Když válka otřese vojákovou duší: Stav vyvolaný granátovým šokem (2)

Za druhé světové války i korejského konfliktu se posttraumatické stresové poruše, nebo jak se tehdy říkalo granátovému šoku či válečné neuróze, detailně věnovala řada vojenských psychiatrů v čele s Abramem Kardinerem a Herbertem Spiegelem. Oba Američané popsali válečnou neurózu, stresovou reakci i vyčerpání z boje. Formulovali principy neodkladné prevence a péče, jež zahrnovala odstranění nebezpečí, ale zachovávala kontakt s bojovou jednotkou. Kardinerova kniha The Traumatic Neuroses of War z roku 1941 je dodnes považována za klíčové pojednání na toto citlivé téma.

Předchozí část: Když válka otřese vojákovou duší: Stav vyvolaný granátovým šokem (1)

Spiegel se zase proslavil v severní Africe, kde sloužil jako praporní lékař u 1. divize a používal hypnózu při léčbě bolesti. Dosáhl takových úspěchů, že výrazně snížil spotřebu návykového morfinu u těžce raněných. Později napsal: „Zjistil jsem, že v hypnóze lze s úspěchem použít přemlouvání a návrhy, které mužům pomohou vrátit se na předchozí úroveň fungování.“

Přes medicínský pokrok někteří důstojníci stále odmítali uznávat existenci PTSD a trpící vojáky považovali za zbabělce a simulanty. Mezi nejznámější případy takové ignorace patří chování amerického generála George Pattona při návštěvě polních nemocnic v létě 1943.

Rozzuřený generál

K prvnímu incidentu došlo 3. srpna v lazaretu u sicilské obce Nicosia. Patton ji navštívil v doprovodu vojenských lékařů a začal promlouvat s pacienty. Všiml si vojína Charlese Kuhla, trpícího vyčerpáním i psychickými problémy, a zeptal se, jaká zranění jej trápí. Mladík odvětil, že jde o problémy s nervy.

Vojevůdce se rozzuřil, udeřil Kuhla do tváře rukavicemi a vyvlekl ho ze stanu. Nakopl nebožáka do zadku a řval: „Neošetřujte toho zkurvysyna! Slyšíš, bastarde? Půjdeš zpátky na frontu!“ Lékaři však záhy zjistili, že kromě psychických problémů má voják i horečku 39 °C a trpí malárií.

Patton řádí dál

Podobná situace se opakovala o týden později v 93. evakuační nemocnici, kde Patton prováděl další z inspekcí. Povšiml si vojína Paula Bennetta, třesoucího se po celém těle. Na dotaz po příčině muž odpověděl, že jej zradily nervy a má hrůzu z dělostřelby. Patton ho začal opět fackovat a křičel: „Tvoje nervy? K čertu, jsi jenom zatracený zbabělec! Drž hubu a přestaň fňukat! Nenechám statečné muže postřelené v boji dívat se na tohohle zbabělce, jak sedí a brečí!“

Rozlícený generál neváhal Bennettovi vyhrožovat, že pokud se ihned nevrátí do boje, postaví jej před popravčí četu. Přihlížející důstojníky takové chování pobouřilo. Lékaři II. sboru sepsali o incidentu zprávu a zaslali ji nadřízeným.

Dokončení: Když válka otřese vojákovou duší: Stav vyvolaný granátovým šokem (3)

Informace o nevhodném chování generála Pattona doputovaly až na stůl vrchního velitele spojeneckých sil generála Dwighta Eisenhowera, který nechal zahájit vyšetřování. Nakonec cholerickému vojevůdci nařídil, aby se vojákům omluvil. Pro Pattona to znamenalo spolknout pořádně hořkou pilulku, ale uposlechl. Nejprve pozval Bennetta do kanceláře, kde si potřásli rukama. Koncem srpna se tatáž scéna odehrála před lékařským personálem, jemuž se generál omluvil za „impulzivní jednání“, a ospravedlnění se dočkal i Kuhl. Následně Patton navštívil všechny divize pod svým velením, chválil statečnost vojáků a omlouval se za všechny případy, kdy byl k podřízeným moc tvrdý.