Kláštery Meteora: Stavby opředené mnoha tajemstvími

Meteora neboli „zavěšeny ve vzduchu“ – tak kdysi příslušníci pravoslavné církve pojmenovali komplex klášterů na nepřístupných pískovcových skalách v řecké Thesálii. Ačkoliv se v této oblasti usazovali věřící již od 11. století, celkem 24 pověstných mnišských útočišť začalo vznikat až o tři století později.

Na nebeských sloupcích

Kláštery na skalních vrcholcích shlížejí na údolí Peneas a městečko Kalambaka z výšky více než 400 metrů. Chemické analýzy naznačují, že tamní skály vznikly přibližně před šedesáti miliony let vlivem říční eroze z obrovských mas pískovce, jež později silná zemětřesení doslova rozsekala na strmé sloupy. Poustevníci a asketové objevili tyto mimořádné „nebeské sloupce“ v 11. století a při úpatí jednoho z nich vybudovali kostelík zvaný Panagia Doupiani.

Bez přístupové cesty

Roku 1344 si místo vyhlédl duchovní Athanasios Koinovitis a spolu se svými následníky tu vybudoval první klášter zvaný Megalon Meteoron – v překladu Velký klášter – vznášející se ve vzduchu. Věřící se tak mohli dostatečně vzdálit politickému vření a zároveň byli zcela v bezpečí před jakýmkoliv nepřítelem. „Bránu“ do kláštera totiž tvořil jen žebřík, který se po dokončení stavby strhnul, a jediná přístupová cesta tak zanikla. Potraviny se pak na místo dopravovaly v koších či sítích.

Ke kořenům křesťanství

Později se na nepřístupné místo stahovali i další věřící, kteří zde nacházeli nejen klid na meditace, ale především bezpečné útočiště před tureckými nájezdníky. Do konce 15. století vzniklo celkem 24 klášterů. Návštěvníky dodnes ohromuje, jak vůbec dokázali dávní stavitelé svá díla vytvořit. Mniši údajně vynášeli veškerý materiál na zádech v koších a jako jediný nástroj využívali kladku. Počínaje 18. stoletím lokalita pozvolna upadala a dnes řeholníci trvale obývají pouze čtyři kláštery.

Úchvatné stavby společně s pozdějšími freskami s náboženskou tematikou hrají v rámci umění postbyzantské éry klíčovou roli. Zároveň odkazují k ideálům raného křesťanství, které se věřící pokoušeli vzkřísit v klášterních komunitách ve 14. a 15. století.