když pak v červnu 1941 vypukla pokračovací válka, disponovala finská armáda z velké většiny sovětskou technikou a vzhledem k vývoji konfliktu se jí dařilo získávat i další stroje. Její obrněný prapor se tak 10. února 1942 rozrostl na brigádu a v jeho řadách se objevily i jednotlivé kusy moderních tanků včetně T-34/76 (postupně sedm bojeschopných vozidel) nebo KV-1 (dva kusy).

V létě téhož roku pak došlo ke sloučení obrněné brigády s elitní brigádou lehké pěchoty, aby vznikla první finská obrněná divize. Finové přitom dále pracovali na zvyšování palebné síly svých obrněných sil a neváhali přistupovat i k poměrně „divokým“ konverzím. Na podvozky sovětských lehkých tanků BT-7 například naistalovali rozměrné věže, kterým vévodily 114mm houfnice britského původu, čímž vznikl stroj označený jako BT-42.

Jak jim to šlo?

Jelikož ale nešlo o protitankovou zbraň, nevedly si tyto obrněnce ve střetech s moderními sovětskými tanky nejlépe. Je například zdokumentován případ, kdy osádka BT-42 dokázala zasáhnout nepřátelský T-34/85 minimálně 15 výstřely bez viditelného efektu. Jako náhradu za tyto stroje tak později finská armáda získala od svého německého spojence útočná děla StuG III.

TIP: Mezi mlýnskými kameny: Finsko proti Sovětskému svazu a Německu

Ještě v červnu a červenci 1944 sice Finové ukořistili sedm tanků T-34/85, společně s německými stroji a několika dalšími vozidly sovětského původu ale šlo o jejich jediné moderní obrněnce. Zbylá technika (zejména lehké T-26 a střední T-28) rychle zastarala a při odrážení mohutné letní ofenzivy Rudé armády z roku 1944 již nemohla obstát. Přesto řada ukořistěných sovětských strojů sloužila v rámci ozbrojených sil země tisíce jezer ještě dlouhá léta po skončení druhé světové války.